Hřensko - Stará plynárna

Stará plynárna je bývalé zařízení na výrobu acetylenu. Ten se používal pro svícení v obytných domech v Hřensku. Plynárna byla postavena v roce 1905 ve stylu středověkého hradu. Za svého asi dvacetiletého provozu zásobovala plynem dvanáct nedalekých obytných domů. Umístění v rokli nebylo náhodou, ale z bezpečnostních důvodů, aby v případě výbuchu nebyly ohroženy okolní domy.

V šedesátých letech minulého století byl objekt plynárny upraven na rodinné bydlení, přesto však dál chátral. V roce 2004 ruinu koupil soukromník a budovu plynárny zrekonstruoval do původní podoby. V současné době je objekt provozován jako penzion. Přibližně 200 m nad Starou plynárnou je bývalý hřbitov s hrobkou Ignaze Clara.

Historka říká, že je zde pochován i jeden z německých dělníků, který se otrávil při výrobě acetylenu. Zjistilo se, že byly porušeny bezpečnostní předpisy, a aby za to tamní nadřízení nebyli stíháni, zavolali svého známého doktora, který dělníka ohledal a napsal do protokolu, že smrt nastala selháním organismu a celkově stářím dělníka. Pochopitelně duši dělníka se to nelíbí, a proto se do plynárny každý měsíc při úplňku vrací a straší.

O kávě...

Kávovník a Káva je jako povzbuzující nápoj známá již více než tisíc let. Pravděpodobně dostala své jméno po latinském označení rostlinného rodu Coffea. Tento rostlinný rod patří do čeledi Rubiaceae, jež zahrnuje více než 500 rodů a 600 druhů.

U Robusty, jsou nižší nároky na pěstování - její produkce vyžaduje méně práce, vzhledem k vyšší odolnosti také méně chemických přípravků proti škůdcům. Proto je její produkce levnější. Kávovník Robusta také plodí dříve, a to již po 2-3 letech, oproti kávovníku Arabica, u kterého se na první sklizeň čeká 5-6 let. Navíc i úroda je podstatně vyšší, než u kávovníku Arabica.
Všechny druhy kávovníku jsou nízké dřeviny. Ze dvou nejznámějších odrůd druhu Coffea Arabica – Typica a Bourbon – se vyvinulo mnoho odrůd (např. velmi známá jamajská odrůda Blue Mountain). Kávovník arabský (Arabika) je velký keř s tmavozelenými oválnými listy. Plody jsou vejcovité, zpravidla obsahují dvě zploštělá semena.
Pojem Robusta je v zásadě identický s nejvíce pěstovaným druhem Coffea canephora. Je to odolný keř či strom, semena jsou menší než u arabiky. Káva Arabika představuje v současné době asi 70 procent světové sklizně, ale podíl robusty stoupá (větší výnosy z těchto kávovníků, příznivější cena kávy robusty). Kávovník a jeho kávové boby se dají pěstovat jak na velkých plantážích, tak i na malých mýtinách v lesích. Kávě Arabica se daří při teplotě pěstování okolo 17 až 24 stupňů Celsia, kávě robusta zase při teplotě 24 až 29 stupňů.
Doba sklizně kávy se mění podle zeměpisné polohy – severně od rovníku se sklízí od září do prosince, na jih od dubna do srpna. V zemích rovníku se káva sklízí po celý rok. Kvalita kávy je odvislá i od provedení sklizně, intenzity slunečního svitu a zavlažování. Zpracování kávy Rozlišujeme dva základní způsoby zpracování – starší, tzv. suché zpracování a modernější mokré zpracování.
Při suchém zpracování se sklizené oprané plody suší na slunci v tenkých vrstvách na betonových či kamenných podlahách či rohožích a pravidelně se prohrabávají, aby se uspíšilo proschnutí. Z vysušených plodů se pak semena vyluští ze slupky a stříbřité blanky. Tento způsob zpracování je méně nákladný, ale trvá déle než za mokra. Mokré zpracování dokáže lépe zachovat kvalitu kávových zrn a méně je poškozuje. Na rozdíl od suchého zpracování, kde se peckovice nejprve suší, se za mokra zároveň odstraňuje i oplodí. To se provádí strojově. Semena zbavená dužiny jsou dále splavována do fermentačních betonových nádrží, ve kterých kvasí. Během kvašení se odloučí poslední zbytky dužnaté části lpící na pergamenové slupce, která se pak praním odstraní.
Dobře vypraná káva zvaná „pergamino“ se pak suší. Vysušený produkt se konečně zbaví pergamenové slupky na loupacích strojích, kde se současně z velké části odstraní i osemení. Nakonec jsou vyloupaná zrna uhlazena, leštěna, přebrána a tříděna a nakonec jsou naložena do jutových či sisálových pytlů neboli žoků, které obvykle váží okolo 60 – 70 kg.
Země produkující kávu Na světovém obchodním trhu jsou jednotlivé druhy kávy označovány podle produkční země nebo území, kde byla káva vypěstována, nebo podle přístavu, z něhož byla vyvezena. Podle původu rozeznáváme kávu americkou, africkou a asijskou. Podle způsobu zpracování pranou nebo nepranou. Různé produkční druhy zelené kávy se vzájemně liší svými charakteristickými vlastnostmi, např. velikostí, tvarem, barvou zrna, tvarem břišního řezu, vůní barvou osemení a konečně specifickou váhou. Kvalita zelené kávy se posuzuje nejen podle barvy a vůně, ale též podle přítomnosti nečistot a příměsí.

Brazílie
Kávovník a káva je v Brazílii hlavní zemědělskou plodinou a káva důležitým exportním zbožím. Pěstuje se hlavně káva typu arabika v několika odrůdách, např. bourbon, maragogip a botucato. K hlavním produkčním místům Brazílie patří zejména Sao Paulo, Minas Gerais, Rio de Janeiro, Paraná, Espirito Santo, Bahia a Pernambuco. Brasilská káva je nápojem dobré chuti, vysoké jemnosti a sladkosti v šálku.
Kolumbie
Pro pěstování kávy jsou ve všech oblastech této země výhodné půdní podmínky, a tudíž i výnosné kávovníkové plantáže. K nejdůležitějším kávovým místům patří: Bogóta, Medellín, Antioquia, Cundinamarca, Tolima, aj. V šálku se kolumbijské kávy vyznačují jemnou chutí a aromatickou vůní a mírnou aciditou.
Venezuela
Další ze zemí pro které je kávy významným zemědělským artiklem. Nejdůležitější pěstitelskou oblastí je údolí asi 800 m n. m. v okolí hlavního města Caracasu, dále oblast jezera Maracaibo, dále oblast Táchira, Mérinda, Miranda a Aragua. Káva v šálku vyniká jemnou aromatickou a sladkou chutí.
Bolívie
Káva se pěstuje zejména v oblasti měst La Paz a Santa Cruz. Vlivem příznivých podmínek má bolivijská káva dobré vlastnosti a vynikající chuť
Peru
Největší část produkce kávy pochází ze severu země, z kávových oblastí Piuka, Lambayeque a Cajamarca. Produkce kávy je kolísavá a výrazně ovlivněna počasím a povětrnostními podmínkami.
Ekvádor
Střediskem obchodu s kávou je hlavní město Quito. Kávovými oblastmi jsou Manabi, Guayas a Los Rios. Káva se vyznačuje středně velkým zrnem bledě zelené až šedavé barvy. Kvalitativně patří k méně hodnoceným brazilským kávám.
Guatemala
Je nejvýznamnějším středoamerickým producentem kávy. Pěstování je rozděleno do 20 oblastí. K nejdůležitějším patří Tumbador, Cobán, san Marcos a Antigua. Káva z Guatemaly má zrno nazelenalé, v šálku je bohatě, jemně aromatická.
Honduras
Nejdůležitější plantáže jsou v oblastech Santa Barbora, Santa Rosa de Copan, aj. Káva z vysokých poloh Hondurasu je dobré kvality, vytříděného zrna a po upražení velmi úhledného vzhledu, v šálku se vyznačuje pikantní kyselostí.
Salvádor
K hlavním pěstitelským oblastem patří kraj Santa Anna, San Salvador a Ahuachapán. Jako nápoj se tato káva vyznačuje příjemně lehkou plností a jemnou kyselostí, má čistou chuť.
Nikaragua
Hlavním pěstitelským střediskem je Matagalpa, v nálevu tato káva vyniká extraktivností, lahodností v chuti a jemnou vůní.
Kostarika
Káva se pěstuje hlavně v okolí hlavního města San José a její charakteristikou je nakyslost, která se však neprojevuje trpce kysele, ale jako dozvuk po napití. Káva je bohatší na obsah kofeinu.
Kuba
Přední místo na světovém trhu zaujala káva produkovaná v provincii Oriente, Santa Clara a Pinar del Rio. Nejlepší kubánskou kávou je Turquino, vyznačuje se čistou chutí, příjemnou, nepříliš silnou plností a nízkým obsahem kyselin.
Jamaica
K hlavním pěstitelským oblastem patří San Andrews, Portland a San Thomas. Jamajská káva Blue Mountain je jednou z nejlepších a nejdražších káv na světě.
Mexico
Nejlepšími pěstitelskými oblastmi jsou Chiapas na jihu země. K hlavním druhům patří coatepec. V šálku se mexická káva vyznačuje jako aromatická káva s vyrovnanou, zvlášť jemnou kyselostí blížící se Kostarice.
Etiopie
Je považována za pravlast kávy, k nejznámějším pěstitelským oblastem patří Harer, Džima a Sidamo. Káva vyniká v šálku jemností v chuti a vůní podobnou kávě mocca.
Keňa
Vypěstovaná káva je v šálku intenzivně aromatická s jemnou kyselostí. K hlavním oblastem patří Kiambu, Thika, dále také Nairobi a Meru.
Tanzanie
Káva se pěstuje v oblastech Bukoba a Kilimandžáro. Jako nápoj se vyznačuje plnou, ušlechtilou chutí a báječnou vůní.
Uganda
Má své plantáže v oblasti hory Elgon. Pěstuje se převážně robusta.
Zambie
Kávovníky se pěstují v provinciích u Kasama, Nakonde a Isoka. V šálku je jemnější než keňská, ale má plnou chuť.
Indie
Pěstuje se káva arabika i robusta – kromě státu Karnataka ještě v Tellichery, Malabaru (monzunová káva) a Nilgiris.
Indonésie
Pro pěstování kávovníku v Indonésii jsou ostrovy Jáva, Sumatra a Sulawesi. Jáva produkuje aromatickou kávu s nízkou kyselostí, která má přirozeně jemnou a vyváženou chuť. Oproti kávě ze Sumatry nebo Sulawesi je její kyselost poněkud výraznější a chuť kořeněnější.
Vietnam
Pěstuje se zejména robusta, nejvíce v oblasti Bak – bo, většinou na malých farmách. Káva má svou charakteristickou chuť, řadí se mezi levnější a méně kvalitní kávy.
Austrálie
Zde se pěstuje výlučně arabika odrůdy Bourbon, jež je velice kvalitní. Je měkká, chuťově jemná, pouze lehce nahořklá a má neobvykle nízký obsah kofeinu.
Papua Nová Guinea
Kávovníky se pěstují téměř výhradně ve vyšších polohách, na planinách v nadmořské výšce 1300 až 1800 metrů. To určuje vysokou kvalitu. V šálku je to silně kořeněná káva plné a bohaté chuti.

Ochutnali jsme:

Naše hodnocení: Káva nám chutnala, po umletí krásně voněla. Výborně chutná jako espresso, ale upravené i jako Capucccino či Latté

Naše hodnocení: Káva je jemná a velice příjemné vůně i chuti.

Perry 90/10 je káva smíchaná  90% Robusta a 10% arbica 

Naše hodnocení:

Káva má příchuť hořkých mandlí. Museli jsme snížit sílu na 1, a snížit i aroma, jinak byla na naši chuť káva hořká až moc.

Naše hodnocení. Výborná, voňavá s jemnou vůní pomeranče. Moc nám chutnala.

Naše hodnocení: Výborná jemná chuť s vůní čokolády. Při mletí krásně voní.

Pražírna: JABLUM Czech s.r.o, Bezděčín,  Mladá Boleslav

Dymník ( Rauchberg)

Dymník (Rauchberg, 516 m) je poměrně plochý a z větší části zalesněný vrch asi 2 km jihozápadně od Rumburka a 3 km severně od Krásné Lípy. Jeho podloží tvoří žula, kterou v mladších třetihorách prorazil čedič, tvořící dnes poměrně strmou vrcholovou kupu. Na jejích svazích i na vrcholu najdeme několik skal s dobře patrnou deskovou nebo sloupcovou odlučností čediče. Pod Dymníkem se zachovaly také třetihorní usazeniny s tenkými polohami hořlavých břidlic, ve kterých nechal hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach někdy po roce 1766 hledat uhlí. Žádné těžitelné sloje se ale tehdy najít nepodařilo.

Skřítkové ve Šluknovském výběžku

Tak trochu jiný pohled na České nizozemí (malé "n" je správně). Pohled očima člověka, který tu žije a vnímá především přírodu a snaží se tolerovat tvory, kteří ji obývají, lidi v to počítaje.

No, a protože strašidla byla zpupnými lidmi odsunuta do pohádek a označena za výmysl, protože většina knih o nich je zesměšňuje, rozhodl jsem se, že to napravím a připravím seriózní pojednání o fenoménu ryze středoevropském s přesahem do některých východních slovanských zemí.

Nechci zdržovat, je to na dlouho, ale všimněte si, že třeba angličtina vůbec slovo strašidlo nezná, to jsou samá monstra, duchové, přízraky, přeludy. Takový vodník, bludička nebo dokonce hejkal, to je prostě kryptofauna obývající jen naše kraje.

Některá strašidla jsou dokonce úplně česká, jinde se nevyskytující – třeba hodný čert. A tak se s vámi tu a tam podělím o pokrok ve svém bádání. Pojďme začít něčím méně známým… třeba KVERXY. Kverxové jsou pramenní skřítci. Rodí se ze studánek. Obývají území od Žitavy, Grosschönau a Seifhennersdorfu přes Varnsdorf a Rumburk až ke Šluknovu.

Kverxové se oblékají do hábitů s kapucemi, které jsou utkané z mlhy. Pokud chtějí, jejich tělo, nebo jeho část, se v mlze rozplyne a oni jsou lidským okem neviditelní. Vyfotografovat kverxe se nepodaří často, mně se to ale povedlo především díky tomu, že na bukovém kmeni odpočívající kverx nepovažoval za nutné zneviditelnit se celý, a tak zůstaly dobře viditelné jeho nohy a část hlavy. Kverxové jsou velcí chodci. Na to, jak malí jsou, nachodí za den i desítky kilometrů. Jejich podsadité nohy s obrovskými nehty je k tomu přímo předurčují. Pokud se ale mají přesouvat na ještě větší vzdálenosti, jezdí na vozících tažených lasičkami. Na nich také často odvážejí svůj lup. Troufají si totiž – zvláště o sychravých a mlžných dnech – na samoty i do vesnic, kde kradou lidem potraviny, především chleba, který milují. S jedinou výjimkou – nesnášejí kmín, ten jim působí nesnesitelné bolesti. Proto se také v Českém nizozemí začal kmín do chleba přidávat. Dokážou být i nečekaně štědří, protože dobře vědí o pokladech ukrytých za celá staletí ve skalách, lesích a především u potůčků a studánek. Většinou neškodí, ale mají-li popudlivou náladu, je možné je zahnat zvonkem. Kovové zvonění kverxy přivádí do hlubokého smutku a melancholie, takže před ním prchají. V dobách dřívějších je k šílenství přiváděly kostelní zvony, jejich vyzvánění přečkávali ponořeni co nejhlouběji pod vodou. Dnes už vyzvání málokterý kostel, a tak se kverxům daří rok od roku lépe a jejich počet ve zdejších lesích stoupá. 

Článek je převzatý ze stránek facebooku.

 Autorem je pan Rostislav Křivánek,

 který mi dal laskavé svolení k uložení článku na můj blog.

4

Kamenná hvězda

Asi dva kilometry jihozápadně od Rumburku se nachází v nadmořské výšce 516 metrů zalesněný čedičový kopec Dymník. Většina lidí sem přichází za výhledy z patnáctimetrové rozhledny. Avšak nedaleko od vrcholu je restaurace a především „Kamenná hvězda“ či „Strom života“. Ze země tu vyrůstá dvaadvacet štíhlých žulových kamenů postavených do tvaru hvězdy. Jeden, který se jmenuje poutník, postává opodál a symbolizuje svatého Jana.

Na principech kabaly a posvátné geometrie tady byl vytvořen zajímavý útvar – krajinná hvězda, jedno z duchovně nejsilnějších míst lužickohorského podhůří. Jedná se o prastarý duchovní symbol s řadou významů. Štíhlé kameny jsou jednak ukotveny v zemi, ale míří také směrem k nebesům. Člověk zde stojící se tak nachází přesně na pomezí mezi nebem a zemí.

Z hlediska astrologické symboliky představují obvodové kameny dvanáct znamení zvěrokruhu. Člověk se tak může projít po obvodu od východu k severu (proti směru hodinových ručiček) od znamení Ryb, Berana až zpět k Vodnáři. Žulové bloky jsou mezi sebou propojené nekonečně se províjejícími smyčkami chodníčků dvojí barvy, které představují proudění protikladných živlů. Tmavší, šedá žula propojuje kameny vyjadřující znamení vzduchu a země, chodníčky narůžovělé až červené barvy pak znamení vodní a ohnivá. Vždy klad proti záporu, čímž je dodrženo základní pravidlo, že harmonie vzniká rovnováhou protikladů. Kameny byly vysekány klíny před více než jedním stoletím ze zdejší žuly, jsou pět až šest metrů dlouhé a okolo čtyř tun těžké. Objeveny byly při rekonstrukci kanalizace v Jiřetíně pod Jedlovou a pod Dymníkem instalovány v letech 2003 až 2004. Střed, osy a geomanticky nejvhodnější poloha budoucí stavby byly určeny v neděli 27. července 2003. První kámen byl vztyčen 1. listopadu 2003 v 9 hodin 23 minut. Dne 26. října 2004 ve 14 hodin 33 minut SELČ byl osazen poslední (jižní) ze čtyř rozměrných kamenných prahů uložených v hlavních světových stranách, což je také považováno za čas definitivního dokončení stavby Kamenného Stromu života na Dymníku.

Do kamenného kruhu na Dymníku lze samozřejmě vstoupit ze všech stran, ale mělo by se přijít po chodníku a vejít dovnitř od západu, stejně jako se vchází do chrámu. Uvnitř hvězdy je deset symetricky rozmístěných monolitů, které jsou usazeny v průsečících dlážděného labyrintu. Desítka je číslem čísel, protože představuje desatero aspektů božské dokonalosti. Tyto kameny tvoří strom života a mají také svá čísla i jména: I. Koruna, II. Moudrost, III. Rozumnost, IV. Poznání, V. Velikost, VI. Síla, VII. Krása, VIII. Vítězství, IX. Záře, X. Základ.

    V okolí jsou umístěné informační tabule a prochází tudy naučná stezka NS Dymník se 14 zastaveními. Stezka začíná a končí u koupaliště a vede po zpevněných i nezpevněných lesních cestách. Její délka činí čtyři kilometry, náročnost je celkem nízká a převýšení 135 metrů. Značení zajišťuje především vlastní označení symboly naučné stezky a zčásti také modrá turistická značka.

http://pudorys.firstnet.cz/download/Kamenny%20strom.pdf

Hřensko - Stará plynárna.

Toto místo bych moc ráda navštívila.

Naše kroky víkendového tipu na výlet povedou do nedaleké hraniční obce Hřensko. Nejen, že se může pyšnit rekordem nejníže položené obce (115 metrů nad mořem) v České republice, ale je také vstupní branou do Národního parku České Švýcarsko, nejmladšímu národnímu parku v ČR založeného teprve v roce 2000.

Samotná obec Hřensko stojí za vidění, obzvláště nyní, kdy je liduprázdné a v tomto období zde nenajdete ani „cirkusové“ stánky vietnamských obchodníků. Tichou procházkou lze vstřebat atmosféru obce nacházející se v hlubokém skalním kaňonu a na soutoku říčky Kamenice s Labem. Nyní v zimě se tam sice můžete cítit trochu osaměle, ale na druhou stranu zde naleznete klid a uslyšíte víceméně jen šum říčky Kamenice. Když se zastavíte a podíváte se do vody, můžete vidět v sytě zelených travinách mezi kameny prohánějící se pstruhy nebo když budete mít štěstí i malé lososy.

Kromě pěkně vyhlížejících rekonstruovaných hotelů v tradičním stylu tu však lze najít i jednu architektonickou raritu.

Dům na první pohled vidět není, je trochu zastrčený mimo obytnou zónu, ale od hlavní silnice je vzdálený jen cca 50 až 100 metrů.

Představím všemi obdivovaný objekt Staré plynárny umístěný v úzké skalní rokli na levém břehu říčky Kamenice zhruba uprostřed obce Hřensko. Hned jak jej spatříte, můžete získat dojem, že se nacházíte mezi dokonalými filmovými kulisami.

Kamenný dům byl postaven na toku potoka roku 1905 německými dělníky. Původně se jednalo o plynárnu na acetylenový plyn, která zásobovala svítiplynem dvanáct nedalekých obytných domů. Budova plynárny byla postavena mimo ostatní obydlí záměrně na bezpečně zvoleném místě, a to v poměrně úzké skalní rokli. V případě náhlého výbuchu by tak nebyly ohroženy životy ani domy místních obyvatel. Ke svému účelu Stará plynárna sloužila přibližně dvacet let. Dnes zde najdete pension a restauraci s vytříbenou kuchyní nebo zde lze najít v horkých letních měsících příjemné posezení v chládku u kávy. V restauraci je umístěna ještě jedna zajímavost, kterou byste si neměli nechat ujít. Prostor zdobí obrovské hodiny, jejichž ozubená kola jsou vidět a každou hodinu se postupně rozsvěcují a čtyřicet sekund se otáčí za zvuků mechaniky.

Autorem článku i fotografií je I. Rosenkrancová z muzea v Děčíně..