Na vrcholu Dymníku

 Pondělí, 13. ledna 2025,  pokračování

Augustova věž je patnáctimetrová válcová věž z cihel, která byla postavena v letech 1895 a 27. září 1896 byla slavnostně otevřena. Věž nechal na vlastní náklady vystavět rumburský radní August Wenschuch. Z proskleného vrcholu věže si lze prohlédnout krajinu Šluknovského výběžku, Lužických hor, Českosaského Švýcarska a ve větší vzdálenosti i Ještěd, Bezdězy, Milešovku, Růžovský vrch i Děčínský Sněžník. Na zdi byla panu A. Wenschuchovi odhalena pamětní deska s věnováním a po něm dostala jméno Augustova. Po druhé světové válce byla věž volně přístupná a začala chátrat. Později musela být zcela uzavřena. 

Blížící se stoleté výročí zavdalo podnět k rekonstrukci, o kterou se zasloužil rumburský Klub českých turistů společně s městským úřadem. Na obnovu přispěla i řada občanů a institucí, tak že 25. března 1995 mohla být rozhledna podruhé slavnostně otevřena.

Dnes je věž majetkem Lesů ČR, které ji v roce 2008 znovu opravily a poté ji pronajaly krásnolipskému Klubu českých turistů, který věž opět zpřístupnil.

Vstup je nyní zpoplatněný.

Díky tomu, že jsem si vzala trekové hole, tak výstup zasněženou cestou nahoru jsem zvládla docela bez problémů i když na tuto cestu nevhodné sněhule, docela klouzaly.

Původně jsem totiž s výstupem k rozhledně nepočítala. Ale nevadí...

Je až s podivem, jak rychle sluníčko klesá k západu 

a tím se mění i osvětlení krajiny i lesa.

Posledních pár metrů a jsem nahoře.  Ono nahoru to jde vždycky lépe a jsem zvědavá,

 jak v těch sněhulích zvládnu cestu dolů...třeba to sjedu po zadku a v duchu si zpívám písničku Arnošta Kavky z doby mého mládí jejíž text zněl...

" Zkrátka to chce, sešupy z kopce, 

to je to co já mám nejvíce rád,

 ruce mám k pádu, brzdu mám vzádu 

a nic se mi nemůže stát..."

Na vrcholu je odpočívadlo. Stezka pokračuje do Krásné Lípy. 

Zledovatělé vršky stromů se ve slunečním svitu krásně lesknou,

 ale foťák to špatně snímá. Stejně zledovatělá je na povrchu také cesta i když to na pohled tak nevypadá.

Dala jsem si pár doušků teplého čaje a jdu pomalu dolů...

Tady už je sluníčko o kus níž než když jsem šla nahoru.

Kolem poletuje sýkora uhelníček a po stromě šplhal šoupálek,

 který zmizel v jedné z děr ve stromu. 

Tady někde mi zmizel šoupálek.

Ještě jsem vyrazila ke Kamenné hvězdě - Stromu života.

Musela jsem se vyhnout zledovatělé dlažbě a přebrodit vysokou závěj.

Tady už jsem šla po zasněženém okraji. Hůlkami jsem se jistila před pádem...

Cesta ke Kamenné hvězdě je naštěstí prošlapaná aspoň trochu...

O Kamenné hvězdě se dočtete na blogu zde https://fotojaradu.blogspot.com/2021/01/kamenna-hvezda.html?m=1

Vlčí hora

Kamenná hvězda nebo také Kamenný strom života. 

Vlčí hora

Pohled k domovu

Přidala jsem do kroku. Manžel už mi volal, kde jsem, že se stmívá...

Zpět u rybníka Cihelna

Soumrak a krajina se barevně proměnila do fialové. 

Došla jsem domů a za chvíli byla tma.

 Kliknutím na odkaz se zobrazí trasa mé cesty a údaje o cestě. Na konci pod fotografiemi se zvolí jazyk. Je tam němčina, ale lze zvolit češtinu. Aplikace je rakouská, ale zatím nejlepší, kterou jsem pro své túry objevila. 

https://www.bergfex.cz/mybergfex/activity/43eaf715261b1a72eda5bd5571a3313d/