Benešov nad Ploučnicí - podzim 2021

 Momentálně jsem si v čekárně u zubaře pořídila nějaký virus, který jsem zřejmě chytila od bezohledné kašlající pacientky, kterou stejně lékařka odmítla ošetřit s tím, ať přijde až si virózu vyléčí. Tak že jsem skončila v posteli a na výlety zatím můžu zapomenout. Virus se mě chytil i když jsem proti chřipce očkovaná. Hrabu se tedy ve starých fotografiích a vzpomínám na  dny, kdy jsem trávila čas na cestách.. Při jedné takové cestě jsem se zastavila v Benešově nad Ploučnicí. Pár let tu žil manželův starší bratr Jiří a v obřadní síni Dolního zámku měl svatební obřad.

Tentokrát možná udělám radost Jiřince z N., protože zavítám ve vzpomínkách právě do Benešova nad Ploučnicí, a to do roku 2021.

Ač se nejedná o nijak veliké město, je tu zámecký komplex tří zámků a dalších budov postavených ve stylu saské renesance. 

Před okny už je veselo...

 Máme tu listopad a já už jsem na okno připravila krmítko. Zatím tam sypu zbytky semínek z klece od andulek. Na stromech před okny už se střídají ptáčkové a tak je začínám fotit. 

Sýkory modřinky přilétají na stromy často a z větviček obírají hmyz.

Podzim v barvách

 Tak tu máme tu druhý listopadový den a ten je opravdu "dušičkový".  Od rána je zataženo a občas prší. Sychravé podzimní počasí přišlo a tak je nejlépe doma v teple. To ještě včera, v první listopadový den, bylo krásně a slunečno  a tak jsem šla do luk k vrbičkám, abych andulkám nastříhala větvičky, které rády ozobávají, tak že s nich zbydou jen nitky. Samozřejmě jsem si s sebou vzala foťák a kochala se ještě barevnými podzimními výhledy do krajiny a to už jsem jen cvakala, cvakala a cvakala... 

Dobře vím, že po deštích všechno to krásné a barevné listí  zhnědne a pak brzy opadá.

Tady vybírám některé  fotografie do svého podzimního příspěvku.  Jsou to už pro mnohé z vás hodně známá místa, ale pro mě pokaždé trochu jiná...Hlavně teď po operaci oka vše vidím trochu jinak a jasněji...i když stále ještě nosím tmavé brýle i na focení, už je pro mě vše ostřejší a výraznější a tak si to opravdu užívám.

Pohledy na  Lužické hory mě nikdy neomrzí. Ten pohled je pokaždé jiný a jinak krásný. Někdy jsou hory zcela ponořené do mraků, jindy se  přes vrcholky hor ženou mračna a pak se vrcholky hor dotýkají modré oblohy a já si ty pohledy vždy užívám.

Když přijde "Den blbec"

        Blíží se den Památky zesnulých a tak se vydáváme na hřbitovy, poklidit spadané listí a důstojně upravit hroby svých blízkých se kterými už se setkáváme jen v těchto místech jejich věčného odpočinku. Uklidíme, postojíme, vzpomínáme na společně strávené okamžiky.

        Ač musím být po operaci oka ještě opatrná, vydala jsem se na hřbitov poklidit hroby. Napadaného listí tam bylo hodně a tím, že se nesmím ohýbat , tak jsem vše sbírala v podřepu. Že z takové pozice opravdu bolí nohy jistě mnohé nemusím přesvědčovat. A to mě ještě čekají 4 km domů. Ale co...pustila jsem se  opatrně ve dřepu a bez předklánění, do práce. Poklidila a ozdobila velký dvojhrob rodičů a vydala se stejným způsobem poklidit hrob, kde odpočívají manželovy rodiče a švagrová. Jenže sotva jsem začala s úklidem, asi jsem se o pomník trochu opřela,  pomnik se najednou zakymácel, spadl a porazil další pomník v řadě pod ním. Třicet sedm let starý beton už nápisovou desku neudržel a už to padalo...Vynervovaná a s pláčem jsem šla událost nahlásit na správu hřbitova, aby věděli, co se mi stalo pro případný dotaz vlastníků druhého poškozeného hrobu. Hned po návratu domů jsem začala  opravu obou hrobů řešit. Naštěstí místní kameník mi vyšel vstříc a  dnes, 30. 10.,  už oba hroby opravil. Odpoledne mi telefonoval, že oprava je hotová a tak jsem spěchala hned opravu obou hrobů zaplatit. Jsem ráda, že na Památku zesnulých je vše jak má být. Na druhý hrob jsem koupila novou výzdobu, podobnou té, kterou tam měli, posbírala střepy rozbité svíčky a nahradila je svíčkou novou. 

Někdy prostě přijde "Den blbec"...Jen ty kilometry a úklid v podřepu dnes v nohou opravdu hodně cítím. Hlavně se mi ulevilo, že jsou hroby na den Památky zesnulých, zase v pořádku. 

Zámek Stránov

Rok 2018

Na zámek Stránov jsme se vydali vlakem směrem na Mladou Boleslav a lokálkou ještě dojeli na nádraží  v Krnsku, součást obce Jizerní Vtelno. Zámek je v soukromém vlastnictví rodu Šimonků, veřejnosti přístupný. Více podrobností z historie zámku se dočtete zde:    

https://zamekstranov.cz/historie-zamku/

Nedaleko se také nachází tehdy renovovaný kostel. sv. Václava.

Odtud jsme se vydali pěšky ke Stránovskému viaduktu a k zámku Stránov

Výběr z podzimních cest.

Pro tento příspěvek jsem vybrala fotky (spíš obrázky), z mobilu, které jsem pořídila cestou po kontrole očí v nemocnici,  ale také při jedné krátké odpolední procházce s manželem. Letos jsem si té podzimní krásy moc neužila. Po větru a dešti už listí z mnoha stromů opadalo. Drží se většinou jen na některých druzích dubu, které shazují listí až na jaře, kdy začíná rašit listí nové...

Takový schody do nebe...

...je text z jedné písničky mého mládí a napadl mě, když jsem se ocitla před schoditěm vedoucím  od obchodních řetězců k nádraží a tak  jsem schody vyfotila. Jen tak...aby byla nějaká změna. 

Dnes, před východem slunce.

 

Poštolka na lovu.

 Po týdnu jsem si sedla k počítači, abych si zkontrolovala "banku" a stáhla fotky z fotoaprátu, které jsem pořídila ještě před operací pravého oka. Mám fotek dost, ale kvůli tomu, že si pravé oko při sezení u počítače zalepuji, tak fotky zatím nemůžu probrat. 

Měla jsem tu však připravený výběr fotografií ještě z konce září a tak jej konečně přidávám. 

Pauza

 Vážení a milí přátelé.

         Na nějaký čas se na blogu neobjevim a nebudu ani komentovat vaše příspěvky. Zkoušela jsem to s brýlemi, ale operované oko to nezvládá. Tak že se ozvu, až budu v pořádku. 

       Děkuji za pochopení i zachování přízně.

                               Jára