Na plot jsem pověsila krmítko, které už nějaký čas doplňuji zrníčky, které vyhází andulky na podlahu klece a k těm semínkům ještě přidávám slunečnici. Dnes už bylo na krmítku plno. Ptáčkové cítí, že brzy napadne sníh a tak potřebují získat sílu, aby přežili zimu. Přilétali vrabci polní, ale také sýkory koňadry a modřinky. Sýkory více přilétají ke krmítku, které mám na okně u obývacího pokoje. Tam se už objevil i párek hýlů obecných. Ty se mi letos ještě nafotit nepovedlo. Z okna v kuchyni se mi pomocí přiblížení velkým objektivem podařilo vyfotit vrabce polní.
Slunečné odpoledne mě vylákalo ven i když ještě bojuji s virózou. Naštěstí nemám teploty a aby se mi konečně uvolnila rýma, která se mi většinou lépe spustí po venkovním pobytu, tak jsem vyrazila na procházku k lesu a k rybníkům Racek a Tůň.
Tentokrát možná udělám radost Jiřince z N., protože zavítám ve vzpomínkách právě do Benešova nad Ploučnicí, a to do roku 2021.
Ač se nejedná o nijak veliké město, je tu zámecký komplex tří zámků a dalších budov postavených ve stylu saské renesance.
Tak tu máme tu druhý listopadový den a ten je opravdu "dušičkový". Od rána je zataženo a občas prší. Sychravé podzimní počasí přišlo a tak je nejlépe doma v teple. To ještě včera, v první listopadový den, bylo krásně a slunečno a tak jsem šla do luk k vrbičkám, abych andulkám nastříhala větvičky, které rády ozobávají, tak že s nich zbydou jen nitky. Samozřejmě jsem si s sebou vzala foťák a kochala se ještě barevnými podzimními výhledy do krajiny a to už jsem jen cvakala, cvakala a cvakala...
Dobře vím, že po deštích všechno to krásné a barevné listí zhnědne a pak brzy opadá.
Tady vybírám některé fotografie do svého podzimního příspěvku. Jsou to už pro mnohé z vás hodně známá místa, ale pro mě pokaždé trochu jiná...Hlavně teď po operaci oka vše vidím trochu jinak a jasněji...i když stále ještě nosím tmavé brýle i na focení, už je pro mě vše ostřejší a výraznější a tak si to opravdu užívám.
Pohledy na Lužické hory mě nikdy neomrzí. Ten pohled je pokaždé jiný a jinak krásný. Někdy jsou hory zcela ponořené do mraků, jindy se přes vrcholky hor ženou mračna a pak se vrcholky hor dotýkají modré oblohy a já si ty pohledy vždy užívám.
Blíží se den Památky zesnulých a tak se vydáváme na hřbitovy, poklidit spadané listí a důstojně upravit hroby svých blízkých se kterými už se setkáváme jen v těchto místech jejich věčného odpočinku. Uklidíme, postojíme, vzpomínáme na společně strávené okamžiky.
Ač musím být po operaci oka ještě opatrná, vydala jsem se na hřbitov poklidit hroby. Napadaného listí tam bylo hodně a tím, že se nesmím ohýbat , tak jsem vše sbírala v podřepu. Že z takové pozice opravdu bolí nohy jistě mnohé nemusím přesvědčovat. A to mě ještě čekají 4 km domů. Ale co...pustila jsem se opatrně ve dřepu a bez předklánění, do práce. Poklidila a ozdobila velký dvojhrob rodičů a vydala se stejným způsobem poklidit hrob, kde odpočívají manželovy rodiče a švagrová. Jenže sotva jsem začala s úklidem, asi jsem se o pomník trochu opřela, pomnik se najednou zakymácel, spadl a porazil další pomník v řadě pod ním. Třicet sedm let starý beton už nápisovou desku neudržel a už to padalo...Vynervovaná a s pláčem jsem šla událost nahlásit na správu hřbitova, aby věděli, co se mi stalo pro případný dotaz vlastníků druhého poškozeného hrobu. Hned po návratu domů jsem začala opravu obou hrobů řešit. Naštěstí místní kameník mi vyšel vstříc a dnes, 30. 10., už oba hroby opravil. Odpoledne mi telefonoval, že oprava je hotová a tak jsem spěchala hned opravu obou hrobů zaplatit. Jsem ráda, že na Památku zesnulých je vše jak má být. Na druhý hrob jsem koupila novou výzdobu, podobnou té, kterou tam měli, posbírala střepy rozbité svíčky a nahradila je svíčkou novou.
Někdy prostě přijde "Den blbec"...Jen ty kilometry a úklid v podřepu dnes v nohou opravdu hodně cítím. Hlavně se mi ulevilo, že jsou hroby na den Památky zesnulých, zase v pořádku.
