Nedělní výšlap, část druhá.

Neděle 16. května 2021 - Vlčí hora a cesta domů.

Došla jsem k rozcestníku a odtud pokračuji nahoru k rozhledně na Vlčí hoře.

Cesta k nádražíčku v Panském

Já však pokračuji nahoru k rozhledně.

Začalo pršet a tak mi přišlo vhod zastřešené  posezení. A pokračuji dál, nahoru.

Dole Staré Křečany s kostelem Sv. Jana Nepomuckého a křížovou cestou 

v pozadí Světlý kopec

Uprostřed Dymník ( 516 m) v pozadí elektrárna Bogatynie v Polsku.

Jizerské a Lužické hory - vlevo v pozadí Ještěd (1012 m), uprostřed Luž (793 m),

 vpravo Pěnkavčí vrch (792 m)

Dole  Panský a Nové Křečany. V lukách jsou prameny říčky Mandavy.

Panský a Nové Křečany

Brtníky a Ptačí vrch (561 m)

V pozadí Růžovský vrch (619 m) a České Švýcarsko

Rumburk, větrníky v pozadí jsou mezi obcemi  Neugersdorf a Seifhennersdorf

Lužické hory v pozadí, dole Kyjov  

Zahrady a Staré Křečany

Rozhledy byly sice krásné,

 ale na fotografiích se objevuje odlesk oken rozhledny.

Přesto jsem si rozhlednu užila a přečkala tu další dešťovou přeháňku.

Vedle rozhledny je altán a v něm tento nápis. Mnozí už jej znáte ze starých příspěvků. Seděly tu tři dívky a tak jsem se blíž k nápisu nedostala,

proto ten odlesk. Pokračuji dál, k Verunčině studánce.

Ve vodě je i hrníček, který se tam omývá. Nabrala jsem si vodu do termosky a pokračuji do obce  Zahrady, kde možná stihnu vlak.

Proti mně jde starší pár se štěnětem vlčáka. 

To mě dokonale zamazalo jak na mě skákalo zablácenými packami 

a dožadovalo se pomazlení. 

Jsem z lesa venku...

...a jeje...vlak mi ujel. Čekat další dvě hodiny tedy nebudu.

Jsou tu krásné chaloupky.

 Staví se tu i nové domy.

Trať na Krásnou Lípu nebo na druhou stranu Panský - Brtníky -Mikulášovice.

Geopark

Odpočívadlo u Geoparku. Tady se nezdržím. 

Rozhodla jsem se, že na vlak už čekat nebudu a dojdu domů pěšky.

Až tady jsem dorazila k zastávce Zahrady u Rumburka.

Další památník obětem velké války, tentokrát v Zahradách.

Pokračuji cestou k zaniklé obci  Skřivánčí Pole. Doufám, že nezmoknu.

Vlčí hora se mi vzdaluje a blížím se k Dymníku

V dálce zahřmělo. Doufám, že mě bouřka nezastihne v lese....

Za zády mi svítí sluníčko. Ale krása krajiny ve mě všechen strach tlumí.

Skřivánčí Pole. Ještě šest kilometrů a jsem doma.

Na Jedlové prší.

Znovu vcházím do lesa. Tentokrát už pod Dymníkem.

Jsem na Dymníku

U Kamenné hvězdy se lidi opalují. Kromě dvou cyklistů, jsem cestou

 ze Zahrad nepotkala ani nohu...

U rybníka Cihelna

Mandava v Antonínově údolí.

...a jsem skoro doma.

Ještě pohled z okna, sprcha a odpočinek.

Cesta mi  v navigaci vyšla na 15,8 km. 

 K tomu ještě musím připočítat asi 2 km,

 kdy jsem zapomněla navigaci zapnout. Tak  si myslím,

 že těch 17 - 18 km by to vydalo.

Bylo to krásně strávené odpoledne, jen škoda, že jsem ho strávila sama.

S manželem bych to tak rychle neušla, protože cesty lesem jsem "brala" rychlou chůzí. Tam celkem nebylo co fotit

a navíc jsem pospíchala, abych unikla dešti, případně bouřce.