Pirna - Drážďany
Z Pirny do Drážďan a prohlídka Drážďan. Bohužel byly jen dvě hodiny času a to je na prohlídku málo.
Pirna - Drážďany
Z Pirny do Drážďan a prohlídka Drážďan. Bohužel byly jen dvě hodiny času a to je na prohlídku málo.
Kurort Rathen - Pirna
Pomalu jsme se vzdalovali od pevnosti Königstein a čekal nás krásný pohled na lázeňské městečko Kurort Rathen. Je to městečko klidu a relaxace a dozvěděli jsme se, že pokud tu má loď kotvit, tak musí vypínat motory, aby se nerušil klid zdejšího místa. Před lety jsme tu byli ve skalách a je tu nádherný skalní most, rarita Saského Švýcarska. Z lodi je vidět jen jeden jeho oblouk.
Hřensko - Kurort Rathen
V Hřensku loď zastavila, pár lidí vystoupilo a pár nastoupilo a po chvíli jsme pokračovali na další cestu směr Bad Schandau...V údolí se ještě místy válela mlha, ale sluníčko se snažilo...Opustili jsme Hřensko a mlha se začala pomalu rozpouštět.
26. sprna 2022
Výlet č. 21 - část první - z Děčína do Hřenska.
Manžel měl narozeniny a já svátek už minulý měsíc a rodina se nám složila na plavbu lodí do Drážďan. Konečně je Labe splavné a tak jsme si rezervovali hned první termín a v pátek ráno se vydali do Děčína...
Nedělní podvečer, synové odjeli a já jsem se vydala na podvečerní procházku do mých milovaných luk. Původně jsem očekávala, že když je po dešti, tak že se k mokřadům slétnou čápi. Čekání na ně jsem si tedy krátila focením života v trávě a začala vzpomínat na dětství a dospívání.
Pozorovala jsem čmeláka, jak saje šťávu z kvítků jetele lučního.
Dnes jsem zabrousila do starých fotografií, které jsem si kdysi nahrála do počítače a dnes je znovu prohlížela. Možná tím potěším i Jiřinku, která tu bydlela.
16. srpna 2022
Výlet č. 20
Do Ústí nad Labem jezdíme docela často a občas nám vyjde čas na malý výlet. Tentokrát jsme šli od nádraží stezkou ke hradu Střekov. Jen že už bylo poledne a sluníčko dost pálilo. Stezka je tu řešená tak, že je část určená pro cyklisty a část pro pěší, což je perfektní a jedni se druhým nepletou do cesty. Okraj stezky je lemován betonovým okrajem, kde je nainstalovaná protipovodňová stěna a tak když už nás sluníčko hodně pálilo, tak jsme šli po tomto pruhu. Pohled z terasy hlavního nádraží směrem k zámečku Větruše.
Při mých toulkách přírodou se občas také zaměřím na focení detailů. Občas něco nafotím i na záhonku před domem. Jsou to takové moje pohledy - žádná umělecká díla...
... pokračování výletu č. 19 z 11. srpna 2022
Fotek jsem pořídila hodně, ale měla jsem zavřený displej a fotky nekontrolovala a spousta mi jich nevyšlo podle mých představ...ale nevadí...
11. srpna 2022
Výlet č. 19
Na tento den jsem žádný plán na cesty neměla, protože je vedro a manželovi se moc ven chodit nechce. Jenže tentokrát mi sám ráno řekl, že bychom mohli jet do Děčínské zoologické zahrady, protože už jsme tam dlouho nebyli. Sedli jsme tedy v 10 hodin do vlaku a jeli opět směr Děčín.
Nejdříve jsme se vydali nahoru na Pastýřskou stěnu. Dříve jezdil nahoru malý autobus, ale na zastávce jsme zjistili, že autobus jezdí k zámku a tak jsme se nahoru vydali pěšky. Nešli jsme náročnou cestou po silnici, ale vydali se příjemnější turistickou stezkou od viaduktu podél trati nahoru. Cesta není tak prudká a hlavně se jde ve stínu stromů.
13. 8. 2022
Jak už z mých příspěvků jistě víte, nejraději chodím na procházky brzy ráno. Tentokrát jsem vyrazila krátce po šesté hodině. To je ještě v přírodě vše voňavé a čerstvé, ptáci vítají den svojí písničkou a louky voní rosou. V posledních týdnech však neprší a tak se s rosou setkám jen v místech, kde jsou běžně mokřadní louky a jít tam se dá pouze v holínkách nebo právě teď, když je sucho i v běžné obuvi.
Výlet č. 18
7. srpna 2022
Po obědě jsme se rozhodli, že pojedeme na krátký výletík, spíše jen krátký výšlap do přírody a tak jsme se synem jeli do obce Vlčí Hora a odtud šli nahoru na rozhlednu.
Máme slunečné dny a jak jen to vyjde, tak se snažíme chodit do přírody. V sobotu při cestě k rybníkům se mi povedlo nafotit dalšího motýla, kterého jsem u nás viděla poprvé.
Je to OSTRUHÁČEK BŘEZOVÝ. Další pro mě další zajímavý úlovek do mé fotosbírky motýlů, které se v našich loukách objevují.
Měsíc červenec utekl jako voda a my jsme se na žádný zajímavý výlet zatím nevydali. Manžel měl narozeniny a já svátek a tak jsme od rodiny dostali plavbu lodí z Děčína do Drážďan. Jen že je stále málo vody a teď už druhý týden bojují hasiči s požárem v Českosaském Švýcarsku, tak že jsou veškeré plavby po Labi zastaveny.
Byli jsme jen v Ústí nad Labem, kde jsem si koupila náhradní baterii do foťáku, ale doma jsem zjistila, že je vadná, tak že jsme ji jeli po týdnu vyměnit.
To byly naše dvě cesty a při druhé cestě jsme si šli v Děčíně vyzkoušet, zda bude možné při večerním návratu z plavby, stihnout poslední noční vlak do Rumburku.
V médiích sledujeme požár v Českém Švýcarsku a tak jsem vytáhla staré fotografie z roku 2014, kdy jsme s rodinou jeli na Meznou Louku, odtud jsme šli na lodičky a pluli Edmundovou a Tichou soutěskou do Hřenska, vystoupali k Pravčické bráně a Gabrielinou stezkou se vrátili na Meznou louku. Lesy jsou teď jedno velké spáleniště a nějaký čas potrvá, než se to zase zazelená. Mluví se o tom, že si příroda poradí. To ano, ale už to nikdy nebude takové, jaké to bylo před lety, kdy se v lesích rozumně hospodařilo a nebyl přemnožený kůrovec, který mnoho porostů zničil. Možná právě kvůli špatnému rozhodování o "bezzásahovosti" v těchto lesích, to nakonec dopadlo tak špatně...Pokud se vše ponechá na přírodě a vzniknou tam divoké porosty, tak už tento kus krásné přírody nebude nikdy takový jako byl dřív. Bude trvat dlouhé roky, než vyrostou nové stromy...