Procházka se vzpomínkami

 Moje čtvrteční procházka vedla do přírody. Konečně jsem si našla čas, abych nafotila známá místa, ale tentokrát se sněhem. Jen že se brzy stmívá a sluníčko se mi  docela brzy začalo schovávat do mlhy. 

Zaujal mě pohled na oblohu.

Sem jsem loni nosila srnkám krmení. Letos mají na louce ponechané balíky sena 

a tak se všechny stěhují tam.

Lužické hory mizí v oblačnosti

Zadrátováno...

Sluníčko pomalu mizelo

Od té doby, co se u  rybníka Racek přeměnily původní chaty v domy 

k trvalému bydlení, tak se i cesta kolem lesa solí...

Jedlová

Zničená studánka, místo kde jsme často trávili s kamarády volné chvíle v dětství. 

Zmizel kamenný rám, horní nosný kámen i kovová vrátka a studánka, která napájela rybníček vedle, je zasypaná odpadem. K rybníčku jsme s maminkou chodily máchat prádlo. Jen že tehdy se pralo jen mýdlem.  Žádné prací prášky nebyly.

Byla tu průzračně čistá voda, přítok ze studánky a odtok pod silnicí, dál kolem naší zahrady... V zimě jsme tu bruslili i když to bylo jen malé prostranství, ale nám,

 dětem, to na to naše "krasobruslení" , úplně  stačilo. 

Tehdy byl rybníček oplocený, ale byl všem přístupný. 

Poničená a zavezená studánka. Vody ubývá, protože si jí neumíme vážit tak,

jako to uměli naši předkové.

Jiříkovská ulice, kde jsme bydleli, bývala z obou stran lemovaná alejí javorů a lip.

Základní škola. Sem jsem chodila od první do páté třídy a chodili sem i naši synové.

Dříve Stará ulice, nyní 2. Polské armády.

-----

Tato procházka byla propojená se vzpomínkami na dětství od mých šesti let, 

kdy jsme se sem přistěhovali z Telče. 

Všechno se tu od roku 1977, kdy jsme se s manželem odtud odstěhovali, 

strašně změnilo. Ještě jsem sem denně docházela k rodičům, až do léta roku 1993.

To jsem o ně pečovala.

Po jejich "odchodu" se dům prodal a tím se zpřetrhala všechna pouta k tomuto místu.

Louky a pole kde se dříve pásly krávy, pěstovalo se tu obilí a len,

  jsou teď zastavěné novými domy. Původní staré domy byly z poloviny dřevěné roubenky s vyzděnými kamennými chlévy, jsou většinou zbourány, některé přestavěné, a dřevěné části  vyzděné.  Zbylo  tu těch původních domů jen pár.

Vůbec to tu nepoznávám. Už je to pro mě úplně cizí část města.

Přátelé z dětství se rozprchli do světa a mnozí už nejsou mezi námi.

-----

Občas je dobré zabrousit do míst, kde jsme žili a máme tu i vzpomínky. 

 Nevím, kdy se na blog zase dostanu a tak vám všem přeji krásné dny.