Znovu na Dymník

 14. ledna 2021

Krásné nedělní odpoledne a konečně se ukázalo sluníčko. Přestože mrzne, vyrazila jsem na procházku. Cestou jsem se rozhodovala kam jít, protože jsem zase musela jít sama. Manželovi se do toho mrazu nechtělo.

Dymník

Osamělý lopuch

Na tomto nyní zarostlém místě, prý dříve býval hřbitov. 

Kdosi tvrdil, že se jednalo o hřbitov židovský

 a že byl zrušen v době 2. světové války, další tvrdili, 

že byl zrušen až v padesátých letech.

Pravdy o tomto bývalém hřbitově jsem se nedopátrala.

Kousek odtud pod lipami stával kříž.

Pozůstatky soklu jsem našla při mém hledání křížků

v Rumburku a okolí hned kousek odtud,

 pohozené v louce u ulice  Ke koupališti. 

/V následné fotografii před tmavou chalupou vpravo./

Vlevo stojí lípy  pod kterými býval  křížek.

Místo, kudy se na hřbitov vcházelo.

Na okně ležela kočka...

Křížek u ulici Výtopní

Sv. Antonín Paduánský ve Slévačské ulici. Podle něj se jmenuje tato část města Antonínovo údolí

Železniční viadukt přes Mandavu. 

Kdysi pod ním vedl dřevěný chodníček pro pěší

a podél Mandavy byla cestička. 

Na druhé straně byla skalka s památnou deskou na pád nějakého mladíka, 

který tam zahynul. Na tu desku si ještě pamatuji. 

Vše bylo po privatizaci pozemku zavezeno  sutí 

a na místě postavena betonárka.

Je to škoda. Bývalo to krásné, romantické místo, které zcela zmizelo.

Na rybníku Cihelna se bruslí...

Vcházím na turistickou cestu pod Dymníkem.

Dobří lidé sem nosí krmení pro ptáčky.

Zase jsem zahlédla sýkoru parukářku. Chvíli jsem tu čekala, ale znovu se mi ji nafotit nepodařilo.

Sýkora úhelníček

Objevil se i brhlík lesní

Sýkora lužní. Od sýkory babky se liší pouze bílým podélným proužkem

 na křídlech a mohutnější hlavičkou

Nad lesem proletělo velké dopravní letadlo.

Další pařez s krmením pro ptáčky

Šoupálek dlouhoprstý. Toho jsem si užila a udělám s ním samostatný článek.

Také tady se objevil brhlík lesní.

Červenka obecná

Pstružný potok vytéká z přehrady. Jeho pramen je v lese téměř u Krásné Lípy.

Složené hromady dřeva u přehrady

Vedle sebe vedou stopy běžkařské i pro pěší.

Hra světel a stínů

Stoupám k vrcholu Dymníku a vršky stromů už jsou tu ojíněné.

Také  pod Dymníkem jsou malé ledopády vysoké asi metr a půl

Stoupám nahoru k rozhledně.

 Potkala jsem pána, který prodává vstupenky na rozhlednu.

Ptal se, jestli ještě chci nahoru. 

Odmítla jsem, protože byl čas uzavření rozhledny a myslím si,

 že v tom mrazu a za čtyři hodiny, byl vymrzlý  až dost.

 Rozhledna je o víkendu otevřena od 11 do 15 hodin.

Vyškrábala jsem se nahoru díky tomu, že jsem si nasadila nesmeky.

Čeká mě sestup dolů...

Opuštěná chata. Majitelé sem chodí jen přitápět, aby jim nezamrzla voda.

Kamenný strom života.

Pstružný potok v ulici Sukova

Park Rumburské vzpoury.

Socha "Nepokořený" . Někdo mu daroval šálu.

Domů jsem dorazila před západem sluníčka.

 Moje vycházka byla 10,6 km dlouhá místy  docela náročným terénem.