26. října 2021
Ranní pohled z okna na doslova rudou oblohu mě vytáhl ven, do luk. Jen že než jsem nahoru k loukám došla, byla rudá záře východu slunce pryč. Uvažovala jsem o návratu domů, ale nějaká paní šla do luk venčit velkého psa a tak jsem šla kousek za ní a snažila se nafotit to, co obloha po ránu nabízela s tím, že pokud se fotky nepodaří, tak smazat je lze vždycky. Nakonec jsem doma z pořízených fotografií přece nějaké vybrala.
Nedělní odpoledne bylo sice slunečné, ale foukal docela studený vítr. Vyšli jsme si na zdravotní procházku, která se nakonec protáhla až do Filipova, tedy v délce 8 km.
Ve Filipově se odehrálo nejmladší zjevení Panny Marie v českých zemích. Ve 4.00 hodiny v noci z 12. ledna na 13. ledna 1866 se ve Filipově v domě čp. 63 tkadleně Magdaleně Kade při modlitbě zjevila Panna Maria a přislíbila jí uzdravení: "Mein Kind, von jetzt an heilt's" (Mé dítě, od nynějška se to hojí). Dosud nevyléčitelně nemocná Magdalena (1835-1905) byla dalšího dne zcela zdráva a znovu mohla začít pracovat. K místu zjevení Panny Marie a mimořádného uzdravení, začaly putovat zástupy lidí. Interiér "milostného domu" čp. 63 se změnil na kapli.
Přímo na místě zjevení ve Filipově došlo nejprve v letech 1870 - 1873 k výstavbě milostné kaple Uzdravení nemocných. Iniciátorem stavby byl kaplan v Jiříkově P. Franz Storch. Vedle kaple v letech 1873 až 1885 postaven monumentální jednolodní novorománský kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů s dvěma věžemi v průčelí. Plány poutního kostela vypravoval architekt Franz Hutzler z Vídně (podzim 1868). Stavbu vedl architekt a stavitel Gustav Sachers z Liberce. Dokončil ji stavitel Josef Hampel z Rumburku.
Kostel byl zamýšlen jako filiální kostel kostela v Jiříkově, po příchodu redemptoristů v roce 1885 se stal kostelem poutním.
Díky opakujícím se zprávám o uzdravení nemocných na přímluvu Matky Boží byl Filipov počátkem 20. století nazýván "Lurdy severních Čech". Ve 30. letech 20. století do poutního kostela ve Filipově přicházelo na 100 000 poutníků ročně.
Dne 13. 1. 1926 byl poutní kostel ve Filipově papežem Piem XI. (1857-1939) prohlášen za basiliku minor. Stalo se tak při 60. výročí zjevení Panny Marie na základě žádosti generálního moderátora kongregace redemptoristů. Čestný titul ve stejné době získal ještě chrám v České Lípě a Bohosudově. Čestný titul obdržel poutní kostel ve Filipově jako třetí kostel v českých zemích. Dnes je takových chrámů v České republice patnáct.
V milostné kapli Uzdravení nemocných se od roku 1873 nachází socha Panny Marie Filipovské (patrně z roku 1872). Socha z kararského mramoru o výšce 86 cm byla zhotovena podle vidění Magdaleny Kade. Její pořízení hradila Karolína Wilhelmína hraběnka Raczynski (1831-1898). Madona v běloskvoucí bohatě zřasené říze není v pravém slova smyslu sochou milostnou, pouze připomíná památnou noc zjevení Panny Marie Magdaleně Kade.
Ke slavnostní korunovaci sochy Panny Marie Filipovské došlo dne 12. 9. 1926. Slavnostní mši sv. na prostranství před poutním kostelem celebroval litoměřický biskup Mons. Josef Gross. Zlatou korunku sochy Panny Marie Filipovské požehnal nejprve téhož roku ve Vatikánu papež Pius XI. Ten ještě coby Ambrogio Damiano Achille Ratti, papežský nuncius v Polsku, navštívil roku 1920 poutní místo ve Filipově.
Po roce 1945 se korunka Panny Marie Filipovské stala nezvěstnou. Vytvoření nové zlaté korunky ozdobené českými rubíny zajistili v 80. letech 20. století němečtí katolíci sdružení Ackermann Gemeinde. Korunku nejprve 10. 4. 1985 ve Vatikánu požehnal papež Jan Pavel II. Ke korunovaci sochy došlo dne 16. 6. 1985. Sochu Panny Marie Filipovské korunoval při mši sv. v bazilice pražský arcibiskup František kardinál Tomášek. Oslavy korunovace proběhly za dohledu Státní bezpečnosti a Sboru národní bezpečnosti.
Filipovská poutní píseň pochází od filipovského sbormistra Eduarda Jarschela (1879 - 1956). Složena byla při příležitosti korunovace sochy Panny Marie Filipovské v roce 1926 a pro potřeby filipovských poutníků. Na komponování skladby a původním textu se roku 1923 podílel filipovský rodák, pozdější sbormistr Franz Börner (1900 - 1947) a jeho sestra Maria Wollmann, rozená Börner. Text skladby pochází od redemptoristy P. Reinholda Matiga (1926) a český překlad od Dr. Škráška (1976).
Narodila se v domku čp. 63 ve Filipově. Onemocněla ve svých devatenácti letech v roce 1854. Po svém uzdravení 13. 1. 1866 "z vděčnosti sloužila poutníkům ve Filipově, pomáhala ošetřovat nemocné a pečovala o staré lidi v chudobinci". M. Kade zemřela ve věku 70 let. Pohřbena byla na hřbitově v Jiříkově. V roce 1925 byly její ostatky přeneseny na nový hřbitov ve Filipově. V roce 1994 byly ostatky Magdaleny Kade uloženy poblíž schodiště do kaple Uzdravení nemocných v bazilice ve Filipově.
Ostatky M. Kade byly v letech 1991-1994 podrobeny antropologickému průzkumu. Provedl ho Prof. Emanuel Vlček a RNDr. Vítězslav Kuželka z Národního muzea v Praze. Magdalena Kade trpěla "hysterií, provázenou křečemi, halucinacemi a častým bezvědomím", konstatovali ve své vědecké práci antropologové Národní muzea. Později se přidalo vleklé a bolestivé onemocnění kůže (pemfigus). Náhlý ústup duševního onemocnění po 13. 1. 1866 byl z lékařského hlediska pokládán za mimořádný.
Kaplan a posléze farář v Jiříkově. Zasloužil se o vybudování milostné kaple a mariánského kostela ve Filipově.
Na kněze byl vysvěcen 14. 10. 1849 v rodné obci Kravaře (něm. Graber). Nejprve sloužil jako kaplan ve Starých Křečanech a od roku 1853 v Jiříkově. Roku 1882 se stal administrátorem farnosti v Jiříkově. Coby jiříkovský farář působil v letech 1883 až 1898. Poté odešel na odpočinek. Při příležitosti 50. výročí vysvěcení na kněze (1899) jej litoměřický biskup Emanuel Jan Schöbel, O.CR. a velký příznivec filipovského poutního místa jmenoval arciděkanem. Zemřel v 74 letech, pohřben byl v Jiříkově. V poutním kostele ve Filipově se nachází jeho pamětní deska.
Velký kostelní betlém v bazilice ve Filipově zpodobňuje Svatou rodinu, pastýře a mudrce. Na vzniku betlém se podíleli řezbáři z Rakouska a Šluknovska (něm. Böhmisches Niederland). Celý komplet vznikal postupně od roku 1926 do roku 1934. Betlém se původně stavěl v pravé boční kapli poutního kostela. Od 80. let 20. století je nastálo umístěn v místnosti poblíž hlavního oltáře, která původně sloužila jako zpovědnice pro neslyšící.
Postavy Panny Marie, Josefa, Ježíše, Anděla Slávy, klečících andělů a volka s oslíkem pocházejí z dílny řezbářů Demetzových v Sankt Ulrichu v Grödnerově údolí v Jižním Tyrolsku (severní Itálie). Pořízeny byly v roce 1926. Betlémové figury mudrců a pastýřů vyřezal v letech 1927 a 1928 Anton Wendler z Jiříkova. Stádo ovcí vyřezal Franz Herbrich z Království. Autorem stávajícího pozadí a betlémské krajiny z roku 1934 je Eduard Kindermann z Jiříkova. Betlémové figury jsou vysoké od 80 do 120 cm.
Stávající betlém měl svého předchůdce. V poutním kostele ve Filipově stávaly do roku 1925 jesličky zakoupené v 90. letech 19. století v Mayerově uměleckém ústavu v Mnichově. Jednalo se o 30 cm vysoké postavy z terakoty.
Velmi kvalitní dvoumanuálový mechanický kuželový nástroj s opusovým číslem 44 postavila v letech 1887-1888 varhanářská firma Hermann Eule z Budyšína. Do dnešní doby se dochoval v původním stavu. Varhany jsou výjimečným nástrojem, vyrobeným význačnou německou varhanářskou firmou. Umožňují autentickou interpretaci především romantické varhanní literatury 19. století. Generální obnova varhan v bazilice ve Filipově proběhla v roce 2009. Na starost ji měla stejná firma, která varhany vyrobila. Obnovu varhan provedla Římskokatolická farnost Jiříkov díky příspěvku německých a českých věřících, posluchačů festivalových koncertů a Česko-německého fondu budoucnosti.
V poutním kostele ve Filipově se od roku 2007 koná mezinárodní festival Varhanní duchovní hudba ve Filipově / Geistliche Orgelmusik in Filippsdorf.
Po skončení 2. světové války a odsunu původních německých obyvatel v roce 1946 poutní kostel nadále sloužil svému účelu. Mše sv. v té době navštěvovaly desítky věřících převážně německé národnosti. Z roku 1949 se dochovaly zprávy o procesích, jichž se v letních měsících účastnili věřící z celé České republiky.
Po násilném zrušení kláštera redemptoristů dne 14. 4. 1950 převedl český stát správu poutní baziliky ve Filipově v 50. letech 20. století na Římskokatolickou farnost Jiříkov.
Poutní kostel se po roce 1945 nacházel v hraničním pásmu, nedostávalo se peněz na jeho údržbu. V 50. letech 20. století se údajně mluvilo o jeho zamýšlené likvidaci.
V letech 1975 - 1985 proběhla zásadní stavební obnova baziliky ve Filipově, o niž se zasloužil jiříkovský farář P. Zdeněk Maryška. Značně se pozměnila podoba interiéru poutního kostela a milostné kaple. Původní výraznou barevnost hlavní lodi poutního kostela a milostné kaple nahradily tlumené odstíny.
Mše sv. složil v bazilice např. litoměřický biskup Štěpán kardinál Trochta, pozdější královéhradecký biskup Karel Otčenášek nebo pražský arcibiskup František kardinál Tomášek
Během jubilejního roku 1985 vzniklo ve Filipově modlitební hnutí Madona. Název vznikl seřazením prvních písmen slov Mravní a Duchovní Obnova NÁroda. Neveřejně šířené hnutí symbolizovaly tisíce rozdaných fotografických obrázků s Pannou Marií Pomocnicí křesťanů.
V rámci jubilejního roku 1985 došlo ke korunovaci sochy Panny Marie Filipovské.
O poutní chrám ve Filipově pečovala v letech 1885 - 1950 kongregace redemptoristůz přilehlého kláštera. Redemptoristická kolej ve Filipově byla vůbec první v Diecézi litoměřické. Redemptoristé spravovali poutní kostel ve Filipově, pořádali duchovní cvičení a v celé diecézi vykonávali lidové misie. Ve Filipově byl vedle rezidence v 90. letech 19. století zřízen i noviciát.
Klášterní budova ve Filipově se stavěla v letech 1884-1885. Díky vzrůstajícímu počtu řeholníků došlo roku 1892 a v letech 1914-1915 k jejímu rozšíření.
Po roce 1945 nahradili ve Filipově redemptoristy německé národnosti čeští redemptoristé. Působili zde až do pátku 14. 4. 1950, kdy byl klášter ve Filipově při tzv. Akci K násilím zrušen. Jednalo se o celostátní likvidaci všech mužských řeholních domů, připravenou Komunistickou stranou Československa a Státní bezpečností. Řeholníci z Filipova byli internováni ve sběrném středisku v Králíkách a v Broumově. Mezi poslední české redemptoristy ve Filipově patřil představený kláštera P. Bohumil Šimonovský (1913-1991), P. Martin Němčinský a kuchař Petr Bena (1878-?) a kostelník Alois Polach (1915-?).
Klášterní budova se v 50. letech využívala pro potřeby internovaných řádových sester, v 60. letech 20. století ji spravovali vojáci. Od roku 1971 ji využívá domov důchodců (dnes Domov srdce v dlaních). V roce 2014 byla budova bývalého kláštera vrácena do majetku kongregace redemptoristů. Objekt bývalého kláštera se nadále využívá pro sociální účely.
Ráno, 24. října a mráz.
Pohled z okna na Měsíc...to ještě byla tma.
Po rozednění se mi nechtělo chodit někam daleko, Tentokrát vybírám fotografie z uplynulého týdne, kdy se nám počasí střídalo jako na houpačce. Krásně bylo v úterý, ale to jsem se nikam nedostala, protože nám řemeslníci ještě dodělávali střechu na garáži. Ještě přijdou po týdnu dodělat vnitřky garáže. Tam už nebudou závislí na počasí.
Když ráno mrzne, tak se květina na záhonku i stará tráva obléknou do stříbra...
Přišly první ranní mrazíky, převládají ranní mlhy, noci se prodlužují a dny se rychle krátí. Blíží se čas dušiček a příroda se začíná ukládat k zimnímu spánku. Já jsem už dala na okno krmítko a za chvíli se začali na něm objevovat první návštěvníci. Přilétá nejvíce sýkorek koňader a modřinek, ale na krmítko přiletěli i dva brhlíci lesní, strakapoud velký, vrabci polní a objevil se tu i ořešník kropenatý. Všechny jsem ani nestačila nafotit. To bych musela stát u okna celý den...Jen že mám i jiné povinnosti jako každá z nás.
2. října 2021
Výlet č. 29
Délka trasy 10,5 km
Již delší dobu se chtěl manžel jet podívat do Kralup nad Vltavou a tam se projít Dvořákovou stezkou až k zámku do Nelahozevsi. Sedli jsme tedy ráno na vlak a vydali se na cestu. Od nádraží v Kralupech nad Vltavou se jde po červené turistické značce až k Vltavě a dál Dvořákovou stezkou podél Vltavy až k zámku v Nelahozevsi.
1. října 2021
Páteční ráno. První ranní mráz tohoto podzimu. Manžel ještě dospával a hlavně nabíral síly po výletu na Kvádrberk a tak jsem na procházku s fotoaparátem vyrazila ráno do luk.
30. září 2021
Výlet č. 28
Znovu jsme vyrazili do Děčína. Od hlavního nádraží jsme jeli autobusem k nemocnici a odtud se vydali na Stoličnou horu, kde je místo bývalého hostince Kvádrberk, ale také Císařská vyhlídka. Sice jsem už nechtěla s manželem někam do kopců, ale tento výlet opět navrhnul sám, a vzal si tentokrát i trekingové hole a tak jsem čekala, jak ten kopec zvládne a kam až dojdeme.
Pro toto téma jsem se snažila nafotit dny, kdy počasí ještě připomínalo léto.
Fotografie z 12. 9. 2021
Ráno je ještě letní, ale už se objevují ranní mlhy. Srnec na mě "štěkal", asi aby varoval ostatní srnky ze stáda, že je kdosi ruší na pastvě.
