Deštivé a větrné počasí nás uzavřelo doma.
Koukám z oken bytu a pozoruji,
jak se na obloze střídají černé mraky se světlejšími,
někdy se mezi nimi objeví kousek modré.
Vítr jako by chtěl dohnat něco, co mu uteklo a tak ohýbá koruny stromů a my pozorujeme, jak z dubu pomalu odlétají poslední hnědé listy,
které tam od podzimu ještě zůstaly.
Občas na krmítko přiletí hýl nebo sýkorka, sezobne zrníčko
a rychle odletí schovat se někam do větví stromů,
kde je to pro vyzobání semínka ze slupky mnohem bezpečnější.
Sníh díky prudkým dešťům rychle taje, objevují se velké louže a
tmavá místa na loukách, kde brzy začne rašit čerstvá tráva..
Prohlížím si fotografie z minulých let a těším se na jaro,
až se ptáci rozezpívají a objeví se první jarní květy.
*****
Dnes také vzpomínám na maminku, na její 112. výročí narození.
Zapaluji svíčku a vzpomínám...
*****
Tolik už potřebuji načerpat energii z přírody a v tomto období
si to uvědomuji stále víc. Jen to chce trpělivost a určitě se dočkám.
Jen že nás ještě čeká měsíc únor,
který také umí ještě pěkně potrápit přívalem sněhu i mrazem.
Doufám, že se do té doby vyřeší i manželova nemoc
buď operací nebo jiným způsobem léčby.
Přece jen kvůli nemoci dost zeslábl a v našich letech už se síly hůř dohání...
Tak že doufám, že se v únoru vše vyřeší
a na jaro a teplíčko se už opravdu těším.
