Údolí Peklo.

Pondělí,  24. května 2021

Výlet č. 7

Konečně můžeme trochu cestovat a na toto pondělí předpovídali docela hezké počasí a tak jsme ráno sedli na vlak a jeli do České Lípy. Odtud jsme se vydali po červené turistické značce směrem na Zahrádky u České Lípy, navštívit skalnatý kaňon Peklo. Jedná se o přírodní rezervaci, skalnaté údolí jímž protéká Robečský potok. Téměř dva roky nebylo údolí průchodné kvůli spadlému skalnímu masívu. Údolí je nejvíce navštěvované koncem března, kdy tu kvetou tisíce bledulí. Tentokrát jsme chtěli vidět údolí v trochu jiném čase a zaposlouchat se do zpěvu ptáků, šumění listí v korunách stromů i vody v potoce. Doufala jsem že se mi povede nafotit ledňáčka říčního. Sice jsem ho zahlédla, ale protijdoucí turisté mi ho vyplašili dřív, než jsem stihla nastavit foťák. Bylo mi to docela líto, ale to bych se tam někde musela tajně usadit a čekat, až se vrátí...Na to ale nebylo teplo a ani dostatek času. 

Cesta městským parkem ke Skautské skále.

Zase jednou v Děčíně.

 21. května 2021

Výlet č. 5

Po dlouhých devíti měsících jsme se vydali do Děčína, tentokrát do prodejny sportovních potřeb, abychom si pořídili nové boty pro naše cesty. Už jsem se smála, že na těch starých mám "sjeté gumy", tak že poslouží spíše na moje toulky do luk, ale na výlety jsem manželovi a i sobě chtěla pořídit boty nové. Po nákupu se nám domů moc nechtělo a tak jsme se ještě vydali na procházku k zámku do terasových zahrad, kde je opravdu krásně.

Při západu slunce

 19. května 2021

 Počasí je sice proměnlivé, ale večer se obloha většinou vyčistí a tak jsem vyrazila na procházku před spaním. Bylo příjemně, sice chladněji, ale vítr se utišil a tak jsem se kochala vůněmi jara. Trochu jsem fotila, ale spíše jsem se snažila vnímat přírodu.

Navíc tato místa jsou mnohým z vás už důvěrně známá, jen teď jsou nafocená při jiném světle.

Na větvičce jsem objevila letošního prvního běláska řeřichového, ale jinak jsem letos těch motýlů moc neviděla, jen žluťásky a občas běláska zelného.

Sluníčko zapadá a rychle se stmívá.

Nedělní výšlap, část druhá.

Neděle 16. května 2021 - Vlčí hora a cesta domů.

Došla jsem k rozcestníku a odtud pokračuji nahoru k rozhledně na Vlčí hoře.

Cesta k nádražíčku v Panském

Můj nedělní výšlap.

Výlet č. 4

Neděle 16. května 2021.      

Proměnlivé počasí mě stejně vylákalo ven. Nebyl nikdo, kdo by šel se mnou a tak jsem vyrazila sama na vlak. Dojela jsem víkendovým motoráčkem do obce Brtníky. Naplánovala jsem si cestu na Vlčí horu a odtud že dojdu buď na vlak zpět do Brtníků, do Panského nebo do Zahrad...Nakonec vše dopadlo úplně jinak.

Pojďte tedy se mnou na nedělní výšlap krásnou krajinou Šluknovského výběžku.

Stařičké nádražíčko vítá svoje návštěvníky pouze o svátcích a o víkendech, 

kdy tudy projíždí výletní vlaky. Tady začíná moje dnešní cesta.

Ranní toulání

Pátá hodina ranní, šero. Rychle jsem se umyla, oblékla a vyběhla do luk,

 abych po delší době zase  zachytila východ slunce.

Ještě byla tma, ale obloha se nádherně zbarvila.

Na louce se pasou srnky.

Sluníčku brání mraky a  čerstvá zelená tráva působí po ránu až neřirozeně.

Došla jsem až k lesu. Tady se  osamoceně pásla jedna březí srna.

 Ještěd v dálce.

Luž, Sirný pramen a ledová jeskyně na Suchém vrchu

Výlet č. 3

8. května 2021 

Tentokrát jsem se dostala na výlet se synem Pavlem a vnučkou Andrejkou. Vím, že cesta nahoru na Luž není jednoduchá.  Cesta z Horní Světlé je chvíli mírně do kopce, ale pak dojde na kamenitou cestu a pak výstup nahoru. 

Frontu u výdejového okénka tvořili převážně němečtí turisté i přesto, že jsou hranice zavřené. Jen že rozhledna na Luži leží na německé straně a je přístupná  všem  bez omezení.

Luž (794 m n. m.) je nejvyšší horou Lužických hor, tak hurá nahoru...

Když pršelo...

 Poslední deštivé dny mě uzavřely doma a tak jsem dokončila další dečku.

K háčkování jsem zasedla poprvé loni v březnu při počátku opatření proti koronaviru. Pomalu se učím a snažím se zdokonalit. Zatím háčkuji jen dečky. Některé první pokusy jsem už rozpárala a háčkovala  jiné a propracovanější vzory.

Nemám všechny nafocené a některé ty vydařenější už jsem rozdala  v rodině.

Zkouška

Pro zajímavější focení makra jsem si objednala mezikroužky. Podle recenzí se zdály být docela kvalitní, ale já z nich zase tak nadšená nejsem. Asi by opravdu byl lepší makro objektiv, ale to je dost drahá záležitost a pro moje "hraní" zbytečná investice. 

Zkoušela jsem pořídit pár prvních snímků. Chce to hlavně klidnou ruku, protože jinak objektiv nemá šanci pořádně zaostřit, tak že buď je potřeba si ruce opřít a zklidnit, aby se netřásly nebo fotit za pomoci stativu. 

Použila jsem mezikroužky Meike mikro 12, 20 a 36 mm,  Zkoušela jsem je i kombinovat spolu, ale  to už chce opravdu stativ.

Moje první pokusy jsou tu.

Nejdříve s objektivem 18-55 mm

..a teď  s velkým objektivem 70-300 mm