Strážný vrch...

Tentokrát jsem se vydala na procházku na opačnou stranu města, tedy na Strážný vrch. Na vrcholu se nachází kostelík Stětí sv. Jana Křtitele. V roce 1722 byl k tomuto kostelíku položen základní kámen kněžnou z Leichtensteinu. Roku 1725 byl kostel vysvěcen. Před tímto kostelem tu původně stávala menší dřevěná kaplička, která měla připomínat bratrovraždu. Tuto kapličku nechal postavit obchodnik Friedman v r.1642,  když dva bratři vzplanuli nešťastnou láskou k jeho dceři. Kostelík měl dost bohatou historii. V souvislosti s josefínskými reformami byl v roce 1787 odsvěcen a prodán významnému rumburskému obchodníkovi F.Salomonovi. Kostelík byl přestavěn na větrný mlýn , který ale nevydělával a tak jej později  jeho syn přeměnil na hostinec. Až v  roce 1845 byla stavba vrácena původnímu účelu. 

 Roku 1900 byla vybudována Křížová cesta ve výklenkových kapličkách, které byly postaveny ve tvaru podkovy kolem kostelíka a tím vzniklo i krásné výletní a poutní místo. Tato Křížová cesta je jednou z nejmladších Křížových cest na severu Čech - ve Šluknovském výběžku. Po 2.světové válce kostelík pár let neplnil svoji původní funkci, neboť jej využívala Pohraniční stráž, protože se město se nachází poblíž hranic. V roce1957, kdy kostel již opět vlastnila římskokatolická farnost Rumburk, byl kostelík pronajat na 99 let pravoslavné církvi.

Jsou odtud krásné výhledy na město Rumburk, Lužické hory a kopce Šluknovské pahorkatiny.

Cesta nahoru vede po modré turistické značce podél bývalého letního kina.

Z letního kina zbyla jen kovová torza laviček. Jeviště se zázemím pro umělce bylo zbouráno, zmizela i původní promítací kabina. Pamatuji tu pravidelné oslavy výročí Rumburské vzpoury, různé koncerty i večerní promítání filmů. Tady jsme kdysi s kamarádkou viděly  mnoho krásných filmů a mimo jiné i film Ptáci, kdy jsme se pak v noci bály jít domů a sebemenší zachvění listů na stromech v nás vyvolávalo strach.

Za kostelíkem je kůlna a v ohradě stádo ovcí. 

Od mé poslední návštěvy této Křížové cesty, byly konečně ohradníky posunuty,

 tak že se už návštěvníci dostanou ke všem zastavením Křížové cesty,

což v létě možné nebylo, protože ohradník byl umístěn až k některým kapličkám jednotlivých  zastavení. 

    

Pravoslavný duchovní si zde vytvořil "soukromý rodinný hřbitov". 

Nějak nechápu, kdo to povolil, když pomalu na svém pozemku nesmíte pohřbít ani svoji kočku.

Krásné místo pro zimní sporty.  Dnes je tu ticho a prázdno. 

Za mého mládí tu všude a hlavně v zimě, bylo slyšet dětské hlasy a smích. 

Lyžovalo se, sáňkovalo a později i bobovalo

 mnohdy už od rána.  Děti ze škol tu v zimě trávily hodiny tělocviku a odpoledne tu bývalo rušno až do večerního šera.

Dokonce tu město před lety vybudovalo lyžařský vlek, ale ani ten už nemá využití. Nikdo tu není.

Lužické hory, které bývají odtud krásně vidět, tentokrát jsou schované v oparu..

Zatím co na jihu mlha zakrývá hory, na severní straně je krásně a jasno.

Cesta vpravo vede  k Pivovarskému rybníku nyní přejmenovaného na Nový rybník.

Tudy vede modře značená turistická cesta na Vyhlídku a k přechodu státní hranice.

 Vrátila jsem se ke kostelíku a pokračovala jinou cestou.

Rozhodla jsem se projít vyšlapanou cestičkou ve sněhu, abych si užívala výhledů.

Továrna vlevo je bývalá Desta.

Pokračovala jsem dál, ale to už nechám do dalšího příspěvku.

Bylo mi smutno z těch opuštěných míst, kde to za našeho dětství a mládí žilo, kde znělo dětské štebetání a smích. Tady jsme měli své kamarády a mnohdy jsme navazovali  nová přátelství a kamarádství, která vydržela po dlouhá léta většinou  až do dospělosti, než  se mnozí z nás rozprchli do světa. Na takových místech jsme prožívali chvíle her i sportování, ale také prvních lásek, kdy jsme se jen tak procházeli přírodou a povídali si o všem možném.  Byli jsme si blízko a uměli jsme si společně užívat volné chvíle v přírodě. Vím,  byla to docela jiná doba a mnozí na ni, právě pro ten trochu jiný svět, rádi vzpomínáme. .  

Taková přátelství jaká vznikala dříve, se na počítači  uzavřít  nedají. 

Přece jen osobní setkání, podání ruky, hezké oslovení a pohledy do očí, to je to, co žádné sociální sítě nenahradí.