Ranní procházka do luk

 9. dubna 2025

 Brzy ráno a já jsem vydala do luk za východem slunce.

Jarní Děčín

8. dubna 2025 

      Po měsíci  jsem se zase dostala do Děčína. Vydaly jsme se tam s kamarádkou Jitkou a v Krásné Lípě se k nám ještě přidali Krista se Zdeňkem a tak jsme si užívali sice chladného, ale krásného počasí.

Zámek pohledem mezi větvemi nádherné vrby.

Kostel sv. Martina, Markvartice

 Kostel svatého Martina v Markvarticích je barokní sakrální stavbou stojící na návrší na pomezí severní části Markvartic a Veselého. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Již ve 14. století je poprvé připomínán v Markvarticích kostel, avšak jakou měl velikost a původní vzhled, není známé. Dnešní barokní kostel byl vystavěn v letech 1701-1703 podle návrhu P. Versy  a v roce 1704 byl vysvěcen největším donátorem stavby, salcburským arcibuskupem Janem Ernstem Thun - Hohensteinem. Zařízení kostela bylo po roce 1960 odvezeno do okolí Nitry bez udání přesnější lokace. Zbytek zařízení byl zničen. V následujících letech došlo k úplné devastaci objektu. Chátrání kostela pokračovalo zřícením střechy a stropu lodi, následovala kruchta, která obepínala loď ze tří stran. Místní představitelé komunistického režimu  se několikrát pokusili o demolici kostela. O jeho odstřelu se už uvažovalo v roce 1968, kdy manžel sloužil jako voják ženijní jednotky ve Varnsdorfu a měli v rámci vojenského cvičení kostel odstřelit a odklidit jeho ruiny.  Odstřelu však zabránil srpnový  vpád vojsk armád Varšavské smlouvy a armáda měla jiné povinnosti. Naposledy měl být kostel zbourán v roce 1989. V realizaci vydaného demoličního výměru zabránila sametová revoluce. Stavba zůstala bez střechy, pouze s obvodovými zdmi. K její opravě bylo přikročeno až v roce 2003. Postupně byly zpevňovány zdi a bylo obnoveno zastřešení. Věž byla zastřešena v roce 2006 a poté i vlastní kostel. Opravy stály téměř 21 milionů korun. O finanční náklady se podělily Ministerstvo kultury České republiky, obec Markvartice, dále moravské a české farnosti, Česko-německý fond budoucnosti a německá biskupství a arcibiskupství. K znovuvybudování kostela přispěli četní dobrovolníci. V roce 2017 byla rekonstrukce kostela dokončena a 23. září 2017 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen salcburským emeritním arcibiskupem Mons. Aloisem Kothgasserem. Mše se zúčastnil litoměřický biskup Jan Baxant, generální vikář litoměřické diecéze Martin Davídek a další čeští a němečtí kněží.

Do Markvartic.

 4. dubna 2025

 Na výlet jsme se vydali autobusem na zastávku Kamenická Nová Víska a odtud na pěší výšlap na vrch Ptáčník 353 m a pak jsme pokračovali dál do Markvartic, navštívit kostel sv. Martina. celkem nenáročný výšlap o délce 5,26 km.

Výběr z let minulých

Tentokrát jsem procházela staré fotografie v archívu a vybrala jsem těchto pár, které mě ještě zaujaly...Jsou z časů, kdy jsem ještě fotila kompaktem a některé už  jsou pořízené zrcadlovkou...Snažila jsem se doplnit i popisy.

Skalní útvar u cesty z hradu Valdštejn na Hrubou Skálu

Opět tipy na výlety

Dnes vám nabídnu  jako tipy na výlety některá námi navštívená místa z minulých let, kdy jsme ještě s manželem mohli cestovat společně.

Na většinu míst jsme se vydali vlakem nebo autobusem, jen na Karlovarsku jsme byli se synem autem v době, kdy jsme tam byli na společné dovolené.

                                      Bezděz.

Vlakem na zastávku Bezděz a odtud jsme se vydali pěšky na hrad.

Varnsdorf - procházka městem

Po příjezdu do Varnsdorfu nám zbylo trochu času a tak jsme se zastavily v kavárně HOSANA. Je to takové vetešnické skladiště všeho možného a funguje jako kavárna. Dá se tu posedět, dát si kávu a kochat se starými věcmi. Tady jsem fotila jen mobilem.

Varnsdorfské kostely

 21. března 2025,

      .....a já jsem byla objednaná do Varnsdorfu na denzitometrii.  Ordinace se nachází  v ulici Karlova. Jenže Varnsdorf je poměrně rozlehlý, tak jsem hledala na mapě, jak se tam dostanu od zastávky autobusu a hlavně jsem měla starost, abych se na vyšetření dostala včas.

          Naštěstí se mi ještě nabídla kamarádka Jitka, která tam nedávno byla, že by jela se mnou a že si pak uděláme malý výlet městem. To jsem uvítala. Ve dvou se přece jen lépe cestuje. Věděla jsem, že se musím dostat ke kostelu sv. Karla Boromejského pro místní známý spíše jako "kostel bez věže". Věděla jsem, že u něj je i další z křížových cest našeho výběžku, kterou jsem ještě nenavštívila a tak jsem si samozřejmě vzala fotobatoh a fotoaparát s sebou.

******

Pseudogotický kostel postavený v letech 1904-1912. Stavba byla projektována podle městského stavitele Antonína Möllera. Kostel bývá také nazýván "kostelem bez věže", protože z důvodu nedostatku finančních prostředků nebyla věž nikdy dostavěna.

Tuto fotografii jsem převzala z internetu, protože nám před kostelem parkovala auta.

Moje toulky, část druhá

Poslední astronomicky zimní den. Z luk se ozývaly hlasy jeřábů popelavých, ale na louky jsem se nedostala, protože cesta, která tam vede a kudy jsem vždy chodila až do lesa, je nově uzavřena a označená jako soukromý pozemek se zákazem vstupu...tak že jsem měla smůlu. Sluníčko se stejně sklánělo k západu a domů to mám odsud docela daleko a kolem lesa jdu raději za světla, než na louky vyrazí stáda divočáků. Docela nerada bych se s nimi setkala.

Přesto se mi z těchto míst naskytly zajímavé pohledy do kraje jako je třeba komín

 a v pozadí je rozhledna na Dymníku.

Moje toulky po okolí

 Zima nám skončila a dnes 20. 3. 2025 v 10:01 hodin,  nám začal první jarní den. Já jsem se díky krásným slunečným dnům rozloučila se zimou procházkami po okolí města.Vydala jsem se směrem k Valdeku za rybníky Tůň a Racek, kde jsem si chtěla nafotit parní vláček projíždějící přírodou.

Další tipy na výlety

Sokolí vrch.

Rozhledna patří do katastru obce Dobrná nedaleko Děčína. K rozhledně lze dojet autem,

ale pokud nemáte auto, tak stačí jet autobusem do stanice Děčín - Folknáře nebo jet do Dobrné a nahoru na kopec vyjít pěšky, jako jsme tam šli my. 

Na záhonku při dešti

"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." 

          zněla slova písničky známé naší generaci dříve narozených. Ta slova písničky platila, ale jen chvíli. Začalo znovu pršet a mezi kapkami deště se objevily také vločky sněhu. Já jsem se rozhlédla po záhonku před domem, co na to moje rozkvetlé sněženky a bledulky a pořídila pár fotografií. Nechtělo se mi dvě patra nahoru běžet pro fotoaparát a tak jsem fotky pořídila jen mobilem a pak udělala pár výřezů..

Tipy na výlety

Poslední dny procházím staré fotografie a tak s manželem vzpomínáme

 na zajímavá místa, kam jsme vyrazili na výlety v dobách, kdy byl manžel zdráv

 a mohli jsme cestovat společně ať vlakem nebo autobusem,

v některých případech se synem autem.

  Tady je  výběr některých navštívených míst,

která mohou sloužit jako tipy na některé vaše výlety.

Luž, rozhledna

Výběr...

Slunečné počasí mě vždy láká ven a tak jsem se někdy sama jindy s manželem,

 toulala po okolí našeho města a občas i něco nafotila.

Cestou na hřbitov jsem nafotila kříž v Zálužanské ulici.

Čmelák

 Čmelák je takový  "včelí medvídek"  dnes dopoledne hodoval na rozkvetlých krokusech. Fotky byly pořízeny mobilem. 

Květy

 Dnes, 8. března, svátek má Gabriela a je MDŽ, a já jsem dostala květiny. 

Děčín - letos podruhé

 4. března 2025

        Na další výlet jsme se vydaly tentokrát s kamarádkou Jitkou. Původně plánovaný výlet ze Svoru na Jedlovou kam jsme chtěly jít s naší partou turistů jsme vzdaly, protože cesty lesem v nadmořských výškách nad 700 m bývají v této době tání ještě blátivé a díky nočním mrazům místy zledovatělé a navíc  trasa v délce kolem deseti kilometrů  vedla lesními cestami a hlavně do kopců. Po krátké úvaze jsme se rozhodly, že raději pojedeme do Děčína a uděláme si výlet do přírody v okolí města. Po příjezdu do Děčína  jsme nejdříve vyrazily do "školní" cukrárny na kávičku. Vždyť podle Haliny Pawlovské:

  "Nejlepší sport je kafe a dort..."

Odtud už jsme se vydaly na Pastýřskou stěnu. Většina lidí tam chodí kolem synagogy po dlážděné silnici s dlážděnými chodníky a spoustou schodů. Já ale znám jinou cestu,   sice malinko delší, ale mnohem pohodlnější a méně náročnou, hlavně klidnou a s pěknými výhledy na Labe a zámek. Před muzeem, které míjíme, stojí dvě sochy. 

          Sv. Jan Nepomucký

Tokáň

Tokáň je jedno z oblíbených romantických a nejhezčích míst v Českém Švýcarsku,  které se těší přízni mnoha příznivců. Na Tokáni jsou malebné budovy alpského stylu. Areál leží asi tři kilometry severovýchodně od Jetřichovic, z druhé strany od Dolní Chřibské, kudy jsme šly my dvě.

Lesem na Tokáň

 27. února 2025

       Příjemné počasí a kamarádka Hanka mi napsala, že bychom mohly spolu zase vyrazit na nějaký pěkný výlet. Domluvily jsme se a autem vyrazily k infocentru Na Saule, ( České Švýcarsko), kde v minulé turistické sezóně pracovala. Zná tu kdejakou turistickou stezku i zajímavost, tak že na túry mám tu nejlepší průvodkyni. Pro začátek nabízím příjemnou cestu lesem. O Tokáni  a jeho historii napíši samostatný článek.

Tak se hezky nadechněte a pojďte se s námi projít lesní cyklostezkou.Odtud jsme se vydaly pěšky směrem na Tokáň. Vjezd tam je povolen pouze pro strážce Národního parku České Švýcarsko.

Jaro se blíží...

Jaro se blíží a mně teprve teď rozkvétají vánoční kaktusy i obě vánoční hvězdy.

Z Rybniště do Krásné Lípy

22. únor 2025,

 Slunečné počasí, ale foukal dost ledový vítr.  S Jitkou jsme vyrazily na vlak, v Krásné Lípě se k nám přidali Krista se Zdeňkem a jeli jsme do Rybniště, odkud Zdeněk naplánoval trasu z Rybniště do Krásné Lípy přes skalní útvar Hrbolec.

Vilémov u Šluknova

 Od křížové cesty jsme se s kamarádkou vydaly dál do Doliny, kudy protéká Vilémovský potok a je tu krásný pohled na železniční most. Kovové části mostu musely být rozřezány, byly opraveny nosné sloupy a vybudován úplně nový kovový most. Kompletní rekonstrukce byla slavnostně ukončena v roce 2020 a trať U8 do Dolní Poustevny a dál do Německa  směr na Bad Schandau, která pokračuje směrem na Děčín, tedy Dráha Národního parku, byla znovu otevřena..

Křížová cesta Vilémov

V našem Šluknovském výběžku je čtrnáct křížových cest a protože každý by měl znát památky ve svém okolí, tak jsem se rozhodla, že je všechny navštívím. Mám jich už většinu navštívených a nafocených. Tato mi ještě chyběla a je v pořadí jedenáctou, kterou jsem navštívila. Ještě mi chybí navštívit křížové cesty ve Varnsdorfu, Krásné Lípě ( prý se opravuje a ve Velkém Šenově. Ještě se jako patnáctá uvádí Fukov, ale to je spíše památka na zaniklou obec.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Ptáčkové v zimě.

Křížová hora a Světlík

Dnes, 13. února 2025, 

       venku sněží jako by se protrhla peřina a my dvě bláznivé ženské, jsme se vydaly na výlet do Jiřetína pod Jedlovou. Nejdříve jsme šly na Křížovou horu. 

Pro někoho počasí, že by psa nevyhnal a my dvě jsme se toulaly krajinou. Kolem nás tančily sněhové vločky, všude klid a pohoda. 

Když příroda čaruje...

... ztrácí se i komín...

Dnes přidávám jen pár fotek z mobilu. Ty z fotoaparátu ještě nemám stažené do počítače, protože jsem využila sluníčka k toulání po venku a pak doháněla práci doma. Další fotky z mých toulek budou,  až se pokazí počasí. 

Křížová cesta Jiříkov.

 Křížová cesta je u  kostela sv. Jiří.  Jednotlivé obrazy jsou malované moderním stylem a je to první křížová cesta, která se nejen nedala pořádně nafotit, protože obrazy jsou pod sklem, ale také první křížová cesta, která se mi vůbec nelíbí.

Křížová cesta v Jiříkově na Děčínsku se nachází v centru obce u kostela svatého Jiří. Byla vystavěna podél ohradní zdi bývalého hřbitova. Je v pořadí pátou křížovou cestou ze čtrnácti ve Šluknovském výběžku.

Křížová cesta z let 1817–1826 je tvořena čtrnácti sloupky zastavení. Byla založena nadací občanů Jiříkova. Pravidla pro zakládání křížových cest ukládala povinnost sepsat a uložit dokument o zřízení křížové cesty, aby i „pozdější lidé o náležitém zřízení přesvědčeni býti mohli“. Pro její stavbu bylo vybráno místo u ohradní zdi kostela svatého Jiří.

V roce 2005 byla křížová cesta obnovena Římskokatolickou farností Jiříkov. Výklenky jednotlivých sloupků zastavení byly osazeny reprodukcemi obrazů pátera Siegera Ködera, kněze z Ellwangen v Německu. Moderně pojaté obrazy znázorňují 14 tradičních výjevů křížové cesty. Po této obnově byla Křížová cesta vysvěcena 22. 5. 2005 jiříkovským farářem P. Pavlem Tichým.

Soubor čtrnácti zastavení Křížové cesty je chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky.

Do Jiříkova.

 Krásný slunečný den 4. února a já jsem si vyšla s přáteli na túru do sousedního Jiříkova. Sraz byl u Zámečku v 9.40.hod

K Zámečku jsem vyrazila přes louky a pak Ječnou ulicí. Omlouvám se horší kvalitu fotografií, ale v tomto prudkém slunci se dost špatně fotí.

Sychravým Děčínem.

5. únor 2025

 Tentokrát jsem si vyrazila do Děčína, kde jsme měly s Jiřinkou domluvené setkání.

U nás v Rumburku bylo při odjezdu vlaku nádherné a slunečné počasí, ale jakmile jsme vyjeli z České Kamenice, "objevila se mlha" a ta už se držela po celý den. 

Lipová u Šluknova - zámek

 Barokní zámek v obci Lipová u Šluknova byl vystavěn ve 30. letech 18. století. Od té doby nebyl až na malé úpravy, přestavován. Po letech chátrání je však výrazně poničený, barokní střechy a krovy propadlé. Jeho majitelem je občanské sdružení Via Tempora Nova, které usiluje o jeho záchranu. Náklady na opravy se budou pohybovat v řádu stovek milionů korun.

Zámek je chráněn jako kulturní památka, je však zároveň veden na seznamu ohrožených nemovitých památek. Více o historii zámku a fotografie z léta 2022 se dočtete zde na mém blogu. Stačí do vyhledávání zadat Lipová u Šluknova nebo se podívat příspěvek ze  17. června 2022. 

Křížová cesta Jáchym

 Obnovená křížová cesta v Lobendavě  se nachází na vrchu Jáchym (475 m n. m.),  ve Šluknovském výběžku přibližně dva kilometry od obce Lobendava. Vede okolo kaple svatého Jáchyma a je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.

Uvádí se, že tato křížová cesta byla ve Šluknovském výběžku postavena jako čtrnáctá v pořadí. Měla vzniknout kolem roku 1914 okolo kaple svatého Jáchyma na vrcholu kopce Jáchym ( Joachimsberg). Patrně se jedná o omyl, protože jak křížová cesta, tak původní svatojáchymská kaple jsou zachyceny na mapě stabilního katastru a musely vzniknout již před rokem 1843. Cestu tvořilo 13 sloupků zastavení v historizujícím slohu, kaple Božího hrobu a kaple Kalvárie.

Patnácký sloupek zastavení obsahoval neznámý výjev, pravděpodobně modlitbu v Getsemanské zahradě. K devastaci křížové cesty došlo postupně od 60. let 20. století. Její vlastník - Lesy ČR - ji nechal v letech 2016 - 2017 obnovit. Bylo vytvořeno třináct nových pískovcových zastavení, malbu výjevů provedl malíř a grafik Dmitrij Pljonkin. Lesy ČR též obnovily kapli Ukřižování, ovšem vznikla z ní kaple Božího hrobu. Z původní kaple Božího hrobu se dochovaly jen základy, které byly zakonzervovány a vzniklo z nich lapidárium dochovaných zastavení původní křížové cesty. Dne 26. května 2018 byla obnovená křížová cesta požehnána litoměřickým generálním vikářem Martinem Davídkem.

Podle pověsti byla kaple postavena na místě, kde bydlel poustevník Jáchym. Původní dřevěná stavba pocházela nejpozději z druhé poloviny 18. století. Po požáru roku 1914 vyrostla na místě nová secesní kaple obdélného půdorysu s apsidou. V průčelí je zobrazen svatý Jáchym. Stavba byla po druhé světové válce vykradena a poškozena.

Jáchym

 Na úpatí vrchu Jáchym stávalo ojedinělé místo meditace. Sedm zastavení zobrazovalo Sedm bolestí Panny Marie (např. Panna Maria utíká s Ježíškem do Egypta a Panna Maria je přítomna ukřižování a smrti Ježíše). Zastavení měla patrně podobu obrazů malovaných na dřevě a připevněných na sloupky. Původně se dochovala jen torza sedmi žulových laviček.

Teď jsou tu nově vytvořená zastavení, která sem byla umístěna nedávno. Zastavení zhotovili bratři Bodorovi  z Lipové a  v červenci 2024 byla slavnostně  vysvěcena  arciděkanem Procházkou. Obdivujeme krásu a dokonalé prostorové  provedení. Úžasná řezbářská práce. 

Díky za tuto nádheru. 

I.) Simeonova předpověď o Ježíši

Cestou na Jáchym

Bylo pár hezkých dní s téměř jarním počasím a kamarádka Hanka mi zavolala, jestli bych s ní nechtěla jet někam na výlet. Pokud ano, tak ať navrhnu nějaké zajímavé místo. Vždy se tak domlouváme, kam se vydáme tak, že každá dáme nějaký návrh a pak se dohodneme kam pojedeme a vyrazíme. Hanka navrhla Karlovu výšinu nad Doubicemi a já jsem navrhla kopec Jáchym, kde je křížová cesta.  Ani jedna jsme tuto křížovou cestu dosud nenavštívily  a tak jsme vyrazily k zámku do Lipové u Šluknova a vydaly jsme se pěšky po modré turistické značce na kopec Jáchym.

Lipová. 

       Zámecký rybník, odkud jsme vyrazily na cestu, je vypuštěný. Opravuje se tu hráz rybníku.

Jdeme do tepla.

Venku je deštivé počasí, celý den tma a tak jsem se rozhodla zavzpomínat na časy, kdy jsme na výlety jezdili s manželem spolu, na časy kdy byl zdravý a mohli jsme se rozhodnout třeba brzy ráno, že  vyrazíme na výlet nebo jej naplánovali na den příští. 

Je mi líto, že už nemůžeme cestovat spolu kvůli manželovu zdravotnímu omezení.

Společných vzpomínek však máme hodně a tak jsem se probírala starými fotografiemi z našich cest.

Telč, Ulický rybník a vyhlídková věž kostela Svatého Jakuba Staršího a dvě věže kostela Jména Ježíš, mezi nimi bývalé jezuitské koleje. Mnohdy je však tento pohled přisuzován  zámku, ale zámek je až za těmito kolejemi..

Východ slunce

Ráno jsem  vyběhla do luk na focení východu slunce a možná, že se některé fotky i povedly, ale nějak už mě ta hnědá krajina unavuje a těším se, až se všechno zazelená.

Vánoční hvězda

    Mám dvě vánoční hvězdy. Jednu z předloňského roku a další tříletou.  Ta předloňská mi vykvetla až teď a ta tříletá teprve teď nasazuje barevné listy.  Je to moje chyba, protože jsem je včas nezastínila. Ale  to nevadí. Po odkvětu, kdy opadá barevné listí,  je seříznu a nechám přes léto venku "vyletnit". Na podzim je přesadím do nového substrátu a nechám zesílit. Před Vánocemi jim omezím světlo tak, že je před setměním ještě přikryji, aby pocítily delší noc a ony pak vyraší barevné listy. Je potřeba je chránit před průvanem a neměly by být blízko topných těles.

 Vánoční hvězda se hlavně nesmí přelít. Dělaji mi teď sice radost mimo Vánoce, ale i tak jsem ráda, že mi obě stále rostou.

Tolštejn, pokračování nedělního výletu

Z Jedlové pokračujeme dál ke hradu Tolštejn.

Obsáhlou historii hradu zde nebudu opisovat,  (vím, že to většinou stejně nikdo nečte),  tak že pro zájemce o historii zde přidávám odkaz, kde si můžete vše, co vás zajímá přečíst.  Je tam psáno vše o historii hradu a také o přírodě a zajímavostech v okolí hradu. 

 https://cs.wikipedia.org/wiki/Tol%C5%A1tejn.

Výlet 19. ledna 2025, část první Jedlová

19. ledna 2025

Krásný slunečný den a já jsem si vymyslela výlet na Jedlovou. Po domluvě s kamarádkou Jitkou jsme si stanovily hodinu odjezdu. Jitka ještě obvolala další kamarády a tak se k nám přidali Miluška, Krista a Zdeněk...a "bylo nás pět".

Dnes jen k rybníkům

 18. leden 2025

Dnes opět docela příjemný den a tentokrát kratší procházka k rybníkům jako trénink na zítřejší výstup na Jedlovou. 

Dnes jen 5,5 km

Kliknutím na odkaz se otevře mapa a trasa cesty. 

https://www.bergfex.at/mybergfex/activity/7b403ce031ee82d298c918b3aae92378/

Na vrcholu Dymníku

 Pondělí, 13. ledna 2025,  pokračování

Augustova věž je patnáctimetrová válcová věž z cihel, která byla postavena v letech 1895 a 27. září 1896 byla slavnostně otevřena. Věž nechal na vlastní náklady vystavět rumburský radní August Wenschuch. Z proskleného vrcholu věže si lze prohlédnout krajinu Šluknovského výběžku, Lužických hor, Českosaského Švýcarska a ve větší vzdálenosti i Ještěd, Bezdězy, Milešovku, Růžovský vrch i Děčínský Sněžník. Na zdi byla panu A. Wenschuchovi odhalena pamětní deska s věnováním a po něm dostala jméno Augustova. Po druhé světové válce byla věž volně přístupná a začala chátrat. Později musela být zcela uzavřena. 

Blížící se stoleté výročí zavdalo podnět k rekonstrukci, o kterou se zasloužil rumburský Klub českých turistů společně s městským úřadem. Na obnovu přispěla i řada občanů a institucí, tak že 25. března 1995 mohla být rozhledna podruhé slavnostně otevřena.

Dnes je věž majetkem Lesů ČR, které ji v roce 2008 znovu opravily a poté ji pronajaly krásnolipskému Klubu českých turistů, který věž opět zpřístupnil.

Vstup je nyní zpoplatněný.

Cesta na Dymník

Pondělí, 13. ledna 2025

Krásný slunečný den a pohled z okna kuchyně na Dymník...a je rozhodnuto. 

Po obědě se vydám nahoru.    

Tak nám nasněžilo...

 Máme tu leden a venku se roztrhla sněhová peřina. Na okně mám dvě krmítka a teď je nestačím doplňovat. Přilétá spousta ptáčků a tak se připravuji na  "ptačí hodinku", kdy se sčítá počet a druhy ptáčků, které uvidím na krmítku i před okny během jedné stanovené hodiny. Sčítat budu asi kolem poledne, protože to přilétá ke krmítkům nejvíc ptáčků. Jen aby se neobjevil luňák! To pak všichni rychle zmizí a ukryjí se větvích nebo v dutinách stromů. 

Dnes jsem občas nahlížela z oken a některé ty zpěváčky nafotila.

Pravidelně přilétá na krmítko párek strakapoudů velkých.

Další knižní přírůstek

Dnes nám přibyly další knihy do knihovny.

 Facebooková skupina Toulky krajinou Šluknovského výběžku, Českosaského Švýcarska a Lužicí slaví 10. výročí od založení a její správce mě ocenil za příspěvky do této skupiny a dnes mi předal dvě krásné a zajímavé knihy.

Moc si tohoto ocenění vážím a zároveň mě to zavazuje k dalším příspěvkům ve stejné nebo spíše ještě lepší, kvalitě. 

Nové knihy.

 O knihách které zrovna čtu, tady moc nepíšu. Ale teď mám dvě, které jsou pro mě obzvlášť zajímavé. Jsou to knihy o naší krajině, o Lužických horách a zajímavých místech v nich. První kniha je od Marka Řeháčka "Krajinou skal"  s podtitulem "Toulání Lužickými horami". 

Knížka je zajímavě napsaná, doprovázená grafickými ilustracemi zajímavých míst. 

 

Poslední procházka 2024

 30. prosince 2024, 

...a moje poslední procházka do luk v roce 2024. 

Ráno při pohledu z okna, vypadala obloha zajímavě a tak jsem se rychle umyla, ustrojila, sbalila foták a rukavice, které mám uzpůsobené pro focení v mrazu a vyrazila jsem nahoru do luk, abych stihla námrazu na keřích, stromech a trávě dřív, než ji rozpustí sluneční paprsky. 

Na louce mě pozorovaly dvě srnky.