Mám ráda ranní procházky přírodou. Nevadí mi vstávání, hlavně abych stihla východ slunce, který je pro mě přivítáním nového dne. Přesto, že rána už bývají chladná, musím se více oblékat, vybírat na loukách místa, kde není vysoká tráva, abych neměla hned promáčené boty. V holínkách už je při ranním mrazíku přece jen na nohy zima. Přesto ty ranní procházky tichou přírodou miluji. Vím, že už jsem tu sadu mlhavých fotografií už měla, ale tyto jsou zase trochu jiné. Bylo méně mlhy a jiné sluníčko. Z domu vycházím ještě za šera. Musím dojít až nahoru do luk.
Tím pokračuji dalším příspěvkem k mé výzvě.
Stále můžete přidávat nové příspěvky až do 5, listopadu. Odkazy zveřejním postupně na mém blogu " Od všeho trochu". Pokud přidáte více příspěvků, přidám odkaz již pod zveřejněné jméno.