27. dubna 2024
Tentokrát jsem jela na výlet se synem a vydali jsme se do Zubrnic, kam se již delší dobu chtěl podívat. S manželem jsme mockrát výlet do této obce plánovali, spojený s jízdou historickým vláčkem, ale už na něj nedošlo. Tak tentokrát aspoň autem...
Zubrnice je obec poblíž Ústí nad Labem, kde je vytvořený skanzen historických podstávkových a roubených domů. Některé domy tam byly přestěhovány ze zaniklých obcí, které musely ustoupit těžbě hnědého uhlí.
Pohled od parkoviště na obec.
Krásné odpoledne, ale od západu se obloha začínala zatahovat. Volný odpolední čas jsem tedy využila a rychle se vydala na procházku (spíše úprk), k rybníkům. Jaro je plném proudu, všechno kvete, někde už odkvétá...Kvetlo téměř všechno najednou, protože přišly doslova letní teploty, jen později rozkvetly jabloně a střemchy, ale na polovinu dubna vše kvete opravdu brzy.
Sasanka hajní
Před naším bytovým domem máme záhonky o jeden z nich pečuji já a takto krásně mi to teď kvete...
Koniklec mám ve třech brvách...
Jiřinka poprosila manžela, aby nám zastavil na náměstí v Chřibské s tím, že se podíváme ke kostelu sv. Jiří.
Sobota 6. dubna 2024...
V minulém článku jsem slibovala pokračování z Děčína, ale na to dojde později.
Pro příspěvek jsem zvolila aktuálnější téma a tím bylo velice milé setkání s Jiřinkou z N. a jejím manželem. Po krátkém posezení u kávy došlo i na společný výlet do obce Sněžná, kde jsme navštívili arboretum.
Jiřinka je pořád KOČKA!!!
V Děčíně ještě nezačala turistická sezona, zámecké zahrady jsou zavřené. Letos nebude přístupná ani Dlouhá jízda a Růžová zahrada kvůli probíhajících velkým opravám, kdy se vzhled Růžové zahrady má vrátit do úplně původního stavu včetně rozmístění růží.
Více najdete zde:
https://duchjara1.blogspot.com/2024/03/rekonstrukce-ruzove-zahrady-u-zamku-v.html
Vyšlápla jsem si ten pořádný kopec a dorazila k zoolgické zahradě. Jen že tam se nahrnuly asi dvě třídy německých dětí a já jsem toužila po klidu, to abych zklidnila své rozčarování z nevydařeného jednání. Vzdala jsem to a šla lesíkem k zámečku Nebíčko, odkud jsou hezké a uklidňující výhledy na Labe a zámek. Byl tam klid, protože zatím ani Ferraty nejsou v provozu.
Rekonstrukce Růžové zahrady
O konce léta 2023 probíhá na zámku v Děčíně rekonstrukce Růžové zahrady, která potrvá až do konce roku 2025. Do té doby bude návštěvníkům uzavřena a nebudou zde probíhat žádné kulturní akce, ani svatební obřady. Po dobu výstavby je přerušena také adopce růží. Zevrubnou opravou projde také 292 metrů dlouhá přístupová zámecká cesta – Dlouhá jízda.
Poslední rekonstrukce proběhla v 60. letech minulého století. Zahrada je v neutěšeném stavu, uvolněné kuželky balustrády hrozí pádem, některé prvky zcela chybějí. V salla terreně jsou poškozené vnitřní i venkovní omítky, nevyhovující je i elektroinstalace. Revitalizace zahradě navrátí její barokní thunovskou podobu – nebude terasovitá, ale částečně bezbariérová, jak tomu bylo dříve. Dojde také ke změně výsadby, zahradníci do nových záhonů vysadí růže v ornamentových vzorech. Zpřístupněny budou také dva bastiony, tedy části vystupující mimo samotnou hradbu, kde vzniknou romantická zákoutí s výhledem do Křížové ulice, zahradu doplní fontány nebo pítka.
O Růžové zahradě
Původně byl její prostor vyzdoben množstvím soch, kanálky s tekoucí vodou a fontánami. Velká část této výzdoby byla bohužel zničena na počátku 19. století během opevňování zámku v rámci tehdy probíhajících napoleonských válek. V následujících desetiletích zahrada víceméně přežívala ve stínu velkorysých podniků na Jižních zahradách, které tehdy ke slávě a rozkvětu přivedl zahradník Franz Josst st. Sláva Lóžové zahrádky se znovu povznesla až roku 1881, kdy zde Franz Josst ml. zřídil věhlasné rosárium.
Podobně jako na Jižních zahradách se podařilo spojit dva důležité komponenty – zájem majitele a jeho ochotu investovat s vysokou odborností zahradníka. Děčínské rosárium se díky tomu brzy stalo proslulým po celé monarchii. Podle zprávy vlastivědce F. Fockeho mělo v zahradě růst až 2000 druhů růží. Tento údaj zřejmě vznikl nedorozuměním, neboť Josst nepěstoval růže jen v někdejší Lóžové zahrádce, ale také na jižních terasách a především v areálu dnes zaniklého hospodářského dvora Gomplitz. Podle plánu z roku 1887 přímo v Růžové zahradě kvetlo celkem 87 druhů růží, mezi nimi například i jedna pojmenovaná pro hraběti Fridrichu Thunovi. Stejně jako v případě jižních teras pohasla největší sláva děčínského rosária po smrtí zahradníka Franze Jossta ml. roku 1905.
S pěstováním růží na zámku se nicméně nepřestalo a to dokonce ani po jeho prodeji. Dvě třetiny výsadby si sice odvezli Thunové, nicméně zbylou část vojáci udržovali ještě během 2. světové války. Po roce 1945 ovšem veškerá péče o zámecký areál končí. Fotografie z poválečného období zachycují zahradu zarostlou plevelem a neudržovanou. Až na přelomu 50. a 60. let inicioval její obnovu a zpřístupnění architekt Studničný. Nešlo však o jednoduchý a přímočarý proces, nýbrž o snahu přímo sysifovskou. Obnova se několikrát zadrhla a již dosažený pokrok přišel vniveč. Nakonec se ji přece jen podařilo zrealizovat a Studničného úpravy určují vzhled zahrady dodnes.
Přestože na počet pěstovaných druhů je dnes Růžová zahrada citelně chudší než na konci 19. století, stále patří mezi návštěvnicky nejatraktivnější části děčínského zámku.
Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/ruzova-zahrada-na-zamku-v-decine
