Zámek Blatná a park

Po krátké prohlídce městečka jsem se vydali k zámku a na prohlídku parku, kde je obora s daňky. Více o historii zámku najdete zde:

Historie

Od 13. století patřil hrad do majetku pánů Bavorů ze Strakonic. Podle zprávy z roku 

1253 zde sídlili Johanité a od roku 1391 páni z Rožmitálu. Tehdy také prošel hrad první významnou přestavbou. Za Zdeňka z Rožmitálu († 1398) byl starý dvorec vyjma románské kaple zbourán a na jeho místě postaven kamenný palác s monumentální hranolovou věží v čele. Hrad byl obehnán kamennou zdí, vodním příkopem a hliněným valem. Přestavbu dokončil Zdeňkův syn Jan.

Nejvýznamnější doba hradu nastala v 15. století. Tehdy jej vlastnil královský purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu, jenž si zde vybudoval reprezentativní sídlo. Přestavbu paláce, hradní zdi a vodního příkopu vedl Benedikt Ried z Piestingu zvaný též Benedikt Rejt z Pístova. pro Zdeňka Lva z Rožmitálu, pro něhož byla vyzdobena také Zelená světnice, jeden z prvních světských interiérů s nástěnnou malbou ve stylu renesančního umění. Po smrti Zdeňka Lva roku 1535 přešel hrad roku 1541 do majetku rodu Šternberků. Ti jej roku 1579 prodali Janu z Rozdražova, který pocházel z Polska. Jeho syn Václav vystavěl na severní straně nový renesanční palác.

V roce 1695 hrad získal rod uherských hrabat Serényiů, za jejichž vlády zámek vyhořel. To si vyžádalo značné opravy, k nimž došlo v letech 1763–1767. Serényiové podpořili také vznik dalších staveb v Blatné i okolí. V roce 1798 koupil Blatnou baron Karel Hildprandt. Hildprandtové zámek vlastnili až do konfiskace v letech 1948–1952. Za nich došlo k úpravě obory na anglický park, byla zbourána románská kaple a některé další budovy a přestavěny některé paláce. K poslední větší úpravě došlo za Roberta Hildprandta v letech 1850–1856, kdy byl zámek pod vedením architekta Bernarda Grubera regotizován.

Po roce 1989 se Kornelie Hildprandtová a její dcery Josefina a Jana, každá se svým synem, vrátily zpět z emigrace do vlasti a po restituci v roce 1992 pokračují dále v rozsáhlé v rekonstrukci zámku.

Pověst

Vypráví se, že v zámku byla schovaná zlatá kvočna s dvanácti zlatými kuřaty, které hlídá černý mouřenín. Jeden písař tak dlouho pátral po pokladu, až v hodovní síni nepoužívaného paláce objevil nástěnnou malbu zobrazující průvod templářů s mouřenínem, který jim svítil lucernou. jak už to bývá, písař poklad odnesl a v Blatné se už více neukázal.

Zámecký park

Své jméno získal hrad a po něm i osada, jež při něm vznikala, od bažin, uprostřed kterých byl hrad postaven. První písemná zmínka o "blatném hradě" pochází z roku 1235. Z původního hradu se dodnes dochovaly pouze zbytky románské kaple ze 13. století, které byly vykopány při průzkumu v roce 1926. Zámecké nádvoří je spojeno s parkem a rozsáhlou oborou, která v 17. století patřila k největším v Čechách a chovala se v ní i dravá zvěř. Zachovaly se zde stoleté duby o nichž se vypráví, že pod nimi za mladých let sedávala Johana z Rožmitálu. František Hildprandt nechal oboru upravit, aby připomínala anglické parky. Upravena ovšem byla jen přední část, ta zadní byla ponechána v původním stavu. V roce 1815 v období napoleonských válek, nechal František Hildprandt zaměstnat místní obyvatele stavbou umělé jeskyně, aby jim v období nedostatku zajistil obživu. V tehdejším parku se nacházela také Oranžérie, myslivna nebo švýcarský dům. Tyto stavby už tu dnes nenajdeme. V současné době na zámecký park navazuje obora se stádem daňků skvrnitých. Areál obory s rybníkem Naděje a přilehlým pravým břehem říčky Lomnice je chráněný jako přírodní památka.

Daňci žebrali o dobroty. Mnozí lidé jim dávali mrkev i jablka, aby si je děti mohly pohladit.

Takto vybarveného páva jsem tady viděla poprvé.

Cestou zpět do Netolic jsme se ještě zastavili v Písku. To už bude v dalším příspěvku.