Krásné odpoledne, ale od západu se obloha začínala zatahovat. Volný odpolední čas jsem tedy využila a rychle se vydala na procházku (spíše úprk), k rybníkům. Jaro je plném proudu, všechno kvete, někde už odkvétá...Kvetlo téměř všechno najednou, protože přišly doslova letní teploty, jen později rozkvetly jabloně a střemchy, ale na polovinu dubna vše kvete opravdu brzy.
Sasanka hajní
Před naším bytovým domem máme záhonky o jeden z nich pečuji já a takto krásně mi to teď kvete...
Koniklec mám ve třech brvách...
Letošní začátek jara byl provázen zvláštně zataženou oblohou. Nejednalo se o běžný mlhavý opar, ale byla to oblaka prachu ze Sahary. Obloha tak byla zabarvena do šedé a navečer do nahnědlých barev.
Pořídila jsem pár fortografií z našich krátkých procházek i ze západu slunce. Přestože přes prachovou vrstvu prosvítalo sluníčko, byla obloha zabarvená do šeda.
Konečně došlo na slíbené pokračování z cesty do Děčína z 27. března 2024. Prošla jsem kolem zámku a šla k Zámeckému rybníku. V Děčíně je tepleji a vše tam rozkvétá dříve než u nás a tak jsem si to kvetení opravdu užívala. Každoročně tady na Zámeckém rybníku, v celkem rušné části města, hnízdí labutě. Hnízdo je opravdu veliké.
Letos si vystavěly hnízdo u chodníku a rušné křižovatky a tak tam bylo místo u hnízda ohraničeno europloty, aby se k němu lidé nemohli přibližovat a rušit labutě v hnízdění.
Jiřinka poprosila manžela, aby nám zastavil na náměstí v Chřibské s tím, že se podíváme ke kostelu sv. Jiří.
Sobota 6. dubna 2024...
V minulém článku jsem slibovala pokračování z Děčína, ale na to dojde později.
Pro příspěvek jsem zvolila aktuálnější téma a tím bylo velice milé setkání s Jiřinkou z N. a jejím manželem. Po krátkém posezení u kávy došlo i na společný výlet do obce Sněžná, kde jsme navštívili arboretum.
Jiřinka je pořád KOČKA!!!
