Blíží se den Památky zesnulých a tak se vydáváme na hřbitovy, poklidit spadané listí a důstojně upravit hroby svých blízkých se kterými už se setkáváme jen v těchto místech jejich věčného odpočinku. Uklidíme, postojíme, vzpomínáme na společně strávené okamžiky.
Ač musím být po operaci oka ještě opatrná, vydala jsem se na hřbitov poklidit hroby. Napadaného listí tam bylo hodně a tím, že se nesmím ohýbat , tak jsem vše sbírala v podřepu. Že z takové pozice opravdu bolí nohy jistě mnohé nemusím přesvědčovat. A to mě ještě čekají 4 km domů. Ale co...pustila jsem se opatrně ve dřepu a bez předklánění, do práce. Poklidila a ozdobila velký dvojhrob rodičů a vydala se stejným způsobem poklidit hrob, kde odpočívají manželovy rodiče a švagrová. Jenže sotva jsem začala s úklidem, asi jsem se o pomník trochu opřela, pomnik se najednou zakymácel, spadl a porazil další pomník v řadě pod ním. Třicet sedm let starý beton už nápisovou desku neudržel a už to padalo...Vynervovaná a s pláčem jsem šla událost nahlásit na správu hřbitova, aby věděli, co se mi stalo pro případný dotaz vlastníků druhého poškozeného hrobu. Hned po návratu domů jsem začala opravu obou hrobů řešit. Naštěstí místní kameník mi vyšel vstříc a dnes, 30. 10., už oba hroby opravil. Odpoledne mi telefonoval, že oprava je hotová a tak jsem spěchala hned opravu obou hrobů zaplatit. Jsem ráda, že na Památku zesnulých je vše jak má být. Na druhý hrob jsem koupila novou výzdobu, podobnou té, kterou tam měli, posbírala střepy rozbité svíčky a nahradila je svíčkou novou.
Někdy prostě přijde "Den blbec"...Jen ty kilometry a úklid v podřepu dnes v nohou opravdu hodně cítím. Hlavně se mi ulevilo, že jsou hroby na den Památky zesnulých, zase v pořádku.
