Podzimní Děčín.

8. listopadu 2023

Naše cesta do Děčína tentokrát nebyla plánovaná. Původně jsme šli manželovi vyzvednout do lékárny nově předepsaný lék. Jenže je zrovna výpadek tohoto druhu léku,  u nás ve městě ani v nejbližším okolí už také jej také nikde neměli.  Nejbližší lékárna, kde ještě pár balení měli na skladě, byla v Děčíně.  Měli jsme necelou hodinu do odjezdu vlaku a tak šel manžel  rovnou na nádraží a já jsem rychle pospíchala domů pro batoh s foťákem.  Dojeli jsme do Děčína, v lékárně lék vyzvedli a vydali jsme se na toulky městem, abychom si zkrátili  čekání na vlak. Bylo sice zataženo, ale zima nebyla a tak jsme si to procházení nakonec prodloužili o další dvě hodiny a užívali si podzimního dne. Jen jsme si hlídali čas, abychom se na vlak domů dostali ještě za světla.

Pastýřská stěna

Zámek Děčín mezi větvemi vrby

Barevný podzim tu byl v plném proudu.

Bývalá restaurace U Přístavu už je od covidu zavřená. 

Bývalo tu příjemné venkovní posezení.

V Labi byla hladina, jaká má být....tedy plnosplavnost. Pamatuji časy,  kdy  tu proplouvalo množství nákladních lodí.  Teď  je tu klid, řeka prázdná, jen v přístavu kotví jeden kolesový parník.. Kvůli suchu z minulých let zřejmě plavební společnost svoji činnost ukončila a pořádá jen výletní plavby.

Železniční mosty přes  Labe a Ploučnici

Šli jsme po nábřeží ke Hladovému kameni. Pohled na Tyršův most z Labského nábřeží.

Soutok Labe a Ploučnice

Bývalá budova Plavební společnosti.  Byla tam luxusní restaurace a hotel

 Atlantik,  kde jsme měli rozloučení po ukončení studia na SEŠ. 

(To bylo ještě v minulém století).

Moderní budova vedle je Okresní knihovna a informační centrum. 

Hladový kámen je pod vodou. Tak to má být.

Nad námi byla vyhlídka Nad Vlajkou. 

Před pár lety jsme tam byli, ale výstup je také do pořádně ostrého kopce.

Ještě pohled na místo, kde je Hladový kámen a pokračovali jsme dál. 

Pokračování příště.