V médiích sledujeme požár v Českém Švýcarsku a tak jsem vytáhla staré fotografie z roku 2014, kdy jsme s rodinou jeli na Meznou Louku, odtud jsme šli na lodičky a pluli Edmundovou a Tichou soutěskou do Hřenska, vystoupali k Pravčické bráně a Gabrielinou stezkou se vrátili na Meznou louku. Lesy jsou teď jedno velké spáleniště a nějaký čas potrvá, než se to zase zazelená. Mluví se o tom, že si příroda poradí. To ano, ale už to nikdy nebude takové, jaké to bylo před lety, kdy se v lesích rozumně hospodařilo a nebyl přemnožený kůrovec, který mnoho porostů zničil. Možná právě kvůli špatnému rozhodování o "bezzásahovosti" v těchto lesích, to nakonec dopadlo tak špatně...Pokud se vše ponechá na přírodě a vzniknou tam divoké porosty, tak už tento kus krásné přírody nebude nikdy takový jako byl dřív. Bude trvat dlouhé roky, než vyrostou nové stromy...
POKUD JSTE VLOŽILI KOMENTÁŘ A NEZOBRAZIL SE, TAK MOŽNÁ SPADL DO SPAMU. KOMENTÁŘE PRAVIDELNĚ KONTROLUJI A POKUD TAM TAKOVÝ NAJDU, TAK JEJ HNED ZVEŘEJNÍM. DĚKUJI A PŘEJI KRÁSNÉ DNY.
01 srpna, 2022
Lodí Do Drážďaň - 5. část
Návrat.
Cesta zpět je proti proudu a je mnohem pomalejší. zatím co do Drážďan jsme pluli asi čtyři hodiny, cesta zpět proti proudu trvá hodin sedm. Zažili jsme další bouřku, západ slunce a viděli krajinu zase v jiném světle. Cestou zpět jsme si užili ochutnávku vín vinařství Lobkowitz z Roudnice nad Labem, opět jsme si koupili dobrou kávu a k večeři byl vepřový guláš s knedlíkem.
K další bouřce se schylovalo nad Děčínem a protože už nás bolely z těch dřevěných lavic "sedínky", tak jsme využili možnost cesty z Hřenska do Děčína autobusem, kde na nás čekal syn Pavel. Přesto jsme byli z této plavby nadšení .
Vyplouváme
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)