Děčínské mosty

Naše další cesta vedla ke Staroměstskému mostu. Měli jsme dost času a tak jsme se rozhodli jej využít.Tuto fotografii jsem nazvala "Mosty".

Podzimní Děčín.

8. listopadu 2023

Naše cesta do Děčína tentokrát nebyla plánovaná. Původně jsme šli manželovi vyzvednout do lékárny nově předepsaný lék. Jenže je zrovna výpadek tohoto druhu léku,  u nás ve městě ani v nejbližším okolí už také jej také nikde neměli.  Nejbližší lékárna, kde ještě pár balení měli na skladě, byla v Děčíně.  Měli jsme necelou hodinu do odjezdu vlaku a tak šel manžel  rovnou na nádraží a já jsem rychle pospíchala domů pro batoh s foťákem.  Dojeli jsme do Děčína, v lékárně lék vyzvedli a vydali jsme se na toulky městem, abychom si zkrátili  čekání na vlak. Bylo sice zataženo, ale zima nebyla a tak jsme si to procházení nakonec prodloužili o další dvě hodiny a užívali si podzimního dne. Jen jsme si hlídali čas, abychom se na vlak domů dostali ještě za světla.

Pastýřská stěna

Putování na Hvozd - část druhá

 Z obce Krompach jsme se vydali dál po červené turistické značce.

O podzimní barevnost tu není nouze.

Putování na Hvozd.

Část první - obec Krompach...

 Hvozd je jeden ze sedmi nejvyšších vrcholů Lužických hor s výškou 749 m. Nedělní ráno sice bylo trochu zatažené, ale i tak jsme se synem vyrazili autem na výlet. Jeli jsme do obce Krompach, kde jsme zaparkovali na návsi a vydali na pěší túru. 

V této první části bych chtěla ukázat krásu tohoto místa a  některé chaloupky, které jsou jako z pohádky.Náves, kde je tvrz, kostel Čtrnácti svatých pomocníků a zámek, který je využíván jako dětský domov. 

Wachberg a cesta zpět.

Konečně jsme na Wachbergu. Je tu výletní restaurace a nádherné vyhlídky na České i Saské Švýcarsko a Lužické hory.

Skalní masívy nejsou vidět zřetelně, protože se v údolí kolem říčky Sebnitz i v Labském kaňonu držel zvláštní opar. Navíc se honily mraky a  vypadalo to, že se na nás žene déšť. I tak je pohled dolů na městečko Saupsdorf chvílemi zvýrazněn slunečními paprsky.

Cesta na Wachberg - 1. část

 

 Wachberg je vrch v Sasku, kousek za hranicemi u Mikulášovic.

  Byla jsem ráda, když mi moje občasná společnice na cesty Hanka zavolala, jestli bych s ní zase nevyrazila na nějalý zajímavý výlet s dotazem, kam bych se chtěla podívat. Nechala jsem to na ní, protože ona zná plno míst, o kterých já nemám ani tušení. Hanka je zná, protože pracuje v informačním centru a jsou i méně známá místa, kam turisty posílá za mnoha zajímavostmi našeho výběžku. Přece jen se ve dvou  jde lépe, cesta lépe utíká a hlavně by v lesích neměl nikdo chodit sám a držet se pravidla: Mít s sebou plně nabitý telefon, pití a něco malého k snědku třeba jen sušenky nebo čokoládu...Naše cesta vedla do Mikulášovic autem k rozcestníku k Tanečnici a pak pěšky po modré  turistické značce po takzvané "Zlodějské stezce" a od povaleného rozcestníku jsme pokračovaly dál po zelené značce až na Wachberg.

Cesta z Mikulášovice na Tomášov

Pokračování z České Kamenice

Přidávám tu další část k mé výzvě " Barvy podzimu 2023"

 Podél říčky Kamenice  jsme došli do města. 

Děčín - ještě letní

Z České Kamenice jsme pokračovali vlakem do Děčína. Vystoupili jsme na nádraží Děčín východ. Už je to hodně dávno, co jsem tady vystupovala a chodila na Střední ekonomickou školu, dnes  se jmenuje Obchodní akademie.  

Pamatuji si, kdy tato budova byla s druhou částí nádraží propojena spojovací  krytou mostní chodbou, která byla stržena v roce 1978.

Tato budova byla převážně jako nákladové nádraží a bylo zde pro osobní dopravu jen "Střekovské" nástupiště, kudy se jelo po druhém břehu Labe.

Dnes už tu spojovací most není. Tato historická nádražní budova vznikla v roce 1873

v novorenesančním slohu jako reprezentativní budova rakouské severozápadní dráhy.

Objekt je památkově chráněný a doufám , že se dočká opravy.

Horní a Česká Kamenice

21. září 2023

Tak teď už tu máme sychravé a chladné podzimní dny. 

Ve svém příspěvku se tedy vracím do konce léta, 

kdy jsme se vydali do Horní Kamenice.

Horní Kamenice a Pryský potok

Orlík.

 Kousek od hradu Zvíkov je lovecký zámek Orlík. Vydali jsme se i tam a také plánovali prohlídku i když tam jsme před lety už byli. Jenže vstupné  550 Kč a senioři 450 Kč, nám přišlo opravdu přemrštěné. Jako mnoho dalších návštěvníků, nás však tady odradilo vstupné.  Na zámku Hluboká je sice více okruhů, ale vstupné třetinové...

Tak že jsme si obešli zámek a trochu nafotili a pokračovali na cestě domů. 

Také tady bylo dost návštěvníků,  ale na prohlídku zámku nikdo nešel.

Zastávka na cestě domů - hrad Zvíkov

 Poslední den v Oboře.  Skončil nám pobyt,  vše jsem sbalila, po nás trochu poklidila a  rozloučili jsme se s majitelem penzionu a vyrazili na cestu domů.Poslední ohlédnutí za penzionem Dvůr.

Zastavení v Písku.

 Cestou z Blatné, kde jsme nenašli místo, kam bychom si zašli na oběd, jsme se tedy zastavili v Písku. Zaparkovali jsme kousek od nejstaršího kamenného mostu v České republice. 

Pokud vás zajímají podrobnosti o mostu, najdete je zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamenn%C3%BD_most_v_P%C3%ADsku

Zároveň se omlouvám za kvalitu některých fotografií. Sluníčko svítilo proti nám a špatně jsem si nastavila foťák. Zjistila jsem to až doma.

Zámek Blatná a park

Po krátké prohlídce městečka jsem se vydali k zámku a na prohlídku parku, kde je obora s daňky. Více o historii zámku najdete zde:

Blatná - město

 Dalším cílem našich cest  po jihu Čech byl zámek Blatná a obora s daňky u zámku. Zámek Blatná a kolem rybník....jen nejdříve jsme šli do města.

Zámek Kratochvíle

Ubytování jsme měli v Oboře na okraji Netolic a tak jedna z prvních sobotních  prohlídek byl zámek Kratochvíle.

Netolice - Obora

Jsem ranní ptáče a tak jsem si ani tady nenechala ujít východ slunce. 

Vyrazila jsem ven, když bylo ještě šero a v údolích se válela mlha.

Sluníčko se dlouho schovávalo...

Hluboká nad Vltavou

 Cílem naší další prohlídky bylo městečko Hluboká nad Vltavou, kde jsme se chtěli naobědvat a pak pokračovat na zámek. Od zoologické zahrady jsme se vydali pěšky podél Munického rybníka do města. Auto zůstalo na parkovišti před zámkem Ohrada, kde jsme měli zaplacené parkování na celý den.

Cesta vedla krásnou alejí

Zámek Mníšek pod Brdy.

 Po dobrém obědě jsme si ještě vyrazili na procházku kolem zámku.

Mníšek pod Brdy

Cílem naší letošní "dovolené" byly Jižní Čechy, přesněji Obora blízko Netolic.

Cesta od nás ze severu byla tak před půlkou a tak to chtělo odpočinek

 a hlavně se trochu projít.

 Zastavili jsme se tedy v Mníšku pod Brdy, aby si syn odpočinul od řízení

a také abychom si došli někam  na oběd. 

K tomuto městečku máme osobní vztah, protože odtud pocházel manželův otec. Nějaký čas jsme tu o prázdninách trávili i část dovolené u tety ve Stříbrné Lhotě a do Mníšku jsme chodili nebo jezdili nakupovat. Tak jsme si nejdříve prošli náměstí F. X. Svobody a šli do doporučené restaurace na oběd.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Libochovice.

 Léto spěje ke svému konci a blíží se dny podzimní.  Proti dřívějším rokům jsme letos těch výletů podnikli podstatně méně. Ten poslední, do Libochovic, se opravdu vydařil i když cestování s Českými drahami je opravdu adrenalin, ale o tom tu psát nechci. Pojďme se tedy podívat k zámku. 

Předchůdcem zámku bývala gotická tvrz, kterou ve čtrnáctém století vlastnili Zajícové z Hazmburka. Od nich ji získali Lobkovicové, kteří na místě zchátralé tvrze postavili renesanční zámek. Jeho dochovaná podoba je až výsledkem razantní raně barokní přestavby iniciované Gundakarem z Ditrichštejna. Jeho potomkům zámek patřil do poloviny devatenáctého století. Tehdy jej sňatkem získali Herbersteinové, kterým zůstal do zestátnění v roce 1945. 

Více informací a podrobné historii zámku najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Libochovice_(z%C3%A1mek)