Dolský mlýn

 24. srpna 2014

Dolský mlýn je jednou z nejstarších dochovaných staveb národního parku České Švýcarsko. Během své bohaté historie zažíval období rozkvětů i pádů. Dnes se těší zájmu historiků a jeho romantická ruina láká stále více turistů.

Nejstarší písemná zmínka o Dolském mlýně pochází ze 16. století. Od roku 1696 až do konfiskace v roce 1946 byl mlýn, s výjimkou let 1727 - 1733 v držení rodiny Pohlů. Současná budova pochází z roku 1727, kdy nahradila starý objekt zničený požárem.

V dnes již neexistujícím domě naproti mlýnu sídlila v 19. století finanční stráž, poté zde byla pekárna a ve 20. století hotel. Za náhonem stojí zbytky palírny vybudované na místě původní stavby zničené povodní v roce 1846.

Poslední obilí se zde semlelo v roce 1931. Poté mlýn už sloužil už jen jako hostinec, který vzkvétal díky své strategické poloze na konečné stanici pramicové trasy Ferdinandovou soutěskou provozované v letech 1881 - 1939.

Po 2. světové válce celý areál postupně chátral. V roce 2000 se stal majetkem správy národního parku České Švýcarsko a o sedm let později byl vyhlášen kulturní památkou. S významnou pomocí dobrovolníků se  dnes daří postupně konzervovat zachovalé části do podoby romantické ruiny.

Objekt využívají často filmaři. Točily se tu například pohádky Pyšná princezna  a  Peklo s princeznou, o čemž svědčí i kresby ve skalních jeskyních, které tu po filmařích zůstaly. Zůstalo tu i mlýnské kolo, ale to odnesla povodeň v roce 2013.

Vyrazili jsme z Jetřichovic.

Hubertova studánka se železitou vodou.

Kamenný most přes Kamenici

Říčka Kamenice - poslední přítok řeky Labe na území České republiky.

Tyto schody u říčky se objevují v mnoha pohádkách

V mlýně

Některé místnosti jsou vytesané do skály sousedící s budovou mlýna

Čmáranice po natáčení filmu Peklo s princeznou, tu zůstaly.

Prostor mezi budovou a místnostmi ve skále.

Vedle mlýna stály další budovy. Postupně je dobrovolníci dávají zase dohromady.

Budova bývalého mlýna. 

V náhonu bylo kolo, které odnesla voda při povodni roku 2013

Konečně bez lidí

Zpátky v Jetřichovicích

Odpoledne u rybníků

 18. prosince 2020

Po obědě se na chvíli ukázalo sluníčko a to mě vytáhlo ven. Než jsem došla k rybníkům, začal foukat docela nepříjemný a studený vítr.

Sluníčko se chvílemi objeví, ale po chvíli zase mizí v mracích, které se rychle přibližují.

Sloupy elektrického vedení mi nyní připadají zajímavé.

Rybník U Natury

Dymník už se halí do mraků. 

Rybník Racek

Rybník Tůň

Obloha se barevně proměňuje podle toho

 jakou silou se snaží sluníčko oblaka nasvítit.

 Na to, že jsou tři hodiny odpoledne, je docela šero.

Vlčí hora

Na hrázi rybníka Racek byly vysázeny mladé duby.

Slétají se sem kačeny. Jen že já  pro ně nic dobrého nemám. 

Obloha  se na chvíli zase proměnila. 

Tady nebyl kůrovec. Tady zřejmě probíhala  plánovaná těžba.

 Kus nádherného lesa tu zmizel. Chodili jsme sem na houby.

Všechno je tu zničené od kol těžké techniky, 

tak že už tu houby hned tak neporostou.

Les tu řádně prořídl.

Pohled na město. Uprostřed věž kostela sv. Bartoloměje na Dobrovského náměstí.

Ženou se černé mraky. Pospíchám domů na teplý čaj.

Toto asi byla moje poslední předvánoční procházka.

---

Přeji vám všem krásné a pohodové prožití vánočních svátků

 a hlavně hodně zdraví.