FOTOGRAFIE

02 srpna, 2021

S kapkami vody

Potřebovala jsem si vyzkoušet fotoaparát po čištění a tak jsem trochu zkoušela fotit s mezikroužky.

Kvetou mi fialky africké.

Také kolopejky ( kalanchoe)

Podle pověstí žijí v našem Šluknovském výběžku pramenní skřítci Kverxové, kteří se rodí ze studánek. Oblékají se do hábitů s kapucemi, které jsou utkané z mlhy. Pokud chtějí, tak jsou neviditelní, ale pokud se zjeví, tak se můžou objevit celí nebo jen jejich části na různých místech v přírodě.

Jsou milí k lidem a v přírodě při pečlivém pozorování jsou některá místa, kde je možné se s nimi setkat.

Já jsem asi jednoho potkala při odpolední procházce na Dymník.

Můžou být schovaní v kmenech stromů, ve vodě nebo v mlze.

Obývají území od Žitavy přes Grosschönau, Varnsdorf, Seifhennersdorf a Rumburk až ke Šluknovu.

Není toto zrovna jeden z nich?

Vím, jedná se o pověst či pohádku, ale proč bychom i takovým náhodám občas nemohli uvěřit že? Tohoto skřítka na stromě jsem objevila cestou na Dymník.

No není krásný?

Zajímavý článek o těchto skřítcích vydal i pan Rostislav Křivánek. Jeho článek mám okopírovaný na blogu https://duchjara1.blogspot.com/2021/07/skritkove-ve-sluknovskem-vybezku.html

Přeji vám všem krásné letní dny, příjemné pozorování a snění v přírodě.

01 srpna, 2021

Procházka na Dymník

30. července 2021

Pátek odpoledne, krásný, slunečný den.

Původně jsme chtěli někam vyrazit na výlet, ale nějak jsme se nemohli rozhodnout, kam. Neměla jsem nic naplánováno a tak jsme nakonec vyrazili alespoň na odpolední procházku na Dymník.Rybník CihelnaVážka ploskáTo bych nebyla já, abych nefotila vše co poletuje kolem. Včelky i motýly.Babočka admirál

Na balíku sedí nějaký dravec. Na tu dálku jej těžko rozeznám. Většinou tu však loví luňáci červení.

Okáč bojínkový

Na terase restaurace jsme chvíli poseděli při dobrém černém pivu.

Kamenný strom života. O něm jsem tu už psala. Pokud máte zájem, najdete

o tomto místě článek na mém druhém blogu: https://duchjara1.blogspot.com/2021/01/kamenna-hvezda.html

Fotbalgolfové hřiště. Není to moc známý sport, i když se tu minulý týden konalo mistrovství světa.

Vlčí hora

Na části hřiště se hraje a na další části sekají trávu...Udržet tak velké hřiště v dokonalém stavu dá spoustu práce.

Okáč bojínkový

Okáč poháňkový

Bělásek horský

27 července, 2021

Skřítkové ve Šluknovském výběžku

Tak trochu jiný pohled na České nizozemí (malé "n" je správně). Pohled očima člověka, který tu žije a vnímá především přírodu a snaží se tolerovat tvory, kteří ji obývají, lidi v to počítaje.

No, a protože strašidla byla zpupnými lidmi odsunuta do pohádek a označena za výmysl, protože většina knih o nich je zesměšňuje, rozhodl jsem se, že to napravím a připravím seriózní pojednání o fenoménu ryze středoevropském s přesahem do některých východních slovanských zemí.

Nechci zdržovat, je to na dlouho, ale všimněte si, že třeba angličtina vůbec slovo strašidlo nezná, to jsou samá monstra, duchové, přízraky, přeludy. Takový vodník, bludička nebo dokonce hejkal, to je prostě kryptofauna obývající jen naše kraje.

Některá strašidla jsou dokonce úplně česká, jinde se nevyskytující – třeba hodný čert. A tak se s vámi tu a tam podělím o pokrok ve svém bádání. Pojďme začít něčím méně známým… třeba KVERXY. Kverxové jsou pramenní skřítci. Rodí se ze studánek. Obývají území od Žitavy, Grosschönau a Seifhennersdorfu přes Varnsdorf a Rumburk až ke Šluknovu.

Kverxové se oblékají do hábitů s kapucemi, které jsou utkané z mlhy. Pokud chtějí, jejich tělo, nebo jeho část, se v mlze rozplyne a oni jsou lidským okem neviditelní. Vyfotografovat kverxe se nepodaří často, mně se to ale povedlo především díky tomu, že na bukovém kmeni odpočívající kverx nepovažoval za nutné zneviditelnit se celý, a tak zůstaly dobře viditelné jeho nohy a část hlavy. Kverxové jsou velcí chodci. Na to, jak malí jsou, nachodí za den i desítky kilometrů. Jejich podsadité nohy s obrovskými nehty je k tomu přímo předurčují. Pokud se ale mají přesouvat na ještě větší vzdálenosti, jezdí na vozících tažených lasičkami. Na nich také často odvážejí svůj lup. Troufají si totiž – zvláště o sychravých a mlžných dnech – na samoty i do vesnic, kde kradou lidem potraviny, především chleba, který milují. S jedinou výjimkou – nesnášejí kmín, ten jim působí nesnesitelné bolesti. Proto se také v Českém nizozemí začal kmín do chleba přidávat. Dokážou být i nečekaně štědří, protože dobře vědí o pokladech ukrytých za celá staletí ve skalách, lesích a především u potůčků a studánek. Většinou neškodí, ale mají-li popudlivou náladu, je možné je zahnat zvonkem. Kovové zvonění kverxy přivádí do hlubokého smutku a melancholie, takže před ním prchají. V dobách dřívějších je k šílenství přiváděly kostelní zvony, jejich vyzvánění přečkávali ponořeni co nejhlouběji pod vodou. Dnes už vyzvání málokterý kostel, a tak se kverxům daří rok od roku lépe a jejich počet ve zdejších lesích stoupá.

Článek je převzatý ze stránek facebooku.

Autorem je pan Rostislav Křivánek,

který mi dal laskavé svolení k uložení článku na můj blog.

26 července, 2021

Bezděz

23. července 2021

Výlet č. 14

Cílem našeho dalšího výletu byl tentokrát hrad Bezděz, kde jsme byli naposledy v červenci roku 2014. Od té doby se mnoho změnilo a tak jsme se rozhodli po letech znovu hrad navštívit. Myslím, že rozepisovat tu obsáhlou historii hradu je docela zbytečné a pokud si ji chcete připomenout, tak zde je odkaz:

https://www.hrad-bezdez.cz/cs

My jsme vyrazili vlakem do stanice Bezděz, která je u obce Hlínoviště a ke hradu se vydali pěšky.