Praděd a cesta dolů.

 Praděd. 

Tady se mi moc líbilo i když jsem po náročném výstupu byla unavená, bolely mě nohy 

a cítila se vyčerpaně. 

Nahoře si je možné za 150 Kč půjčit kolo nebo koloběžku 

a sjet po asfaltce dolů, 

kde se v cílové stanici kolo nebo koloběžka vrací. 

Cesta dolů je  docela prudká a proto je tu toto varování.

Tyčemi jsou pro zimní období označené sjezdovky i silnice.

Nádherné Jeseníky se nám trochu schovávají v oparu..

 Domlouvala jsem se s rodinou, že bych podle mapy šla dolů raději po silnici nebo počkala na autobus.

Věděla jsem, že náročnou cestu, kterou jsme přišli nahoru,

 už bych dolů asi nezvládla, hlavně v místech, 

kde se lezlo po mokrých kamenech. Ono nahoru to jde, ale dolů...!?

Nakonec jsme se rozhodli jít pěšky, ale jinou cestou, pohodlnější a

méně náročnou.

Po silnici se dá dojít až do Karlovy Studánky.

K Petrovým kamenům vede sjezdovka. V létě se tam jít nedá. 

Pase se tam horský dobytek.

Dál jsme šli lesní cestou.

Zpět v Karlově Studánce.

Tentokrát jsem si sáhla "na dno svých sil" a těšila  jsem se do sprchy i do postele.

Musím se přiznat, že po 17 km z předešlého dne a dalších téměř 19 km s náročným výstupem, už jsem byla opravdu dost unavená a těšila jsem se, až si odpočinu.

Myslím, že by tyto dvě túry daly zabrat i mnohem mladším turistům...

Mám mnoho hezkých vzpomínek a viděla jsem krásný kus přírody.