Ráno

 

Ráno cestou k zubaři, opět foceno mobilem. 

Nasněžilo...

 Dnes jsem musela jít do oční ambulance na pooperační kontrolu. Ambulance je v areálu nemocnice na opačné straně města. Počítala jsem, že cestou zpět budu fotit první sníh a tak jsem si vzala fotobatoh, kam se mi vejde nejen fotoaparát, ale i pití, doklady a trekové hole.  S těmi jsem ostatně vyrazila hned, abych si v tom rozbředlém sněhu usnadnila cestu a musím napsat, že jsem udělala dobře. Cestou do ambulance jsem sice fotila jen mobilem, protože jsem hlavně potřebovala dorazit včas, ale na zpáteční cestě už jsem v klidu fotila fotoaparátem. Fotky zatím nemám stažené, ale dám je do příštího příspěvku. Zatím tu mám jen fotky z mobilu. 

Výstup na Jedlovou

Pokud přijde ta prvá zima, což u nás bývá většinou až v lednu, tak je i takto krásná...

Fotografie jsou z ledna roku 2020. Fotografie jsem měla kdysi na původním blogu, 

který jsem omylem a nevratně zrušila, tak je možné, 

že si je někteří z vás ještě pamatují.

My jsme s vydali z nádraží Jedlová (Lužické hory) k rozhledně na hoře Jedlová, pak dolů ke zřícenině hradu Tolštejn a zpět na nádraží  Jedlová. 

První sníh

24. 11. 2025 Napadl nám první sníh. Ráno jsem šla k zubaři, ale když jsem se vracela domů, tak už se rozednilo a bylo jiné světlo. 

Králíček obecný

Králíček obecný je nejmenší u nás žijící ptáček z druhu pěvců, čeledi pěnicovitých.  

Na zimu se opět usadil ve větvích smrků před našimi okny a sbírá tam zbytky kousků slunečnice, kterou si tam od krmítka odnášejí a porcují sýkorky. Dokonce přilétá na parapet pít, protože i v mrazivých dnech, kdy je vše pod ledem,  dávám ptáčkům do plastové misky  "odstátou" vodu.

Z okolí města

18. listopadu 2025

Ještě než se nám pokazilo počasí, snažila jsem se využít příznivějších dní k procházkám po okolí města. Jsou to místa známá přesto pokaždé trochu jiná.  V první řadě jde o pobyt na čerstvém vzduchu a chůze je v našem věku ten nejlepší pohyb.

Nejdříve pár pohledů z oken bytu...Je že to ještě bylo hezky. Než jsem se dostala ven, obloha se proměnila.

Vrabci polní a krahujec obecný

Na plot jsem pověsila krmítko, které už nějaký čas doplňuji zrníčky, které vyhází andulky na podlahu klece a k těm semínkům ještě přidávám slunečnici. Dnes  už bylo na krmítku plno. Ptáčkové cítí, že brzy napadne sníh a tak potřebují získat sílu, aby přežili zimu. Přilétali vrabci polní, ale také sýkory koňadry a modřinky. Sýkory více přilétají ke krmítku, které mám na okně u obývacího pokoje. Tam se už objevil i párek hýlů obecných. Ty se mi letos ještě nafotit nepovedlo. Z okna v kuchyni se mi pomocí přiblížení velkým objektivem podařilo vyfotit vrabce polní.

Večerním městem

Mlhavý večer a cesta od syna.

Fotografie jsou sice staršího data, ale v tuto dobu aktuální, protože stejně sychravé počasí tu už je několik dní. .

Podzimní toulání.

 Slunečné odpoledne mě vylákalo ven i když ještě bojuji s virózou. Naštěstí nemám teploty a aby se mi konečně uvolnila rýma,  která se mi většinou lépe spustí po venkovním pobytu, tak jsem vyrazila na procházku k lesu a k rybníkům Racek a Tůň.

Výlet - září 2018

Ráda navštěvuji  blogy, kde jsou fotografie z cestování a tak jsem i dříve mnohdy čerpala inspiraci na výlety. To bylo ještě v době, kdy jsme se večer s manželem domluvili, ráno sedli na vlak a vyrazili na výlet...Tehdy mě upoutala  na blogu Jitky S. z Turnova ( Jen tak si fotím), zřícenina hradu Dražice. Tak jsme se jednoho zářijového dne roku 2018 rozhodli, že se tam zkusíme podívat. Jeli jsme vlakem do Benátek nad Jizerou a odtud jsme vyrazili pěšky podél Jizery k obci Dražice a tady je pár fotek z našeho výletu.

Benátky nad Jizerou, Husovo náměstí a kaple Svaté rodiny

Opět vzpomínky.

Vzhledem k tomu, že mě doma uvěznila z čekárny u zubaře "nakoupená" viróza, tak jsem opět zasedla k počítači a vybírám fotky v archívu z doby, kdy jsme ještě s manželem mohli cestovat společně...

Stýská se mi po těch časech, kdy cestování zvládal a vyhledával místa kam pojedeme

 a trasy, které si projdeme. 

Tentokrát vzpomínám na výlet z roku 2022, kdy jsme byli na dovolené se synem v Telči a odtud jezdili na výlety.  Toto jsou vybrané fotografie z naší předposlední "dovolené".

Zámek Žleby

Vše o historii zámku najdete zde: https://www.zamek-zleby.cz/cs/o-zamku/historie

Benešov nad Ploučnicí - podzim 2021

 Momentálně jsem si v čekárně u zubaře pořídila nějaký virus, který jsem zřejmě chytila od bezohledné kašlající pacientky, kterou stejně lékařka odmítla ošetřit s tím, ať přijde až si virózu vyléčí. Tak že jsem skončila v posteli a na výlety zatím můžu zapomenout. Virus se mě chytil i když jsem proti chřipce očkovaná. Hrabu se tedy ve starých fotografiích a vzpomínám na  dny, kdy jsem trávila čas na cestách.. Při jedné takové cestě jsem se zastavila v Benešově nad Ploučnicí. Pár let tu žil manželův starší bratr Jiří a v obřadní síni Dolního zámku měl svatební obřad.

Tentokrát možná udělám radost Jiřince z N., protože zavítám ve vzpomínkách právě do Benešova nad Ploučnicí, a to do roku 2021.

Ač se nejedná o nijak veliké město, je tu zámecký komplex tří zámků a dalších budov postavených ve stylu saské renesance. 

Před okny už je veselo...

 Máme tu listopad a já už jsem na okno připravila krmítko. Zatím tam sypu zbytky semínek z klece od andulek. Na stromech před okny už se střídají ptáčkové a tak je začínám fotit. 

Sýkory modřinky přilétají na stromy často a z větviček obírají hmyz.

Podzim v barvách

 Tak tu máme tu druhý listopadový den a ten je opravdu "dušičkový".  Od rána je zataženo a občas prší. Sychravé podzimní počasí přišlo a tak je nejlépe doma v teple. To ještě včera, v první listopadový den, bylo krásně a slunečno  a tak jsem šla do luk k vrbičkám, abych andulkám nastříhala větvičky, které rády ozobávají, tak že s nich zbydou jen nitky. Samozřejmě jsem si s sebou vzala foťák a kochala se ještě barevnými podzimními výhledy do krajiny a to už jsem jen cvakala, cvakala a cvakala... 

Dobře vím, že po deštích všechno to krásné a barevné listí  zhnědne a pak brzy opadá.

Tady vybírám některé  fotografie do svého podzimního příspěvku.  Jsou to už pro mnohé z vás hodně známá místa, ale pro mě pokaždé trochu jiná...Hlavně teď po operaci oka vše vidím trochu jinak a jasněji...i když stále ještě nosím tmavé brýle i na focení, už je pro mě vše ostřejší a výraznější a tak si to opravdu užívám.

Pohledy na  Lužické hory mě nikdy neomrzí. Ten pohled je pokaždé jiný a jinak krásný. Někdy jsou hory zcela ponořené do mraků, jindy se  přes vrcholky hor ženou mračna a pak se vrcholky hor dotýkají modré oblohy a já si ty pohledy vždy užívám.