Varnsdorf - Rumburk, část 1.

 Pátek 2. února 2024

        a já jsem se konečně rozhodla vydat do knihovny v sousedním Varnsdorfu, podívat se na výstavu fotografií ze soutěže  FOTOROK  2024. O výstavě se zmiňuji na mém druhém blogu zde: https://duchjara1.blogspot.com/2024/02/fotorok-2024.html. Díky manželovu stabilizovanému zdravotnímu stavu, se již můžu vzdálit z domova na delší dobu než jen na dvě hodiny a samozřejmě jsem toho využila a vzdálila se na téměř čtyři a půl hodiny, protože jsem se z Varnsdorfu domů rozhodla (samozřejmě po telefonické domluvě s manželem zda něco nutně nepotřebuje),  vyrazit do Rumburku pěšky, abych také nachodila svoje kilometry do plánované měsíční "stovky".

Do Varnsdorfu jsem jela autobusem a vystoupila na náměstí E. Beneše.

FOTOROK 2024

 Klub přátel muzea Varnsdorf - tedy Fotoklub KPMV,  pořádá již několik let fotografickou soutěž. Paní Jitka Tůmová  z Teplic, předsedkyně Spolku pod Studencem a autorka knížky Život obyvatel v krajině pod Studencem v běhu času, již delší dobu sleduje moje fotografické pokusy a vyzvala mě, abych se soutěže zúčastnila. Nejsem žádný profesionál a počítám se pouze  mezi obyčejné  majitele fotoaparátu, kteří fotí jen tak pro radost.  Až na  výzvu paní Jitky jsem nakonec pět fotografií vybrala, vytiskla a do soutěže poslala.  

Žádné umístění jsem nezískala, ( s tím jsem vlastně ani nepočítala) ,  přesto byla na výstavu jedna z mých fotografií vybraná.  Je škoda, že jsem si ji nenechala vytisknout ve formátu A3 nebo větším a nenechala provést úpravu pro fotografie určené na výstavy. 

V pátek 2. února, jsem se tedy ze zvědavosti, jela na výstavu do knihovny ve Varnsdorfu, podívat.

Takto vypadá originál fotografie.

Ve výstavní síni vypadá tmavší, ale to je tím umělým  osvětlením.

Na chodbě Městské knihovny ve Varnsdorfu proběhla v úterý 16. ledna 2024 vernisáž výstavy s vyhlášením výsledků již 48. ročníku celostátní soutěže Fotorok.

Stručně o výsledcích v pozvánce, podrobněji na webu KPMV ->. Necelá dvacítka fotografů, tentokrát jen domácích (bez dříve běžné zahraniční účasti). Výstava bude tradičně k vidění do půli března 2024, pak se stěhuje do Německa. 

Výstavní soubor bude v knihovně k vidění do poloviny března, poté - jak už se stalo tradicí - se na dva měsíce přestěhuje na radnici sousední německé obce Großschönau.

Zase jednou ptáčkové

 Tento víkend od 5. do 7. ledna opět jako každoročně pořádala Česká ornitologická společnost, sčítání ptáků na krmítkách i mimo ně. Této akce se účastním již několikátý ročník a nevynechala jsem ho ani letos. Ptáčků jsem napočítala  hodně. Přilétají ke krmítkům celkem pravidelně a fotit je můžu hlavně na stromech před okny, kde jsou v sousedních zahradách borovice, starý dub,  několik smrků pichlavých, za nimi jsou dva modříny, dole keře různých bobulovin a lísek, také je tu dostatek trávníků a neopadavé živé ploty. Tak že u nás  o ptačí návštěvníky nouzi nemáme.

Krmítka mám na oknech dvě a stále je tam plno. Doplňuji slunečnici, přisypávám zbylá semínka  směsi od andulek, také přidávám oříšky, které se prodávají od firmy Veselle Laga určené přímo pro venkovní ptactvo, do misky dávám ovoce a denně ráno dávám vlažnou vodu do pítka i když mrzne. Jen ji  teď  musím během dne častěji měnit, aby nezamrzla.

Pravidelnými návštěvníky jsou dvě sýkory parukářky. Jsou to takové moje dvě královničky a vždy se na ně těším.

Dymník ( Rauchberg)

Dymník (Rauchberg, 516 m) je poměrně plochý a z větší části zalesněný vrch asi 2 km jihozápadně od Rumburka a 3 km severně od Krásné Lípy. Jeho podloží tvoří žula, kterou v mladších třetihorách prorazil čedič, tvořící dnes poměrně strmou vrcholovou kupu. Na jejích svazích i na vrcholu najdeme několik skal s dobře patrnou deskovou nebo sloupcovou odlučností čediče. Pod Dymníkem se zachovaly také třetihorní usazeniny s tenkými polohami hořlavých břidlic, ve kterých nechal hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach někdy po roce 1766 hledat uhlí. Žádné těžitelné sloje se ale tehdy najít nepodařilo.

Děčínské mosty

Naše další cesta vedla ke Staroměstskému mostu. Měli jsme dost času a tak jsme se rozhodli jej využít.Tuto fotografii jsem nazvala "Mosty".

Podzimní Děčín.

8. listopadu 2023

Naše cesta do Děčína tentokrát nebyla plánovaná. Původně jsme šli manželovi vyzvednout do lékárny nově předepsaný lék. Jenže je zrovna výpadek tohoto druhu léku,  u nás ve městě ani v nejbližším okolí už také jej také nikde neměli.  Nejbližší lékárna, kde ještě pár balení měli na skladě, byla v Děčíně.  Měli jsme necelou hodinu do odjezdu vlaku a tak šel manžel  rovnou na nádraží a já jsem rychle pospíchala domů pro batoh s foťákem.  Dojeli jsme do Děčína, v lékárně lék vyzvedli a vydali jsme se na toulky městem, abychom si zkrátili  čekání na vlak. Bylo sice zataženo, ale zima nebyla a tak jsme si to procházení nakonec prodloužili o další dvě hodiny a užívali si podzimního dne. Jen jsme si hlídali čas, abychom se na vlak domů dostali ještě za světla.

Pastýřská stěna

Putování na Hvozd - část druhá

 Z obce Krompach jsme se vydali dál po červené turistické značce.

O podzimní barevnost tu není nouze.

Putování na Hvozd.

Část první - obec Krompach...

 Hvozd je jeden ze sedmi nejvyšších vrcholů Lužických hor s výškou 749 m. Nedělní ráno sice bylo trochu zatažené, ale i tak jsme se synem vyrazili autem na výlet. Jeli jsme do obce Krompach, kde jsme zaparkovali na návsi a vydali na pěší túru. 

V této první části bych chtěla ukázat krásu tohoto místa a  některé chaloupky, které jsou jako z pohádky.Náves, kde je tvrz, kostel Čtrnácti svatých pomocníků a zámek, který je využíván jako dětský domov. 

Wachberg a cesta zpět.

Konečně jsme na Wachbergu. Je tu výletní restaurace a nádherné vyhlídky na České i Saské Švýcarsko a Lužické hory.

Skalní masívy nejsou vidět zřetelně, protože se v údolí kolem říčky Sebnitz i v Labském kaňonu držel zvláštní opar. Navíc se honily mraky a  vypadalo to, že se na nás žene déšť. I tak je pohled dolů na městečko Saupsdorf chvílemi zvýrazněn slunečními paprsky.

Cesta na Wachberg - 1. část

 

 Wachberg je vrch v Sasku, kousek za hranicemi u Mikulášovic.

  Byla jsem ráda, když mi moje občasná společnice na cesty Hanka zavolala, jestli bych s ní zase nevyrazila na nějalý zajímavý výlet s dotazem, kam bych se chtěla podívat. Nechala jsem to na ní, protože ona zná plno míst, o kterých já nemám ani tušení. Hanka je zná, protože pracuje v informačním centru a jsou i méně známá místa, kam turisty posílá za mnoha zajímavostmi našeho výběžku. Přece jen se ve dvou  jde lépe, cesta lépe utíká a hlavně by v lesích neměl nikdo chodit sám a držet se pravidla: Mít s sebou plně nabitý telefon, pití a něco malého k snědku třeba jen sušenky nebo čokoládu...Naše cesta vedla do Mikulášovic autem k rozcestníku k Tanečnici a pak pěšky po modré  turistické značce po takzvané "Zlodějské stezce" a od povaleného rozcestníku jsme pokračovaly dál po zelené značce až na Wachberg.

Cesta z Mikulášovice na Tomášov