5. prosince 2024
Krásný slunečný den a odpoledne jsem využila na krátkou procházku okolím města. Chtěla jsem tak využít ještě poslední hezké odpoledne před změnou počasí, které předpovídala obloha zatažená "beránkovými mraky", které bývají předzvěstí proměny počasí na deštivé nebo sněhové...
Nejdříve jeden pohled z okna a jdu ještě honem využít tohoto krásného počasí...
27. listopad 2024
Opustili jsme Švédské díry, nasedli do autobusu a ten nás odvezl do městečka Hohnstein, kde jsme navštívili stejnojmenný hrad.
Je po sezóně a tak jsme se mohli podívat alespoň na nádvoří, odkud jsou krásné výhledy na městečko Hohnstein.
....aneb schody, schody, schody a zase schody.
Po krátkém odpočinku v městečku Rathen jsme se vydali zpět nahoru k parkovišti, kde na nás čekal autobus. Ani ve snu jsem si nemyslela, že se letos podruhé vydám na tak náročný výstup s obrovským a nekonečným množstvím schodů.
Zatím jsme šli po docela příjemné cestě s mírným převýšením k jezírku Amselsee. (Kosí jezero)
27. listopadu 2024, část druhá.
Od mostu Basteibrücke jsme se vydali dolů do městečka Rathen. 
27. listopad 2024 - první část zájezdu
Na jednodenní zájezd do Saského Švýcarska jsem se přihlásila díky kamarádce Jitce. Cílem cesty byl turistický most ve skalách zvaný Basteibrücke. Byla jsem tu před lety se synem a s vnučkami v parném létě, ale to byl most plný lidí. Je to jedna z nejnavštěvovanějších památek Saského Švýcarska.
Autobus nám zaparkoval v městečku Lohmen a my jsme se vydali pěšky do skal.
Napadl nám sníh a pokud máte umístěná krmítka někde před okny, jistě pozorujete ten "cvrkot" u nich. Jsme ve třetím podlaží a krmítko máme na parapetu. Výhodou pro ptáčky je, že to mají od stromů ke krmítku jen kousek a střídá se nám tu plno druhů. Tyto druhy už k nám přilétají celkem pravidelně. Na krmítko dávám směs slunečnice a semen pro zpěvné ptactvo, přidávám kousek jablka, které uvítají kosáci, mají tam lojový válec s oříšky a denně čistou vodu.
Sýkora koňadra - těch je letos opravdu velké hejno a přilétá jich nejvíc. Někdy máme pocit, že se cestou ke krmítku srazí...ale vždy to nějak "vyberou"...
18. listopadu.
Napadl nám první sníh. Fotografie jsem pořídila ráno cestou na nákup a mobilem. Odpoledne už většina sněhu roztála. To jsem šla na procházku do luk, kdy už byla krajina beze sněhu. Odpolední fotografie mám ještě ve fotoaparátu a přidám je na blog někdy příště.
9. listopadu 2024
Cílem našeho výletu byl pramen řeky Mandavy, protékající naším městem.
Mandava pramení ve výšce 521 m n. m. západně od Starých Křečan, severně od Vlčí hory. Dál teče jihovýchodním směrem do Rumburka, kde poprvé opouští české území, aby se do Česka po protečení německou obcí Seifhennersdorf opět na české území vrátila. Dále protéká Varnsdorfem, kde se do ní vlévá hraniční Zlatý potok a podruhé opouští české území a stáčí se směrem na východ. Ke státní hranici ve Varnsdorfu má 21 km, z toho na českém území 16 km. Za státní hranicí protéká městem Großschönau navazujícím na český Varnsdorf. Tam se do Mandavy vlévá pod kopcem Hutberg její největší přítok - potok Lužnička, dlouhý 11,95 km. Po dalších 20 km toku na německém území, se vlévá do Lužické Nisy v Žitavě v nadmořské výšce 228 m n. m.
11. listopadu 2024
Sychravé počasí vystřídalo slunečné dny, ochladilo se a přišel i první podzimní mrazík. Některé květinky to na záhonku před domem ještě nevzdávají a kvetou, některé mají ještě poupata...
7. listopadu 2024
Navštívila jsem v muzeu zajímavou přednášku: České enklávy v Horní Lužici.
Bylo to velice zajímavé a poutavé vyprávění z historie našeho výběžku, o tom jak veliké bylo "Rumburské a Tolštejnské panství", které zasahovalo do mnoha míst dnešního Saska, kde žili katolíci, evangelíci a protestanté se on. Kraj, kde se sice mluvilo německy, ale patřil ke Království koruny české.
Po přednášce jsem se vracela domů už večerním městem a neodolala jsem a fotila aspoň mobilem.
5. listopadu 2024
Ráno jsem se vydala na procházku do luk s očekáváním zajímavého východu slunce s červenou oblohou. To se však nekonalo, ale i tak bylo velice zajímavé světlo pro pořízení podzimních fotografií. Foukal sice studený vítr, ale i tak jsem si focení užívala. Než jsem došla do luk, tak sluníčko vyšlo.
Krmelec už je pro srnky připravený, plný sena.
Dnešní zamračený den mě ven moc nelákal a tak jsem pozorovala a fotila ptáčky za okny bytu.
Moji pozornost upoutal zvláštní prudký pohyb na jednom ze smrků před okny. Při větším soustředění mi radostí poskočilo moje fotografické srdce. Přiletěl se posilnit drobounký ptáček - šoupálek dlouhoprstý. Narozdíl od šoupálka krátkoprstého má krásně bílé bříško a já jsem konečně měla možnost si jej nafotit i když při jeho prudkých pohybech a poskakování bylo těch fotek hodně rozmazaných a ani při použití rychlého sériového snímání, se nepovedlo všechny záběry nafotit ostré.
Přesto jsem jich pár, snad slušných, vybrala.
27. října 2024
Od rozhledny z Velkého Chlumu jsme pokračovali dál docela náročným terénem k pozůstatkům skalního hradu Vrabinec.
23. října 2024
S kamarádkou Hankou jsme se vydaly na společný výlet, tentokrát autem do Hinterhermsdorfu, odkud jsme vyrazily pěšky na rozhlednu Weifberg. Před rokem jsme tuto rozhlednu vyhlížely z vyhlídky Wachberg a domlouvaly se, že se sem někdy vydáme. Fotografie z loňského výletu na vyhlídku Wachberg mám na blogu zde.(https://fotojaradu.blogspot.com/2023/11/wachberk.html).
Pokračování...
Ze Sněžné jsme šli Dlouhým Dolem přes Krásný Buk a Kamennou Horku zpět do Krásné Lípy.
Středa, 16. října 2024.
S přáteli jsme ráno sedli na autobus a vyrazili směr Krásná Lípa, kde jsme se sešli ještě s další naší kamarádkou Kristýnou a společně jsme se vydali na okružní cestu z Krásné Lípy na Sněžnou, dál Dlouhým Dolem přes Krásný Buk, pak přes Kamennou Horku kde je Luční bar, zpět do Krásné Lípy - okruh asi osmikilometrový, procházka krásnou podzimní přírodou. Kristýna to tu má prochozené a tak nás vedla zajímavými místy.
Počátek cesty od zastávky autobusu v Krásné Lípě...
Konec září a moje procházka Antonínovým údolím. Nejhezčím místem tohoto údolí je okolí rybníku Cihelna.
Před okny máme veselo a protože letošní léto nebylo zrovna na semínka příznivé kvůli suchu, začala jsem ptáčky přikrmovat semínky od andulek, které jim padají na dno klece a přidávám slunečnici.
Nebyly vidět mšice tak jako v letech kdy bývá vlhko, housenky i pavouci se líhli později, nebylo ani dost brouků, jako tomu bývá v jiných letech. Vše se začalo líhnout až koncem léta a tak jsem dala letos krmítko dříve než jindy. Ptáčkové si tak aspoň vytvoří tukovou vrstvu, aby zesílili a přežili zimu. Přilétá jich stále víc...
Sýkora koňadra
25. září 2024
Středeční dopoledne a s kamarádkou Hankou jsme se vydaly na krátký výlet do sousedního Varnsdorfu navštívit nově opravený Hrádek ( Burgsberg).
Cestou nás zaujala Luž, jejíž vrchol se schovával v oblacích
Další naší zastávkou v Krupce, části Bohosudov, byl kostel Pany Marie Bolestné.
7. září 2024
Na další výlet s přáteli jsme se vydali vlakem do Teplic v Čechách. Z nádraží jsme vyrazili směr Doubravská hora, kde se nachází hrad Doubravka. Dříve jsme často s manželem přes Teplice v Čechách jezdili, ale nikdy nás toto město k výletu nezlákalo a neutěšený stav nádraží nás odrazoval. Teď je nádraží opravené a musím uznat, že je nádherné jak zvenčí, tak uvnitř.
Stejně tak příjemně mě překvapilo toto lázeňské město.
Vnitřní výzdoba nádraží stojí za shlédnutí....Je to opravdový skvost.
Četla jsem příspěvky, kde se mnoha lidem zdálo, že nejsou žádní motýli.
Motýli opravdu nebyli vidět, protože bylo sucho a kukly k vylíhnutí potřebují vlhko. Jakmile u nás zapršelo, objevilo se na loukách plno motýlů. Jen ne tam, kde zůstala stát stará tráva. Tam, kde jsou louky posekané, začala růst druhá tráva a louka znovu rozkvetla, tam se také objevili motýli. Nafotila jsem hodně záběrů a o některé se tedy podělím...
Fotografie byly pořízeny 22. července 2024. Od té doby už nepršelo a protože nám sluníčko dopřává své přízně, tak už máme zase sucho...
Babočka admirál
Dnes, 25. srpna 2024 jsem brzy ráno vyrazila do luk nafotit po delší době východ slunce. Na obloze byl sem tam mráček a ty barvy už se "sklání" k podzimu. Bohužel mě začíná zlobit foťák a tak něteré fotografie nevyšly zrovna podle mých představ, tak že se za kvalitu předem omlouvám.
O existenci kostela v Rumburku svědčí zmínka z roku 1388. Původní stavba byla těžce poškozena za husitských a následných válek v 15. století. Nynější objekt zřejmě částečně využil starší konstrukce, připomíná se roku 1545. V roce 1546 byl kostel vysvěcen. Poměrně neobvyklé uspořádání stavby vedlo k domněnce o tom, že byla původně spojena s obytným objektem, snad panským sídlem. Kostel poškodila řada požárů. Vyhořel v roce 1614 a v roce1624. Opraven po požáru byl v roce 1746. Další úprava proběhla v roce 1874. V 1. polovině 17. století byla postavena kaple.Po roce 1945 došlo k celkovému chátrání objektu. Následky tohoto chátrání napravila až generální oprava koncem 20. století.
Kynuté švestkové koláče s tvarohem, švestkami a drobenkou. Dnes dokonce dva.
Praděd.
27. července 2024
Ráno po snídani jsme opět jeli do Karlovy Studánky. Odtud jsme šli po žluté turistické značce kolem vodopádu a dál jsme pokračovali 9,5 km náročnou cestou podél Bílé Opavy, přes chatu Barborka. Název říčka získala hlavně podle množství různých vodopádů, přírodních jezů a peřejí. Cesta se ze začátku zdála být docela příjemnou...ale to jsem netušila, co nás čeká.
Z Karlovy Studánky jsme se vydali lázeňským okruhem s výstupem na vyhlídku Rolandův kámen.
26. srpna 2024
26. července 2024
Moje letošní "krátká dovolená" byla ve dnech 26. - 28. července. Syn s vnukem mi nabídli, že mohu jet s nimi za snachou Hankou a tak jsem po domluvě s manželem, zda to doma ty tři dny zvládne sám, nakonec s nimi vyrazila. Ubytování jsme měli zajištěné v hotelu Neptun v Malé Morávce, asi 6 km od lázní Karlova Studánka.
Karlova Studánka
Na Šaunštejn a Malou Pravčickou bránu (České Švýcarsko)
Sobota, 20. července 2024
Po předchozí domluvě s kamarádkou Jitkou jsme se vydaly na výlet. Cestou jsme se ještě zastavily pro pár Jitčiných přátel, se kterými již jezdí na výlety delší dobu. Uvítala jsem, že mě přijali do svého kruhu přátel. Jsou to všechno moc prima lidičky a jsem ráda, že mám teď možnost jezdit na výlety s nimi.
Tak že po rychlém představení jsme sedli na autobus a jeli do Vysoké Lípy, odkud jsme se pěšky vydali, už v šesti, na loupežnický hrad Šaunštejn a Malou Pravčickou bránu.
Z Vysoké Lípy jsme se vydali na Loupežnický hrádek - Šaunštejn
Po procházce loukami a lesem hlavně za krásnými výhledy, jsme se s kamarádkou Hankou dostaly na okraj obce Polevsko. Sešly jsme dolů kolem chat a krásných chaloupek.
Na první letošní prázdninový výlet jsme vrazily s kamarádkou Hankou, tentokrát do obce Polevsko. Obec se nachází poblíž Kamenického Šenova a známější Kytlice.
