Cestou na Dymník

 Neděle 28. ledna 2024.

 Příjemný slunečný den i když trochu chladný.  Manžel je sice stále nemocný, ale už si mnohé obstará sám a tak mám možnost vyrazit i na delší procházky. Na tuto procházku mě doslova poslal, protože si všiml, jak vyhlížím z oken bytu sluníčko a vycítil, jak moc toužím jít ven, abych si také mohla splnit svůj měsíční cíl - tedy nachodit svých 100 km.Sice jsem chodila celý měsíc na krátké procházky většinou i bez focení, ale s omezením na krátký čas - tedy v intervalu dvou hodin...I tak se toho dá nachodit docela dost. S radostí jsem tedy poslechla a vyrazila na delší odpolední procházku až na Dymník. Bylo hezké jít a nebýt omezená časem dvou hodin...Jen jsem vyrazila až v půl druhé a ono se ještě brzy stmívá, tak jsem musela být do tmy zpátky doma.

Socha "Nepokořený" v parku Rumburské vzpoury.

V parku Rumburské vzpoury, pohůled ke kostelu sv. Vavřince. Vlevo je kaple Svatých schodů, která je součástí ochozu Lorety.

Po mnoha letech byl dokončen a otevřen most přes Mandavu v Sukově ulici,

 kudy vede hlavní příjezdová cesta k nemocnici. Budova za ním je

internát, který slouží pro všechny zdejší Střední školy.

Mandava

Mandava

V pozadí Dymník

Sukova ulice je zde unikátní Dělí ji totiž Pstružný potok na dvě...

Pstružným potokem rozdělená Sukova ulice.

Břidlicí obkládané chaloupky vždy upoutají moji pozornost.

Panna Marie s Ježíšem.

Ohlédnutí k plaveckému bazénu a pokračovala jsem dál...do kopce.

 To už nechám do dalšího příspěvku, aby toho nebylo moc najednou.