Blatná - město

 Dalším cílem našich cest  po jihu Čech byl zámek Blatná a obora s daňky u zámku. Zámek Blatná a kolem rybník....jen nejdříve jsme šli do města.

Zámek Kratochvíle

Ubytování jsme měli v Oboře na okraji Netolic a tak jedna z prvních sobotních  prohlídek byl zámek Kratochvíle.

Netolice - Obora

Jsem ranní ptáče a tak jsem si ani tady nenechala ujít východ slunce. 

Vyrazila jsem ven, když bylo ještě šero a v údolích se válela mlha.

Sluníčko se dlouho schovávalo...

Hluboká nad Vltavou

 Cílem naší další prohlídky bylo městečko Hluboká nad Vltavou, kde jsme se chtěli naobědvat a pak pokračovat na zámek. Od zoologické zahrady jsme se vydali pěšky podél Munického rybníka do města. Auto zůstalo na parkovišti před zámkem Ohrada, kde jsme měli zaplacené parkování na celý den.

Cesta vedla krásnou alejí

Zámek Hluboká nad Vltavou

Z historie zámku...

 Kolem deseti kilometrů od Českých Budějovic stával ve 13. století královský gotický hrad s původním názvem Froburg. O názvu Hluboká se přesně neví, jak vznikl. Hovoří se však o možnostech získání pojmenování podle hluboké studně blízko původního hradu, nebo podle okolních hlubokých lesů. Strážný hrad založil Václav I. jako královský majetek se často dával do zástavy a vystřídalo se zde mnoho majitelů. Záviš z Falkenštejna získal Hlubokou roku 1278 jako věno od manželky Kunhuty.  V roce 1290 nechal opavský vévoda Záviše popravit na Pokoutní louce pod zámkem Hluboká.Roku 1317 zastavil Jan Lucemburský panství Vilémovi z Landštejna. Karel IV. vyplatil po jeho smrti (1356) vyplatil hlubocké panství ze zástavy a nechal založit lovčí hrádek – Karlův Hrádek. Držby se poté ujal syn Václav IV. a po jeho smrti zastavil císař Zikmund Hlubokou Mikulášovi z Lobkovic. Jakmile byl zvolen Jiří z Poděbrad králem, nechal hlubocké panství svojí ženě Johance z Rožmitálu. Po smrti svého manžela ji žádal králův přívrženec Jindřich Roubík z Hlavatec o proplacení majetku, který prý ztratil královou vinou. Vdova odporovala, přepadl tedy Hlubokou a vydal ji až po dodání požadované částky. Po její smrti připadla Hluboká jejímu bratrovi Lvovi z Rožmitálu. Časté střídání podivných úředníků panství moc nepomohlo a způsobilo značné škody.Roku 1490 byla Hluboká zastavena Vilémovi z Pernštejna, který založil v okolí velké rybníky s vysokými výnosy. Od roku 1534 převzal panství Ondřej Ungnad ze Suneku a projevil se jako dobrý hospodář. Vznikla velká obora pro jelení zvěř a zajíce. Svahy okolo Hluboké zkrášlily vinice a vodovod z řeky vedl až na hrad. Díky mnoha modernizacím se však zadlužil a starosti s hospodářstvím převedl na svou manželku Annu ze Střechova.Jáchym z Hradce získal panství roku 1562 a rozsáhlé stavební úpravy na sebe nenechaly dlouho čekat. Doba si žádala daleko pohodlnější sídla a v tomto duchu se i nesly přestavby – gotický hrad úplně zmizel a do dálky byl viděn pouze renesanční zámek. Posledním z rodu z pánů z Hradce byl Jáchym Oldřich, který trpěl záchvaty padoucnice a žádné z dětí se jeho manželce nenarodilo živé. Záchvaty ho nakonec usmrtily a s ním vymřela linie hradeckých pánů. Rod Malovců z Malovic vlastnil panství na konci 16. století a jelikož se řadili k protestantům, přišli v roce 1619 o majetek. Bohuslav Malovec zemřel před rokem 1608 a dědictví se ujali synové. Zámek získal Jetřich Malovec z Malovic, který musel čelit mnoha útokům až nakonec Malovcové utekli a Hluboká připadla císařským vojskům. V roce 1623 získal zámek španělský generál Don Baltazar de Marradas od císaře Ferdinanda II. jako náhradu za válečné pohledávky. Marradas nechal před zámkem postavit dlouhé stavení pro hospodářské účely s latinským názvem „ovoce války“. V podhradí postavil během let 1633 – 1634 panský hostinec, který vydržel do sedmdesátých let 20. století. Po Marradasově smrti 1638 bylo panství odkázáno jeho synovci Francescovi, hraběti ze Salentu a Marradasu. Don Francesco se prý choval k poddaným daleko přívětivěji – stával se kmotrem novorozeňat, založil jatka a masné krámy. Roku 1656 převzal panství jeho syn Bartolomeus Soler Marradas y Vique a ten ho roku 1661 prodal Adolfovi I. ze Schwarzengergu za 358 tisíc zlatých. V letech  1799 – 1800 se stala Hluboká zimovištěm pro ruská vojska (mušketýrský pluk generálmajora Miloradoviče), která táhla proti Napoleonovi. Zámek jim půjčil kníže Josef, který podporoval vzdělání u svých poddaných. Nadaní chlapci se mohli vzdělávat v hospodářské oblasti. Kníže založil fond na podporu dětí úředníků a důchodový fond. Částky byly vypláceny také osiřelým rodinám. 1. července 1810 zemřela na zásnubním plese habsburské princezny Marie Luisy s císařem Napoleonem Josefova žena Paulina, když zde vznikl požár. Kníže se už znovu neoženil. V roce 1815 se na zámku v Hluboké objevil car Alexander I. Po roce 1833 převzal správu majetku na Hluboké Jan Adolf II. Za panování Schwarzenbergů došlo k řadě dalších stavebních úprav. Je pochopitelné, že dle vlivu doby se nemohl zámek vyhnout barokní přestavbě. Na ní se podíleli stavitelé Pavel Ignác Bayer a Antonio Erhard Martinelli. Jenom sto let se cítili Schwarzenbergové spokojeni se svým sídlem a poté uvažovali o moderních změnách. Zaujal je novogotický styl a po návštěvě Anglie a prohlídce Windsor Castle si usmysleli, že něco takového by se jim také líbilo. S přestavbou se začalo v roce 1840 a povoláno bylo okolo tří set dělníků, aby bourali starý zámek. Znovu tu začali majitelé bydlet od roku 1852, ale stavba skončila úplně až roku 1871. Zámek měl 140 místností. Jan Adolf II. zemřel v září 1888, syn získal panství s mnoha dluhy po drahé přestavbě a hospodářská krize nevylepšila situaci. Po Adolfu Josefovi se ujal panství syn Jan Nepomuk. Ten se zabýval složitými záležitostmi, spojenými s pozemkovou reformou. Před začátkem druhé světové války spravoval majetek JUDr. Adolf ze Schwarzenbergu. V roce 1930 se oženil s princeznou Hildou, rozenou s Luxemburg a Nassau. Později společně koupili farmu Mpala blízko Nairobi v Keni a tady trávili většinu zimního času. Nechali tady vybudovat vodárnu a elektrárnu. Manželé společně podnikali různé lovecké a cestovatelské výpravy na africkém území. Po pozemkové reformě přišli o část majetku.Schwarzenbergové bydleli na zámku až do roku 1939, poté poslední majitel Adolf emigroval do zámoří před nacisty a do Československa se již nevrátil. Roku 1940 zabavila majetek německá tajná státní policie a 8. května 1945 byla nad majetkem zřízena národní správa.  Majetek byl zestátněn.

  

Zámek Ohrada, ZOO Hluboká

Další den jsme si vyjeli do Hluboké k zámku Ohrada a navštívili přilehlou 

zoologickou zahradu.

 V zámku je muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství.

Zámek Mníšek pod Brdy.

 Po dobrém obědě jsme si ještě vyrazili na procházku kolem zámku.

Mníšek pod Brdy

Cílem naší letošní "dovolené" byly Jižní Čechy, přesněji Obora blízko Netolic.

Cesta od nás ze severu byla tak před půlkou a tak to chtělo odpočinek

 a hlavně se trochu projít.

 Zastavili jsme se tedy v Mníšku pod Brdy, aby si syn odpočinul od řízení

a také abychom si došli někam  na oběd. 

K tomuto městečku máme osobní vztah, protože odtud pocházel manželův otec. Nějaký čas jsme tu o prázdninách trávili i část dovolené u tety ve Stříbrné Lhotě a do Mníšku jsme chodili nebo jezdili nakupovat. Tak jsme si nejdříve prošli náměstí F. X. Svobody a šli do doporučené restaurace na oběd.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Libochovice.

 Léto spěje ke svému konci a blíží se dny podzimní.  Proti dřívějším rokům jsme letos těch výletů podnikli podstatně méně. Ten poslední, do Libochovic, se opravdu vydařil i když cestování s Českými drahami je opravdu adrenalin, ale o tom tu psát nechci. Pojďme se tedy podívat k zámku. 

Předchůdcem zámku bývala gotická tvrz, kterou ve čtrnáctém století vlastnili Zajícové z Hazmburka. Od nich ji získali Lobkovicové, kteří na místě zchátralé tvrze postavili renesanční zámek. Jeho dochovaná podoba je až výsledkem razantní raně barokní přestavby iniciované Gundakarem z Ditrichštejna. Jeho potomkům zámek patřil do poloviny devatenáctého století. Tehdy jej sňatkem získali Herbersteinové, kterým zůstal do zestátnění v roce 1945. 

Více informací a podrobné historii zámku najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Libochovice_(z%C3%A1mek) 

Na motýlím keři

Babočka paví oko

Zastávka v Děčíně

 Cestou z Ústí nad Labem k nám do Rumburku,  musíme v Děčíně přestupovat. Jen že manželovi ve vlaku "otrnulo" a tak jsme se v Děčíně trochu zdrželi a došli si na Labské nábřeží, kde jsme se šli projít ke Hladovému kameni, který je teď zase vidět celý a  to  je  znamení, že je zase sucho. 

 Zámek Děčín

Ústí nad Labem

Naše cesta po delší době vedla do Ústí nad Labem. 

V prodejně FOTO-HOBBY jsem si stačila vyřídit potřebné i když na čištění snímače mého fotoaparátu sem budeme muset zajet ještě jednou,  a to až pomine množství focení na žákovské průkazky. 

Z původního plánu jít ještě navštívit hrad Střekov nebo zdejší ZOO nakonec sešlo, protože se manžel cítil unavený a nechtěla jsem ho v tom teplém počasí nutit

 k něčemu, na co se necítí. Vydali jsme se tedy přes most E. Beneše na druhou stranu Labe. Tam jsme usedli do stínu na lavičku, 

aby si manžel odpočinul a tam jsem pořídila pár fotografií.

 V ZOO i na Střekově už jsme byli několikrát, tak že mi nevadilo, 

že jsme to tentokrát vzdali. 

Pohled z mostu E. Beneše