Cestou na Dymník

 Neděle 28. ledna 2024.

 Příjemný slunečný den i když trochu chladný.  Manžel je sice stále nemocný, ale už si mnohé obstará sám a tak mám možnost vyrazit i na delší procházky. Na tuto procházku mě doslova poslal, protože si všiml, jak vyhlížím z oken bytu sluníčko a vycítil, jak moc toužím jít ven, abych si také mohla splnit svůj měsíční cíl - tedy nachodit svých 100 km.Sice jsem chodila celý měsíc na krátké procházky většinou i bez focení, ale s omezením na krátký čas - tedy v intervalu dvou hodin...I tak se toho dá nachodit docela dost. S radostí jsem tedy poslechla a vyrazila na delší odpolední procházku až na Dymník. Bylo hezké jít a nebýt omezená časem dvou hodin...Jen jsem vyrazila až v půl druhé a ono se ještě brzy stmívá, tak jsem musela být do tmy zpátky doma.

Socha "Nepokořený" v parku Rumburské vzpoury.

Sobotní focení

V noci vstávám s manželem a protože se obloha vyjasnila svítil nám do kuchyně Měsíc.

Jen Vlčí úplněk, který byl 25. ledna, jsem nafotit nemohla, protože byla obloha zatažená. Tady už Měsíc couvá, ale mezi mraky se občas ukázal .

Pro potěšení

Nevlídné počasí mě uvěznilo doma a procházím spoustu starších fotografií.

 Pár z přírody jsem vybrala jen tak  pro potěšení.

Když kvete modřín...

Těším se na jaro

Deštivé a větrné počasí nás uzavřelo doma. 

Koukám z oken bytu a  pozoruji,

 jak se na obloze střídají černé mraky se světlejšími, 

někdy se mezi nimi objeví kousek modré.

 Vítr jako by chtěl dohnat něco, co mu uteklo a tak ohýbá koruny stromů a my pozorujeme, jak z dubu pomalu odlétají poslední hnědé listy, 

které tam od podzimu ještě zůstaly. 

Občas na krmítko přiletí hýl nebo sýkorka, sezobne zrníčko 

 a rychle odletí schovat se někam do větví stromů,

 kde je to pro vyzobání semínka ze slupky mnohem bezpečnější. 

Sníh díky prudkým dešťům rychle taje, objevují se velké louže a

tmavá místa na loukách, kde brzy začne rašit čerstvá tráva.. 

Prohlížím si  fotografie z minulých let a těším se na jaro, 

až se ptáci rozezpívají a objeví se první jarní květy.

*****

Dnes také vzpomínám na maminku, na její 112. výročí narození.

Zapaluji svíčku a vzpomínám...

*****

 Tolik  už potřebuji načerpat energii z přírody a v tomto období

 si to uvědomuji stále víc. Jen to chce trpělivost a určitě se dočkám.

Jen že nás ještě čeká měsíc únor, 

který také umí ještě pěkně potrápit přívalem sněhu i mrazem. 

Doufám, že se  do té doby vyřeší i manželova nemoc 

buď operací nebo jiným způsobem léčby. 

Přece jen kvůli nemoci dost zeslábl a v našich letech už se síly hůř dohání...

Tak že doufám, že se v únoru vše vyřeší

 a na jaro a teplíčko se už opravdu těším. 

Procházka okolím...

 16. ledna 2024

V okolí  našeho města je docela dost hezkých míst. Jedním takovým hezkým místem je lávka přes Mandavu u Základní školy U Nemocnice.

Rumburk - Šmilovského ulice

 Jak se dostanu ven, snažím se využít každou chvíli. Šla jsem ke kontejneru s elektroodpadem, který je až ve městě nebo ve sběrném dvoře. Cestu domů jsem si zpestřila procházkou městem a okolím. Své dvě hodiny volna jsem  využila na fotografování.

 Městská památková zóna - Šmilovského uliceDomky jsou takto zajímavě postavené proto, že tu žili a pracovali tkalci 

a pro svoji práci potřebovali dostatek světla.

Bilance za rok 2023

 Trochu jsem se podívala do roku 2023, abych zavzpomínala, kam jsme cestovali a co nového jsme viděli. V aplikaci Relive si také sleduji počty nachozených kilometrů během měsíce a  pak součet za celý rok. Nejvíce kilometrů samozřejmě nachodím po okolí města. Mám  svůj cíl... nachodit pěšky měsíčně sto  a více kilometrů. Záleží hlavně na počasí, ale také na mém momentálním zdravotním stavu. Přece jen už nejsem žádná juniorka a po té sedmdesátce přece nohy dříve bolí, ale udržovat si fyzickou kondici pomocí chůze, je potřeba.

Moje první delší výletní cesta byla 5. února 2023 do Starých Křečan.

První letošní procházka.

 Téměř po měsíci a půl jsem konečně měla volnější odpoledne a mohla si vyjít po obědě na procházku. Měla jsem dvě hodinky času a tak jsem se snažila je využít a načerpat sílu a energii z přírody do dalších dnů.

Vím, že krajina teď není zrovna fotogenická, 

ale pro mě bylo důležité hlavně sluníčko. 

Pohled k Dymníku.

Černobíle

 Tentokrát jsem si trochu hrála a pár fotek předělala do černobílé.

Zase jednou ptáčkové

 Tento víkend od 5. do 7. ledna opět jako každoročně pořádala Česká ornitologická společnost, sčítání ptáků na krmítkách i mimo ně. Této akce se účastním již několikátý ročník a nevynechala jsem ho ani letos. Ptáčků jsem napočítala  hodně. Přilétají ke krmítkům celkem pravidelně a fotit je můžu hlavně na stromech před okny, kde jsou v sousedních zahradách borovice, starý dub,  několik smrků pichlavých, za nimi jsou dva modříny, dole keře různých bobulovin a lísek, také je tu dostatek trávníků a neopadavé živé ploty. Tak že u nás  o ptačí návštěvníky nouzi nemáme.

Krmítka mám na oknech dvě a stále je tam plno. Doplňuji slunečnici, přisypávám zbylá semínka  směsi od andulek, také přidávám oříšky, které se prodávají od firmy Veselle Laga určené přímo pro venkovní ptactvo, do misky dávám ovoce a denně ráno dávám vlažnou vodu do pítka i když mrzne. Jen ji  teď  musím během dne častěji měnit, aby nezamrzla.

Pravidelnými návštěvníky jsou dvě sýkory parukářky. Jsou to takové moje dvě královničky a vždy se na ně těším.

Předvánoční Rumburk

Počátkem prosince jsme měli plno sněhu a během několika teplých dní s deštěm sníh roztál. Poslední měsíc roku 2023 byl pro nás opravdu náročný. 

Ráno jsem se vydala do města ještě za tmy a  vzala s sebou fotoaprát, abych pořídila několik ranních fotografií z předvánočního města.

V sousední zahradě...