Zase jednou ptáčkové

 Tento víkend od 5. do 7. ledna opět jako každoročně pořádala Česká ornitologická společnost, sčítání ptáků na krmítkách i mimo ně. Této akce se účastním již několikátý ročník a nevynechala jsem ho ani letos. Ptáčků jsem napočítala  hodně. Přilétají ke krmítkům celkem pravidelně a fotit je můžu hlavně na stromech před okny, kde jsou v sousedních zahradách borovice, starý dub,  několik smrků pichlavých, za nimi jsou dva modříny, dole keře různých bobulovin a lísek, také je tu dostatek trávníků a neopadavé živé ploty. Tak že u nás  o ptačí návštěvníky nouzi nemáme.

Krmítka mám na oknech dvě a stále je tam plno. Doplňuji slunečnici, přisypávám zbylá semínka  směsi od andulek, také přidávám oříšky, které se prodávají od firmy Veselle Laga určené přímo pro venkovní ptactvo, do misky dávám ovoce a denně ráno dávám vlažnou vodu do pítka i když mrzne. Jen ji  teď  musím během dne častěji měnit, aby nezamrzla.

Pravidelnými návštěvníky jsou dvě sýkory parukářky. Jsou to takové moje dvě královničky a vždy se na ně těším.

Dymník ( Rauchberg)

Dymník (Rauchberg, 516 m) je poměrně plochý a z větší části zalesněný vrch asi 2 km jihozápadně od Rumburka a 3 km severně od Krásné Lípy. Jeho podloží tvoří žula, kterou v mladších třetihorách prorazil čedič, tvořící dnes poměrně strmou vrcholovou kupu. Na jejích svazích i na vrcholu najdeme několik skal s dobře patrnou deskovou nebo sloupcovou odlučností čediče. Pod Dymníkem se zachovaly také třetihorní usazeniny s tenkými polohami hořlavých břidlic, ve kterých nechal hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach někdy po roce 1766 hledat uhlí. Žádné těžitelné sloje se ale tehdy najít nepodařilo.

Děčínské mosty

Naše další cesta vedla ke Staroměstskému mostu. Měli jsme dost času a tak jsme se rozhodli jej využít.Tuto fotografii jsem nazvala "Mosty".

Podzimní Děčín.

8. listopadu 2023

Naše cesta do Děčína tentokrát nebyla plánovaná. Původně jsme šli manželovi vyzvednout do lékárny nově předepsaný lék. Jenže je zrovna výpadek tohoto druhu léku,  u nás ve městě ani v nejbližším okolí už také jej také nikde neměli.  Nejbližší lékárna, kde ještě pár balení měli na skladě, byla v Děčíně.  Měli jsme necelou hodinu do odjezdu vlaku a tak šel manžel  rovnou na nádraží a já jsem rychle pospíchala domů pro batoh s foťákem.  Dojeli jsme do Děčína, v lékárně lék vyzvedli a vydali jsme se na toulky městem, abychom si zkrátili  čekání na vlak. Bylo sice zataženo, ale zima nebyla a tak jsme si to procházení nakonec prodloužili o další dvě hodiny a užívali si podzimního dne. Jen jsme si hlídali čas, abychom se na vlak domů dostali ještě za světla.

Pastýřská stěna

Putování na Hvozd - část druhá

 Z obce Krompach jsme se vydali dál po červené turistické značce.

O podzimní barevnost tu není nouze.

Putování na Hvozd.

Část první - obec Krompach...

 Hvozd je jeden ze sedmi nejvyšších vrcholů Lužických hor s výškou 749 m. Nedělní ráno sice bylo trochu zatažené, ale i tak jsme se synem vyrazili autem na výlet. Jeli jsme do obce Krompach, kde jsme zaparkovali na návsi a vydali na pěší túru. 

V této první části bych chtěla ukázat krásu tohoto místa a  některé chaloupky, které jsou jako z pohádky.Náves, kde je tvrz, kostel Čtrnácti svatých pomocníků a zámek, který je využíván jako dětský domov. 

Wachberg a cesta zpět.

Konečně jsme na Wachbergu. Je tu výletní restaurace a nádherné vyhlídky na České i Saské Švýcarsko a Lužické hory.

Skalní masívy nejsou vidět zřetelně, protože se v údolí kolem říčky Sebnitz i v Labském kaňonu držel zvláštní opar. Navíc se honily mraky a  vypadalo to, že se na nás žene déšť. I tak je pohled dolů na městečko Saupsdorf chvílemi zvýrazněn slunečními paprsky.

Cesta na Wachberg - 1. část

 

 Wachberg je vrch v Sasku, kousek za hranicemi u Mikulášovic.

  Byla jsem ráda, když mi moje občasná společnice na cesty Hanka zavolala, jestli bych s ní zase nevyrazila na nějalý zajímavý výlet s dotazem, kam bych se chtěla podívat. Nechala jsem to na ní, protože ona zná plno míst, o kterých já nemám ani tušení. Hanka je zná, protože pracuje v informačním centru a jsou i méně známá místa, kam turisty posílá za mnoha zajímavostmi našeho výběžku. Přece jen se ve dvou  jde lépe, cesta lépe utíká a hlavně by v lesích neměl nikdo chodit sám a držet se pravidla: Mít s sebou plně nabitý telefon, pití a něco malého k snědku třeba jen sušenky nebo čokoládu...Naše cesta vedla do Mikulášovic autem k rozcestníku k Tanečnici a pak pěšky po modré  turistické značce po takzvané "Zlodějské stezce" a od povaleného rozcestníku jsme pokračovaly dál po zelené značce až na Wachberg.

Cesta z Mikulášovice na Tomášov

Pokračování z České Kamenice

Přidávám tu další část k mé výzvě " Barvy podzimu 2023"

 Podél říčky Kamenice  jsme došli do města. 

Hřbitovní kvítí (Plaisir d'amour) - Rangers

Dnes vzpomínáme na své blízké, kteří již mezi námi nejsou.

Právě na ně vždy vzpomínám při této nádherné písničce.