Šplhavci

 Dnes se mi před okny na stromě objevila žluna zelená. Takto zblízka jsem ji viděla poprvé a zjistila jsem že podle černého "vousu" se jedná o samičku.

Sameček má část pod zobákem zbarvenou červeně.

Přes sklo...

 Už třetí týden máme stále sychravé počasí. Chybí sluníčko a na čtení se i přes den musí svítit. Krmítko teď doplňuji i dvakrát denně, protože ptáčků přilétá stále víc. A tak o pozorování opeřenců opravdu nouzi nemám. Na krmítko přilétají sýkory koňadry a modřinky, občas sýkora úhelníček, dlask tlustozobý, párek sojek, několik hýlů obecných a dnes se po dvou letech na krmítku objevili  zvonci zelení, kteří mě mile překvapili. Některé návštěvníky krmítka se mi nafotit nepodařilo. Dlask mi uletěl, jakmile jsem se  za oknem pohnula. Fotografie jsou pořízené přes sklo oken a při dešti.

Muzeum Rumburk

 Po prohlídce výstavy jsem se šla ještě podívat a expozice, protože jsem tu nějaký čas nebyla a byla jsem zvědavá, co se změnilo.

Výstava fotografií

18. listopadu 2021

 Konečně jsem si našla čas, abych se vydala  do muzea na výstavu černobílých fotografií zdejšího fotografa Jiřího Stejskala. Fotografie jsou umístěny podél schodiště, protože v místnostech, kde nejsou stálé expozice,  se připravuje  výstava betlémů, která bude slavnostně otevřena 27. listopadu v 11. hodin a budou tam i místní řezbáři předvádět svoji práci.  

Nejdříve tedy pár nahlédnutí na fotografie.

Omlouvám se za kvalitu.  Fotografie jsou umístěné za sklem a odráželo se v nich osvětlení . Navíc já mobilem fotit neumím.

Pak jsem ještě prošla expozice muzea, protože jsem tu delší čas nebyla. 

Veverka šedobřichá

 Dnes jsem šla nakoupit pro ptáčky krmení do zdejší prodejny Ratio. Mají tam klec a v ní malinkatou veverku, kterou spatřit, je vždycky velké štěstí.  Je velice plachá a jak vidí kolem klece pohyb, tak se rychle schová do jedné ze dvou boudiček umístěných u stropu klece.  Dnes jsem měla štěstí. Veverka dostala oříšky a nenechala se rušit ze svého hodování. Mohla jsem ji i vyfotit mobilem. Dokonce i prodavačka se divila, že mi "Rózinka" pózovala. 

 

Dečky a ozdoby.

Ve volných chvílích se věnuji háčkování. Měla jsem sice už dost deček, ale hodně jsem jich rozdala , tak že doplňuji nové...Také ze zbytků příze háčkuji ozdoby na stromeček.

Toto je pár posledních. Něco přes třicet kusů už jsem rozdala v rodině.

Tato dečka je sice bílá, ale se zlatým lurexem...

Západ slunce.

 15. listopadu 2021

Celé dny máme zataženou oblohu a nepříjemné, tmavé a sychravé podzimní počasí. Dnes navečer se na chvíli těsně před  západem sluníčko na chvilku ukázalo,  ale zapadlo zase do mraků.  Tak jsem alespoň z okna fotila jeho západ, protože než bych se ustrojila a došla do luk, tak už by bylo po všem...

Emil Birnbaum

Výrobce fotografických přístrojů Emil Birnbaum patří mezi méně známé prvorepublikové podnikatele. Zda se přihlásil k české nebo německé národnosti, není už dnes jasné. Jisté je jen to, že působil výhradně na území Čech v severočeském Rumburku a poté v Praze.

Jedenáctitisícové město Rumburk leží v nejsevernějším výběžku české republiky. Původně vzniklo jako "tržní město" na takzvané Solné stezce, na kterou se později napojily další obchodní cesty - Lipská a Kamenická. Za průmyslové revoluce v 149. století se zde dařilo hlavně textilní výrobě, na okraji město vzniklo i několik dalších zajímavých podniků.

U dnešní silnice č. 9 vedoucí z Rumburku na Českou Lípu, se jeden takový nacházel. Na samém konci města po levé straně stojí vila a tovární objekt bývalé firmy Emil Birnbaum. Fungovala v letech 1903 až 1945 a specializovala se na výrobu fotografických přístrojů.

Zakladatel firmy Emil Birnbaum se narodil roku 1877 v Lobči u Mnichova Hradiště. Původem byl Čechm ale o jeho národnosti jsou dodnes spory. Byl  dvakrát ženatý a obě manželky i syn Kurt se hládsili k Němcům.

Vztah k fotografii získal Birnbaum již v dětství. Jeho rodina vlastnila patenty na fotografické přístroje i patent na elektromagneticky ovládanou závěrku (tento princip se používá dodnes).

První dílnu na výrobu vlastních fotoaparátů si mladý podnikatel otevřel roku 1903 v Dolním Maxově (tehdejší Untermaxdorf), ležícím asi tři kilometry od Josefova Dolu v severních Čechách. Po několika letech přesídlil do  Doks a roku 1917 se  definitivně usadil v Rumburku (na jeho předměstí v Horním Jindřichově). Zakoupil zde malou továrnu, rodinný dům, pole a cestu. Firma dostala název „Fotozávody Emil Birnbaum Rumburk“ (německy Photowerke Emil Birnbaum Rumburg).

Kopie slavných značek

Podnik nabízel kromě fotografických přístrojů také samostatné objektivy, závěrky a vše potřebné k fotografování, vyvolávání, kopírování, zvětšování a úpravě fotografií. Již ceník z roku 1912, kdy firma sídlila ještě v Doksech, obsahuje celkem 65 druhů zboží a v následujících letech se tento počet ještě zvýšil.

V katalogu měla firma téměř všechny tehdy známé fotoaparáty. Jako jedna z mála nabízela dokonce i velmi vzácný fotopřístroj Roland, vyznačující se na svou dobu velmi dobrou světelností. Je však nepravděpodobné, že by Birnbaum všechny jeho součástky sám vyráběl. Spíš se zdá, že si nechával jednotlivé komponenty dovážet odjinud a ve firmě většinu aparátů jen kompletoval.

Z plagiátorství si ovšem příliš těžkou hlavu nedělal (ostatně jako většina tehdejších výrobců). Komponenty i celé fotoaparáty běžně označoval svými názvy a vydával je za vlastní.

Fotoaparáty na míru

Existovaly ale také výrobky, které skutečně zkonstruoval Birnbaum sám, a nebyly kopií žádné cizí značky. Zpočátku to sice byly jen jednoduché přístroje z lepenky či ze dřeva, postupně se však mezi nimi objevily i kvalitní výrobky.

Nejlepšími vlastními fotoaparáty firmy byly takzvané Perforety a Super-Perforety. Jednalo se o kamery s originální konstrukcí, jejichž funkce se neustále zlepšovaly. První Perforeta vznikla roku 1934 a stejně jako pozdější typy byla vyrobena z kovu a potažena kůží. Podobně ostatně vypadaly i další přístroje vlastní konstrukce, kterými byly Embirflex, Karobox, Fotola, Dupleta či Citoklap.

Objektivy a závěrky ke kamerám byly různých značek, podle možností firmy a přání zákazníků. V ceníku z roku 1928 Birnbaum doslova uvádí: „Své komory dodávám s kteroukoliv optikou žádanou“. Proto je téměř nemožné najít dva naprosto stejné fotoaparáty rumburské firmy. Většina fotopřístrojů byla montována přímo „na míru“ a vyráběla se jen v malých sériích.

Nucený odchod do Prahy

Do slibného rozvoje firmy výrazně zasáhl rok 1938. V důsledku připojení českého pohraničí k německé říši musel Emil Birnbaum Rumburk opustit. Celou výrobu přesunul do Prahy, kde již předtím vlastnil fotoobchod v pasáži Rokoko na Václavském náměstí.

Nové výrobní prostory našel v Nitranské ulici číslo 14 na Praze 2 (nedaleko náměstí Jiřího z Poděbrad). Jednalo se však pouze o malou továrničku v zadním traktu velkého obytného domu. Původní podnik v Rumburku zůstal nevyužitý a později se změnil jen ve sklady a garáže.

Birnbaum se nicméně nevzdal a ve výrobě fotoaparátů nadále pokračoval. Oficiální objednací adresy měl pro Čechy v pasáži Rokoko a pro Německo v Seifhennersdorfu (městečku sousedícím s Rumburkem). V ceníku z roku 1941, který je v podstatě shodný se staršími katalogy, nabízela firma stále širokou nabídku fotoaparátů i příslušenství.

Toto je jen část vyráběných fotoaparátů. Bylo vyrobeno více druhů a každý fotoaparát byl vlastně originál.

Pražská ulice a vila, kde Emil Birnbaum žil. Zbyla jen část bývalých dílen vzadu za vilou.

Cestou městem

 6. listopadu 2021

Poslední dny jsou u nás mlhavé, ale když jsme šli nejmladšímu vnukovi Filipovi popřát k 15. narozeninám, tak ještě sluníčko vykukovalo mezi mraky. Cestou na oslavu jsem pořídila pár fotografií z našeho města.

Jedna z nejhezčích vil ve  městě. Je tam pobočka VZP, Stomatologická ordinace,

pobočka ČSSZ.

 Podobná vila ještě stojí v Krásnolipské ulici, a je  v ní mateřská školka.

Druhů ptáčků na krmítku přibývá...

 Denně doplňuji krmítko  a pozoruji, jak se rozšiřuje počet "strávníků".

Sýkora úhelníček