Toto místo bych moc ráda navštívila.
Naše kroky víkendového tipu na výlet povedou do nedaleké hraniční obce Hřensko. Nejen, že se může pyšnit rekordem nejníže položené obce (115 metrů nad mořem) v České republice, ale je také vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko, nejmladšímu národnímu parku v ČR založeného teprve v roce 2000.
Samotná obec Hřensko stojí za vidění, obzvláště nyní, kdy je liduprázdné a v tomto období zde nenajdete ani „cirkusové“ stánky vietnamských obchodníků. Tichou procházkou lze vstřebat atmosféru obce nacházející se v hlubokém skalním kaňonu a na soutoku říčky Kamenice s Labem. Nyní v zimě se tam sice můžete cítit trochu osaměle, ale na druhou stranu zde naleznete klid a uslyšíte víceméně jen šum říčky Kamenice. Když se zastavíte a podíváte se do vody, můžete vidět v sytě zelených travinách mezi kameny prohánějící se pstruhy nebo když budete mít štěstí i malé lososy.
Kromě pěkně vyhlížejících rekonstruovaných hotelů v tradičním stylu tu však lze najít i jednu architektonickou raritu.
Dům na první pohled vidět není, je trochu zastrčený mimo obytnou zónu, ale od hlavní silnice je vzdálený jen cca 50 až 100 metrů.
Představím všemi obdivovaný objekt Staré plynárny umístěný v úzké skalní rokli na levém břehu říčky Kamenice zhruba uprostřed obce Hřensko. Hned jak jej spatříte, můžete získat dojem, že se nacházíte mezi dokonalými filmovými kulisami.
Kamenný dům byl postaven na toku potoka roku 1905 německými dělníky. Původně se jednalo o plynárnu na acetylenový plyn, která zásobovala svítiplynem dvanáct nedalekých obytných domů. Budova plynárny byla postavena mimo ostatní obydlí záměrně na bezpečně zvoleném místě, a to v poměrně úzké skalní rokli. V případě náhlého výbuchu by tak nebyly ohroženy životy ani domy místních obyvatel. Ke svému účelu Stará plynárna sloužila přibližně dvacet let. Dnes zde najdete pension a restauraci s vytříbenou kuchyní nebo zde lze najít v horkých letních měsících příjemné posezení v chládku u kávy. V restauraci je umístěna ještě jedna zajímavost, kterou byste si neměli nechat ujít. Prostor zdobí obrovské hodiny, jejichž ozubená kola jsou vidět a každou hodinu se postupně rozsvěcují a čtyřicet sekund se otáčí za zvuků mechaniky.
Autorem článku i fotografií je I. Rosenkrancová z muzea v Děčíně..
