POKUD JSTE VLOŽILI KOMENTÁŘ A NEZOBRAZIL SE, TAK MOŽNÁ SPADL DO SPAMU. KOMENTÁŘE PRAVIDELNĚ KONTROLUJI A POKUD TAM TAKOVÝ NAJDU, TAK JEJ HNED ZVEŘEJNÍM. DĚKUJI A PŘEJI KRÁSNÉ DNY.

12 června, 2023

Grabštejn

 10. červen 2023

Sobota, předpověď počasí docela příznivá a náš syn Pavel se zúčastnil další turistické "Expedice Banua" s kolegyněmi a kolegou z práce. Oni se vydali na cestu z Liberce od firmy Jablum  a naplánovali si okruh směrem na Stráž nad Nisou, Hamrštejn, Dolní Suchou, Chotyni, hrad Grabštejn, a zpět přes Václavice, Horní Vítkov, Chrastavu zpět do Liberce. Délka trasy 53,16 km. Zde je plánovaná trasa jejich cesty.

Rozhodli jsme se je podpořit a vydali jsme se na vlak do Chotyně, abychom je na hradě Grabštejn,  asi v polovině jejich cesty, mohli povzbudit do druhé poloviny cesty.
Hrad Grabštejn se schovával za korunami stromů. Fotografie z nádraží v Chotyni se mi bohužel nepovedly. Měla jsem špatně nastavenou citlivost.

Hrad Grabštejn. 

 Historie hradu Grabštejn

Fénix povstal z popela, Grabštejn z ruiny 

Hrad Grabštejn čnící na skalnatém kopci nad obcí Chotyně nedaleko Hrádku nad Nisou je poprvé zmíněn v listině z roku 1286, kde je jako majitel hradu uveden Ota II., purkrabí z Donína a na Grabštejně.V roce 1562 kupuje od Donínů hrad s těžce zadluženým rozsáhlým panstvím doktor práv, císařský dvorní rada a německý místokancléř Království českého Jiří Mehl ze Střelic. S tímto novým majitelem nastala pro hrad velmi významná doba – roku 1564 se započala velkolepá přestavba gotického hradu bergfritového typu na honosné renesanční sídlo, jehož podoba je z velké části zachována dodnes. Při přestavbě byla vybudována kaple sv. Barbory, patronky horníků, kteří na grabštejnském panství pracovali. Renesančním klenotem Čech je kaple zvána zejména díky své přenádherné a rozsáhlé malířské výzdobě, která nemá v širokém okolí obdoby.Bohužel Jiřímu ze Střelic dlouho přáno nebylo. Roku 1586 byl nucen grabštejnské dominium pro dluhy prodat. Zakoupil jej jeho přítel a známý bibliofil Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu. Od té doby Grabštejn střídal své majitele, jimiž byli páni z Černous, za jejichž držení vyhořela roku 1622 hradní věž, dále nakrátko vlastnil hrad Albrecht z Valdštejna, následně Jan Hartvík z Nostic a Matyáš Adam z Trauttmansdorfu, za něhož roku 1655 na příkaz císaře Ferdinanda III. byla snížena středověká válcová věž a pobořeny hradby a opevnění, na což dohlédl vojenský inženýr Francesco Pieroni , který téhož roku hrad navštívil.Roku 1704 kupuje hrad Jan Václav Gallas, který jej přenechává svému synovi Filipu Josefu Gallasovi. Ten všechny své majetky odkazuje vzdálenému příbuznému Kristiánovi Filipovi z Clamu, za jehož držení hrad znovu roku 1781 vyhořel a byl následně opraven a stavebně upraven. Hrad v této době sloužil pouze úřednictvu a již nebyl panstvem obýván. Dalším vlastníkem hradu se stal Kristián Kryštof Clam-Gallas, který nechal roku 1818 přebudovat starý úřednický dům v předhradí (dnes areál AČR) na klasicistní zámeček, který sloužil Clam-Gallasům jako letní sídlo.Roku 1843, kdy byl majitelem hradu Eduard Clam-Gallas, do hradní věže udeřil blesk, čímž vznikl rozsáhlý požár, který zachvátil i střechy a nejvyšší patro přilehlého severního křídla horního hradu. Při opravách vyhořelých prostor dostala věž novou podobu s novogotickým zakončením do špice, jež si ponechala až do roku 1992.Posledním mužským potomkem rodu Clam-Gallasů byl František, který, když roku 1930 umírá, přenechává veškerý nabylý majetek svým sedmi dcerám a majitelkou Grabštejna se stává Marie Clam-Gallasová se svým manželem Karlem Podstatzkým z Lichtensteina. Po první světové válce přišli Clam-Gallasové díky pozemkové reformě o jednu pětinu svých pozemků, nicméně hrad jim byl ponechán, tak tu vybudovali malé rodové muzeum a od roku 1934 hrad zpřístupnili turistům.  Roku 1945 byl však veškerý majetek na základě dekretu prezidenta republiky Edvarda Beneše č. 12/1945 Sb. Clam-Gallasům zabaven a pro hrad nastala nová doba, kdy hrad začal postupně chátrat.Rokem 1953 začíná doba, kdy hrad sloužil pro potřeby armády, stal se majetkem Ministerstva národní obrany a byl spravován vojenskou ubytovací správou. V té době již byl hrad ve špatném stavu, a tak roku 1955 bylo jednáno o plánu jeho generální opravy. Armáda hrad plně využívala až do roku 1970, kdy byl celý objekt předán Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Avšak areál hradu byl stále vojensky střeženým prostorem. Po odchodu Československé armády hrad dostál úplné zkázy a stala se z něj na několik let neobývaná zřícenina. Velký podíl na destrukci významné památky neměl jen čas a nepříznivé přírodní vlivy, ale také příležitostní vandalové, hledači pokladů či zloději materiálu.V roce 1990 Československá armáda předává i areál hradu Státnímu památkovému ústavu v Ústí nad Labem, který začíná velké opravy polozříceného objektu, jež byly z velké části ukončeny roku 2010.





Poslední dobou máme "štěstí" na opravy, které se na námi navštívených památkách zrovna provádějí.

Kolem hradu je bylinková zahrádka
Altán sv. Barbory. 
Okolí Hrádku nad Nisou, to také  býval hornický kraj.
 Můj děda zde pracoval jako horník a otec  i bratr se v Hrádku nad Nisou narodili. Na české straně už se uhlí netěží, ale těžba dál pokračuje za hranicemi ve známém dolu Turów.













Je zde příjemné občerstvení, káva, čaj, domácí koláče, štrúdl, káva i klobásky. 

Parta "Expedice Banua"  dorazila a my jsme je přivítali.


Po doplnění kalorií  se vydali na druhou polovinu cesty s tím, 
že se těšili na závěrečnou "grilovačku".
 Rozloučili jsme se a my jsme se vydali na cestu do Hrádku nad Nisou na vlak.




Naše cesta z  Grabštejnského podhradí vedla dál do Chotyně 
a dál do Hrádku nad Nisou.
To už bude v dalším článku.

20 komentářů:

  1. Páni)))53km.Velký obdiv....a krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
  2. Járo, moc ráda jsem se na tvou reportáž. Kolem Grabštejna občas jedeme, jednou jsem ho měla i naplánovaný, ale bohužel se nám do programu nevešel. Chtěla bych moc vidět kapli...
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko před lety jsem byla i na prohlídce, ale tentokrát jsem na prohlídku nešla. Ve stanovenou hodinu tam šla parta cizinců a s těmi jsem jít nechtěla a dvě hodiny čekat na další prohlídku jsem už nemohla. Měj se pěkně.

      Vymazat
  3. Bylinková zahrada je krásná a mraky jste měli dramatický. Hrad neznám a ráda jsem si ho s tebou prošla. Měj se dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem chodila sice jen okolo, ale stejně je část uzavřená kvůli opravám. Tak snad příště. Určitě se tam zase někdy podíváme a ne jen na podporu našich mladých turistů.

      Vymazat
  4. Tedy, 53 km na jeden zátah... ještě tak vidět profil terénu, kterým šli. Mám radost, že ještě jsou mladí, kteří takto "chodí" a přeji jim, aby jim ty klouby vydržely. Jinak, já si tu historii Grabštejna přečtu, neznám to tam a zajímá mě to. Když je to hornický kraj, to mě zajímá "tím tuplem" ještě víc. ☺ A opravy památek? Viděla jsem hodně chátrajících a tak buďme rádi za to, že aspoň některé se opravují. Všechno to stojí spoustu peněz.
    Děkuji za přiblížení této akce a hradu a přejdu na druhý blog. Ať se daří! 😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani jsou to Lužické a Jizerské hory. Krajina výškově rozmanitá, tak že o kopce není nouze. I na hrad Grabštejn se musí vyšlápnout kopec. My jsme šli od nádraží obcí Chotyně, ale pokud někdo přijel autem, tak parkoviště je také dole pod kopcem.

      Vymazat
  5. Milá Járo, to jste borci, že jste je šli podpořit. Znám ten kraj, ale už jsme tam delší dobu nebyli, na Grabštejnu konkr. jsme byli s manželem - když tam byl nějaký jarmark nebo co a prohlídky zámku jsme se neúčastnili. Za totáče tam byl, tuším, že výcvik policejních psů?
    Já mám ráda v tomto výběžku i Obří sud, Hejnice, Frýdlant a pod. Jenže vlakem se toho stihnout až zas tolik nedá, především proto, že vám dráhy ztížily spojení. Já bych už neušla takovou štreku ani náhodou a nanejvýš tak 15 km za den.Jo, stáří buší na dveře.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko já jsem na prohlídce byla před lety, ale tentokrát jsem nešla. Ostatně jsme jeli podpořit naše turisty a kdybych šla se skupinou cizinců na prohlídku, tak bych je asi nestihla, protože oni se jen občerstvili a pokračovali hned dál, protože jej ještě čekalo více jak 25 km cesty. Děkuji za komentář a přeji Ti krásné dny.

      Vymazat
  6. Anonymní13/6/23 18:49

    Lezarts
    Bravo sportovcům!
    Ten hrad ty opravy opravdu potřebuje!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renatko, on už takto vypadá dost dlouho. Nejdříve se opravovaly vnitřky a venkovní vzhled bude upraven až podle finančních možností...Navíc sgrafitové omítky jsou na opravy dost náročné a musí to dělat opravdoví odborníci.

      Vymazat
  7. Jejky to je trasa, ale zvládnuto, také Vaše procházka stála za to, fotky jsi udělala parádní*****************************************

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Danuško moc děkuji. Špatně semi fotili, protože ta nejlepší část, odkud se dá hrad nafotit, je teď oplocená. Měj se pěkně.

      Vymazat
  8. Jaruško, moc pěkné fotky a povídání. Zdar sportovcům. Je dobře , že už Ti to opět šlape.

    OdpovědětVymazat
  9. Dálší pro mě neznámé místo. Děkuji, že jsem se s ním mohla seznamit pomocí fotek. Krásné fotky i písemný doprovod , altánek se mi moc líbí ♥ Hezký večer ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Květuško děkuji. no náš syn je takový sportovec a tak jsme jeho i jeho přátele šli podpořit.

      Vymazat
  10. Grabštejn znám jen podle jména, ale přímo jsem ho neviděl. Je to opravdu bytelná stavba, žádná zřícenina. Oprava fasády by byla finančně závratná. Hlavně, že to tam žije.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oprava sgrafitové fasády je opravdu hodně náročná jak na odbornou práci tak i finančně. Pořád se to udržuje a tím, že je to starý hrad nemusí vonět novotou.

      Vymazat

Děkuji za vložené komentáře a přeji příjemný den.