Kostel Panny Marie Pirna

 Kostel Panny Marie  je evangelicko-luterský městský kostel ve městě Pirně, který patří k významným sakrálním památkám Saského Švýcarska. Je centrem evangelického života v Pirně a konají se v něm různé koncerty především díky jeho skvělé akustice.

Historie

Pirna patřila v pozdním středověku, především díky živému obchodování a získanému právu nuceného skladu v roce 1256, k nejbohatším městům Míšeňského markrabství.

Raně gotický městský kostel stojí na místě původně románské baziliky, protože ta brzy větším nárokům na prostor a reprezentativním potřebám občanů nestačila, a tak se rozhodlo o přestavbě. První změnou byla výstavba velkolepé věže, která probíhala od roku 1466 do roku 1479. Její výška po nahrazení gotické věžní báně barokní helmovou střechou ještě dnes dosahuje asi 60 metrů. V roce 1502 začala výstavba vnějších zdí nového kostela.

Návrh prostorného, trojlodního kostela pocházel od stavitele Petra Ulricha, zvaného Petr z Pirny. Po jeho smrti na díle pracovali další stavitelé, tak vznikla například z dílny Jörga von Maulbronna, pod vedením pirnského stavitele Wolfa Blechsmidta, detailně zpracovaná síťová, hvězdicová a kroužená klenba. V roce 1539, kdy byly v Sasku zavedeny reformy, se stavba zvenku dokončila. Do roku 1546 byla práce uvnitř kostela vymalováním kleneb dokončena a první evangelický superintendentem Pirny byl posvěcen Antoniusem Lauterbachem. Lauterbach byl přítelem Martina Luthera a sám dal popud, aby tématem maleb v klenbách byly motivy ze Starého i Nového zákona, a tím posílil luteránské učení.

 

Zajímavosti

V pravém závěru kostela se nachází kroužené žebro v prostoru, jehož závěr je stylizovaný do hlavy hada. V centrálním závěru se nachází žebra ve tvaru stromu po nichž se šplhají divá žena, divý muž a divé dítě, může se jednat o Adama a Evu. Tato žebra mají pouze ozdobnou funkci.

Pirna je považována za bránu do Saského Švýcarska a vybízí k putování historií. Je to velké okresní město na řece Labi, ležící v německé spolkové zemi Sasko, mezi Děčínem a Drážďanami. Historické centrum města, které zůstalo skoro kompletně zachováno, má přibližně 38 000 obyvatel, řadu středních škol a památek. Se stavbami z období gotiky až do dnes je postupně restaurováno a získává zpátky svůj původní půvab, který inspiroval již malíře Bernarda Bellotza, zvaného Canaletto k tvorbě řady slavných vedut.