10. března 2021
Na další procházku jsem se vydala na druhou stranu města, tedy na Strážný vrch, kde je pravoslavný kostelík. Odtud kolem bývalého Pivovarského rybníka jsem pokračovala pod letištěm k Havířské ulici a k Zámečku a pak podél lesa a dolů Ječnou ulicí domů.
Trať na Jiříkov. V současné době se využívá jen občas. Po zrušení veškerých průmyslových podniků v Jiříkově se osobní doprava zrušila. Trať je zachována pouze pro výjimečné potřeby. Například v době, kdy se opravovaly tunely mezi Děčínem a Dolním Žlebem, tak se tudy posílaly nákladní vlaky do Německa.
Na jednom z domů je městský znak.
Jen pozadí znaku je tu zelené a má být červené.
Vlčí hora
Purkyňovou ulicí jsem šla nahoru k pravoslavnému kostelíku
Stětí sv. Jana Křtitele.
Chrám Stětí sv. Jana Křtitele byl vybudován z původní poutní kaple v 18. století. Roku 1787 byla přestavěn na větrný mlýn, který byl později zrušen a objekt byl využíván jako výletní hospoda. Roku 1829 byla severně od kostelíka vybudovaná Křížová cesta. Po válce objekt sloužil jako vojenská hláska pohraniční stráže. V polovině padesátých let minulého století se dokonce uvažovalo o demolici objektu pro jeho zchátralý stav. Roku 1959 byl kostelík opraven a je využíván pro potřeby Pravoslavné církve dodnes.
V posledních letech mě zarazilo toto pohřební místo. Uprostřed odpočívá Archimandrita Andrej Kolomacký,
který se zasloužil o záchranu a výzdobu zdejšího Pravoslavného chrámu
a přibyly tu ještě další tři hroby.
Vzadu odpočívá syn současného prot. Antonije Drdy - Jan Drda.
Do středu Křížové cesty bylo v roce 1908 od budovy gymnasia
přestěhováno sousoší Ukřižování od sochaře a kameníka
Josefa Salma z Nových Křečan.
Více než poutní místo mi to tu v současné době připomíná spíše ovčí farmu.
Hromady sena, boudy, ohradníky...ovce.
Nefotila jsem tentokrát všechna zastavení.
Myslím, že někde na blogu určitě jsou. Pokračovala jsem tedy dál.
V pozadí Lužické hory a část Jizerských hor. Před nimi Hrádek ve Varnsdorfu.
Lužické hory. Výhledy zrovna nebyly ideální.
Dole Nový rybník dříve Pivovarský.
Tady se v zimě sekal led pro Rumburský pivovar.
V létě se sem chodilo dost lidí koupat. Teď je rybník soukromý a oplocený.
Ještě ohlédnutí...
Severní část města. Továrna vlevo je bývalá Desta. V současné době objekt vlastní Vietnamci a provozují tam vrakoviště.
Škoda že nebyla ideální dohlednost. Tady je Hrádek ve Varnsdorfu
Rozhledna na Luži
V dálce se rýsoval Ještěd
V pozadí vpravo Jedlová
Bismarkova věž v Neugersdorfu ( Bismark Turm)
V ohradě se páslo asi šest koní. Lidé je s tu krmili jablky.
Jinak spásali starou trávu a byli špinaví. Připadali mi dost zanedbaní.
Jezírko v louce
Odtok z Pivovarského rybníka.
Vydrápala jsem se po srázu nahoru k oplocení a dírami v plotě jsem nafotila rybník.
Mívám tu stísněný pocit. Před lety tu totiž byla brutálně zavražděna dcera mé bývalé kolegyně. Její duch jako by tu stále byl.
Tak že pár fotek a rychle pryč odsud. Naštěstí po cestě chodilo docela dost lidí. Jinak bych sem ani nešla.
Mnohdy jsem pro pořízení fotky musela čekat, až se obzor "vylidní".
Pes jedné paní mi donesl klacek...
Letiště
Trať na Jiříkov. Pravidelné spoje tu nejezdí, přesto je trať udržovaná.
Směr Jiříkov
Směr Rumburk
Křížek v Havířské ulici
V Severní ulici (tady spíše polní cestě ), jsem míjela ohradu s ovečkami
Josefskou ulicí jsem pokračovala k Zámečku
Zámeček
Tady býval původní vchod do restaurace. Na nich jsme vyfocení,
když jsme tu před padesáti lety slavili svatbu. Ten druhý vchod tu tehdy nebyl.
Na této skalce jsme sedávali s kamarády. Tehdy mi připadala nějaká vyšší a větší.
Jsou to místa mého mládí...
Pohledy z ulice K vysílači ( Od Zámečku na Valdek či Hartu)
Staví se tu hodně nových domů na polích, kde se dříve pěstovalo obilí, brambory, len nebo směsi ovsa s peluškou na které jsme jako děti chodily.
Byla to náhrada hrášku, ale nám to nevadilo a docela nám chutnala
i když je oproti hrášku trošku nahořklá.
Luňák červený na lovu.
Moje odpolední vycházka skončila.
Pořídila jsem hodně fotografií a také jsem jich hodně dala do článku.
Chtěla jsem se podělit s blogerkami, které mají na Rumburk mnoho vzpomínek, tak jsem jim chtěla připomenout místa, která možná ještě pamatují z doby, kdy tu bydlely.