Sobotní ráno

 27. listopadu 2021

Po mnoha dnech to po ránu vypadalo, že se konečně ukáže sluníčko. Vydala jsem se tedy do luk ještě za soumraku s velkým očekáváním .

Jen pár minut mi bylo dopřáno zahlédnout modrou oblohu, která se po chvíli zase zatáhla tmavými mraky. Ruce mi mrznou i přes rukavice a tak raději pospíchám domů na teplou snídani.

 Z druhé strany louky nějaký pejskař vyplašil srnky. 

Ještě odolný kvítek  kopretiny a sedmikrásky

Překvapení

 Každé ráno kontroluji a doplňuji ptáčkům krmítko. Jaké však bylo mé překvapení, když v krmítku místo ptáčků sídlila veverka a hodovala.  Než jsem stačila zapnout a nastavit fotoaparát, tak zareagovala na pohyb  za záclonou a rychle vyskočila na první nejbližší smrkovou větev, vzdálenou asi metr a půl od okna.  Odtud mě chvíli pozorovala a tak jsem i já stačila pořídit pár fotografií, než mi zmizela ve větvích dalších stromů.