Dnes odpoledne jsme se konečně vydali na procházku.
Sice nám celý den mrzlo, ale už jsem ten pohyb na čerstvém vzduchu potřebovala jako sůl. Také jsem trochu fotila. Jen si musím zase oživit nastavení foťáku při focení zasněžené krajiny.
Dnes odpoledne jsme se konečně vydali na procházku.
Sice nám celý den mrzlo, ale už jsem ten pohyb na čerstvém vzduchu potřebovala jako sůl. Také jsem trochu fotila. Jen si musím zase oživit nastavení foťáku při focení zasněžené krajiny.
22. listopad 2023 ...
8. listopadu 2023
Naše cesta do Děčína tentokrát nebyla plánovaná. Původně jsme šli manželovi vyzvednout do lékárny nově předepsaný lék. Jenže je zrovna výpadek tohoto druhu léku, u nás ve městě ani v nejbližším okolí už také jej také nikde neměli. Nejbližší lékárna, kde ještě pár balení měli na skladě, byla v Děčíně. Měli jsme necelou hodinu do odjezdu vlaku a tak šel manžel rovnou na nádraží a já jsem rychle pospíchala domů pro batoh s foťákem. Dojeli jsme do Děčína, v lékárně lék vyzvedli a vydali jsme se na toulky městem, abychom si zkrátili čekání na vlak. Bylo sice zataženo, ale zima nebyla a tak jsme si to procházení nakonec prodloužili o další dvě hodiny a užívali si podzimního dne. Jen jsme si hlídali čas, abychom se na vlak domů dostali ještě za světla.
Část první - obec Krompach...
Hvozd je jeden ze sedmi nejvyšších vrcholů Lužických hor s výškou 749 m. Nedělní ráno sice bylo trochu zatažené, ale i tak jsme se synem vyrazili autem na výlet. Jeli jsme do obce Krompach, kde jsme zaparkovali na návsi a vydali na pěší túru.
V této první části bych chtěla ukázat krásu tohoto místa a některé chaloupky, které jsou jako z pohádky.Náves, kde je tvrz, kostel Čtrnácti svatých pomocníků a zámek, který je využíván jako dětský domov.
Wachberg je vrch v Sasku, kousek za hranicemi u Mikulášovic.
Byla jsem ráda, když mi moje občasná společnice na cesty Hanka zavolala, jestli bych s ní zase nevyrazila na nějalý zajímavý výlet s dotazem, kam bych se chtěla podívat. Nechala jsem to na ní, protože ona zná plno míst, o kterých já nemám ani tušení. Hanka je zná, protože pracuje v informačním centru a jsou i méně známá místa, kam turisty posílá za mnoha zajímavostmi našeho výběžku. Přece jen se ve dvou jde lépe, cesta lépe utíká a hlavně by v lesích neměl nikdo chodit sám a držet se pravidla: Mít s sebou plně nabitý telefon, pití a něco malého k snědku třeba jen sušenky nebo čokoládu...Naše cesta vedla do Mikulášovic autem k rozcestníku k Tanečnici a pak pěšky po modré turistické značce po takzvané "Zlodějské stezce" a od povaleného rozcestníku jsme pokračovaly dál po zelené značce až na Wachberg.