Sakrální památky

Historie a vývoj sakrálních památek.

V posledních letech probíhá jakási renesance zájmů
o křížky a krajinné prvky vůbec.
Lidé je mapují, měří a zkoumají a pátrají po jejich příbězích a osudech.
Znovu se tak jejich paměť dostává i do povědomí současníků.
Vydejme se tedy i my po stopách sakrálních památek.
Naučí nás krajinu vnímat zcela jinak,
 nově a v mnoha ohledech.

Drobné sakrální památky jsou nenahraditenou pamětí krajiny,
příběhů a lidí.

Křížky, kapličky a smírčí kříže. Jsou krásné, obdivuhodné
 a vzbuzují úctu,navozují pokoru a dovedou říci mnohé.

Sakrální stavby skrývají úžasné příběhy
 a jsou nejen ukazatelem starých

nebo poutních cest, ale také orinetačním bodem
 a současně představují

paměti lidí a významné události v krajině.

V posledních letech stoupá zájem o křížky a krajinné
 prvky celkově. Mapují se, měří, pátrá se o příbězích, 

teré se k jednotlivým místům vztahují.

Znovu se tak jejich paměť dostává i do povědomí současníků,

aby je předala dalším generacím.

Vydejme se tedy i my po stopách sakrálních památek.

Naučí nás krajinu vnímat jinak, nově, v mnoha ohledech.

Drobné skarální památky, jak je známe dnes,
jsou nečastěji Boží muka,

křížky, smírčí kříže a malé kapličky.

K nim se přidávají méně časté sochy svatých,
svaté obrázky a zvoničky.

Těmto stavbám předcházela dávná předkřesťanská
 významná místa, která se značila kamennými kupami,

 dřevěnými sloupy i vztyčenými kameny

a spolu s nimi se již sázely památné stromy.

Později se na takových kamenech vytesávaly
 křesťanské symboly a kříže.

Křížky a kříže

Někteří odborníci se domnívají, že prvními sakrálními památkami
mohly být již v 7. století stavěné svatyně na rozcestích a
s nimi dřevěné kříže,vztyčované irskými mnichy,
šířícími tak křesťanství ještě před příchodem 

Konstantina a Metoděje. V době věrozvěztů
se pak kříže objevují ještě častěji.

Velkou zásluhu na tom mělo i nařízení Karla  Velikého
 z počátku 9. století,přikazujícího stavět kříže u cest a jejich rozcestí. 

Tento zvyk se udržel až do počátku 20. století.

Křížky zprvu byly asi dřevěné, ale ty se samozřejmě nedochovaly.

Teprve s obdobím rozvoje měst u nás i na Moravě a
 s kolonizací severních Čechv časném 13. století se
vyskytují první kříže a křížky kamenné, zpravidla

mohutné, oválné, masívní (baby), bohužel však
 jen zřídka dochované.

V dalších staletích následují kamenné kříže užších tvarů
 a provedení,které posléze doplňují i nahrazují kříže kované,
 železné a od 2. poloviny

18. století i tehdy módní a oblíbené, kříže litinové.

Smírčí kříže

Občas na svých toulkách krajinou se můžeme setkat se smírčími kříži.
Jde zpravidla o nízký kříž vytesaný z jednoho kusu kamene,
 který se stavěl na místech neštěstí, nejčastěji vražd.
Smírčí kříže mají kořeny až ve středověku, kdy bylo zvykem uložit
coby součást trestu,  snahy o smír a odčinění vraždy,
vytesat nebo vztyčit kříž. Odtud název " Smírčí".
Zpravidla ještě muset vrah bohatě vyplatit pozůstalé.
Někdy lze i nápisem na smírčím křiži dohledat,
jaká událost se v onom místě stala.

Například na tomto kříži u Nových Křečan (Neu Ehrenberg),
 který je datován do roku 1666 , kdy kupec Martin Kraus,
vraceje se z Jiříkova (Alt Georgswalde),
z trhu pěšky do Chřibské (Kreibitz),
byl v tom místě zákeřně přepaden,
oloupen o tržbu a zavražděn.
Na kříži se dočteme, že stalo se léta páně 1666. dne 24. října.
ANNO DEN 24. OKTOBER IST MARTIN KRAUS
ALHIER UMGEBRACHT WORDEN.
Následně je uvedeno i datum renovace kříže roku 1840.
Tento smírčí kříž se dostal do povědomí zdejších obyvatel až nedávno,
 kdy byl při těžbě dřeva kříž vyvrácen a poničen.
Lidé se ozvali a pod tlakem veřejnosti byl kříž opraven,
renovován  a znovu postaven.

Původní stav kříže...

Smírčí kříže nemusely být stavěny samotnými vrahy.
Mnohdy jej postavili z úcty lidé blízci a pozůstalí.
Takovým smírčím křížem lze vyprávět příběh z třicetileté války,
kdy roku 1642 táhli Švédové přes Brtníky (Zeidler).
Tehdy zajali místního zahradníka Engela, a jako podezřelého ze špionáže
ho zabili a ještě pro výstrahu rozčtvrtili.
Na místě, kde byl nevinný zahradník zabit a pohřben,
 mu lidé postavili smírčí kříž
který zde stojí dodnes.

Smírčí kříž v Brtníkách na památku zahradníka Engela
popraveného Švédy roku 1642.

Kovaný kříž v Rumburku, ulice Šluknovská (zrenovovaný roku 2017)

Boží muka a kapličky

V české krajině se kolem 13. století objevují Boží muka, 
která znázorňují sloup u něhož dal Pilát Pontský bičovat Ježíše Krista. 
Stavba těchto sloupů snad vycházela z francouzské tradice 
"stavění svící mrtvým", které lze datovat až do 11. století.
Dnes mají Boží muka podobu čtyřbokých sloupovitých staveb
 zpravidla o čtvercové nebo obdélníkové základně s výklenky (niky)
 v horní části na každé straně kam se umisťovaly 
brázky Kristova utrpení, případně obrázky ostatních svatých. 
Boží muka jsou většinou  bíle omítnutá se střechou pokrytou taškami,
cihlami  nebo dříve šindelem, často doplněnou malým křížkem.
Stavěla na poutních místech, na místech různých událostí
 ať štastných a zázračných nebo i  na těch méně šťastných a tragických.
 Vždy sloužila k zastavení, nutila k zamyšlení a tvořila paměť 
krajiny stejně, jako byla ukazatelem cest,
orientačním bodem poutníkům i lidem místním.

 Boží muka na cestě z Lemberka do Jablonného v Podještědí.

Kaple Svaté Zdislavy u léčivého pramene.

Kapličky jsou zřejmě ze všech sakrálních staveb nejmladší.
 Ty první se začaly stavět na počátku 18.století a na oblíbenosti
 získávaly v pozdně barokní krajině v dobách Marie Terezie. 
Nejvíce kapliček lze však datovat do 19. století.
 Spatřit je můžeme na významných místech jako jsou  prameny 
či studánky (často léčivé), dále na kopcích či významných
návrších a u křížových cest.

Kaple Nejsvětější trojice v osadě Sněžná (Schneehübel)

Známé jsou kapličky výklenkové a prostorové, při tom výklenkové
 jsou starší a někdy byly také považovány za snoubenou stavbu
Božích muk s kapličkou v jeden celek, nazývaný též "poklona".
Tento název získaly proto, že byly stavěny na místech odkud 
 poutníci prvně spatřili cíl jejich cesty.
Na tom místě pak poklekli a s díky líbali zemi.

Známe také kapličky - zvoničky, které vznikly v období vlády 
Marie Terezie,
díky ohňovému patentu ohlašovat požár zvoněním.

Zvonička v obci Kopec

Sakrální památky v  proměnách let

Obecně můžeme říci, že "život" těchto krajinných prvků procházel
 mnoha důležitými etapami dějin, které zásadně ovlivňovaly jejich

vnímání společností a následné dění s nimi.
Tato období je možno rozdělit na odbobí jejich vzniku a opečovávání,
 ( ty dodnes zachovalé nejčastěji od 16. do počátku 20. století),

čas odmítání nebo ignorace v časech poválečných, 
zejména v krajině Sudet, hlavně po odsunu původních obyvatel.
 Potom  léta devadesátá, kdy bylo doslova módou krajině
 tyto prvky ukrást a "efektně" si je uspořádat na svojí zahradě 
pro obdiv sousedům ... a nakonec velmi zásadní čas, 
tedy poslední desetiletí, kdy se zájem o sakrální památky stupňuje.
 Touha po jejich objevování a péči o ně stoupá a krajině
 tak navrací paměť historie lidí, kteří ji budovali.

Sakrální památky dnes a jejich přínos do budoucna

V současné době je situace pro drobné sakrální památky 
asi nejpříznivější za posledních 70 let.

Stále více lidí se zajímá o krajinu a její sakrální součásti, 
čím dál více lidí pomáhá s její obnovou, pátrá po jejich historii
 a napomáhá oživení dávno zapomenutých příběhů. 
Tyto křížky, Boží muka a kapličky tvoří velkou a dá se říci, 
nejdůležitější část paměti krajiny. Je proto velice dobré,
že se udržují, obnovují a předávají tak dalším generacím.

Znalost těchto příběhů a událostí přináší zcela jiné pohledy
 na krajinu i historii. Pokud máte to štěstí a takové krajinné
 sakrální památky ve svém okolí máte, nastudujte o nich co nejvíce.

 Vypravte se k nim,  hledejte a obdivujte.
 Připomeňte si jejich příběhy ať již ty dávné 
 křesťanské nebo ty obyčejné lidské, místní krajinou protkané.

Najdete v nich kus historie a pravdy,
 kterou krajina kolem mlčky stráží a všem, 
kteří ji poznat chtějí, ráda ukazuje.

I tomu našemu hledání pak dává mnohem více...