Trochu vzpomínání...

Nedělní podvečer, synové odjeli a já jsem se vydala na podvečerní procházku do mých milovaných luk. Původně jsem očekávala, že když je po dešti, tak že se  k mokřadům slétnou čápi. Čekání na ně jsem si tedy krátila focením  života v trávě a začala  vzpomínat na dětství a dospívání.

Pozorovala jsem čmeláka, jak saje šťávu z  kvítků jetele lučního.

 Vyrůstala jsem vlastně se svými stejně starými kamarády v létě většinou v loukách nebo na polích, kde jsme byli všichni z rodin, které měly hospodářství, museli jsme pomáhat při lehčích zemědělských pracích. Pasení hus, koz a ovcí, obracení sena, tvorba povřísel na vázání snopů a pak stavění panáků při žních, to když už jsme byli starší a šikovnější. Na podzim pak došlo na vybíraní brambor. Školní brigády na vybírání brambor jsem měla ráda. Stejně pak, když jsme na našem políčku  vybírali brambory a mohli si je opékat v popelu doutnající bramborové natě.

 A tak dost vzpomínek. Vždyť už je to tak dávno...a doba se hodně změnila.

*****

Zakoukala jsem se do trávy a při každém kroku mi od nohou odskakovaly kobylky. Vzpomínala jsem, jak jsme je chytali do dlaní a při otevření  "závodili", čí kobylka dál doskočí....Kobylek je mnoho druhů a různého zabarvení...

Jen jejich focení není jednoduché. Mnohdy než jsem stačila zaostřit, byly fuč....

Čápů jsem se nedočkala a tak  jsem se vydala zpět domů.

Jediný čáp, kterého jsem nafotila,  stojí celé léto v jedné zahradě.

Přeji krásné poslední dny prázdnin...a že to letí...