5. března 2021
Nařízení vlády kvůli koronaviru nám neumožní jít dál než se procházet v místě bydliště a to ještě v katastru města. S manželem už chodíme kolem města od podzimu a nic jiného nám v tomto náročném čase ani nezbývá. Hlavně jít tam, kde se nepotkáme s davem lidí , kde je klid a pohoda. Pokud se manželovi ven nechce, vyrážím na procházky sama. Také tentokrát tomu tak bylo. Manželovi byla doma od rána zima ( i když se mi zdálo, že je přetopeno), a ven se mu nechtělo ani při mém přesvědčení, že pohybem na čerstvém vzduchu a při procházce mu pak určitě zima nebude. Odmítl kamkoli jít. Spíše to byla výmluva kvůli biatlonu a atletice, kterou vysílali v televizi.
Vyrazila jsem tedy sama na delší procházku a na známá místa. Jen tentokrát jsem zašla hlouběji do lesa, ale stále v katastru našeho města. Užívala jsem si sluníčka, zpěvu ptáků, přírody, v lese šumění stromů a nepotkala jsem ani človíčka.
Jeden pohled z okna rozhodl. Procházka do přírody bude super.
Luž pohledem mezi stromy
Lužické hory z louky od lesa
Ještěd a Jizerské hory. Po dlouhé době je docela slušná dohlednost.
Cyklostezka vedoucí na Valdek
Na kraji je varování. Vejít můžu, ale budu opatrná.
Tady už je les hezký a můžu se tedy vydat ke křížku,
který je mimo cestu uprostřed lesa a jen málo lidí o něm ví.
Ač nepatřím mezi ty pravé věřící,
poprosila jsem tu o úplné uzdravení blogerky Jiřinky z N.
Dříve v těchto místech býval vojenský prostor a je až s podivem,
že vojenská cvičení, která se tu konala, kříž přežil.
O to více si ho cením a několikrát už jsem tu u něj byla.
Kousek od křížku je kraj lesa odkud je nádherný výhled na Jiříkov. Obce na kopci za Jiříkovem už jsou v Německu.
Dál už jít nemůžu.
To bych se dostala na území města Jiříkov.
Vrátila jsem se ke křížku a odtud jsem se vydala na cestu k rybníkům.
Došla jsem k rybníku U Natury
Rybník Racek
Dymník
Vlčí hora a Světlý kopec
Rybník Tůň. Tento rybník byl uměle vytvořen v době, kdy kousek odtud stála cihelna a v těchto místech se těžil jíl na výrobu cihel.
Později byla hráz zpevněná a celý prostor zatopený vodou.
Přítok Tůně z lesa
Znovu u Racku, na cestě zpět
Probíhá čas námluv a kačeři jsou v této době opravdu nádherně vybarvení.
Vítr se na chvíli uklidnil a uklidnila se i hladina, kde už není led.
Zrcadlení mě doslova lákalo k pořízení mnoha fotografií.
U přítoku se vyhřívali kapři
Z černých mraků chvílemi poletoval sníh.
Rozloučila jsem se Rackem a vyrazila na cestu domů.
Jedlová
Cesta lesem plná bláta. Prošla jsem po kraji sněhem.
Setmělo a začalo sněžit
Moje procházka tady končila Ušla jsem něco přes 11 km jen po okolí města.
