Zámek Mníšek pod Brdy.

 Po dobrém obědě jsme si ještě vyrazili na procházku kolem zámku.

Mníšek pod Brdy

Cílem naší letošní "dovolené" byly Jižní Čechy, přesněji Obora blízko Netolic.

Cesta od nás ze severu byla tak před půlkou a tak to chtělo odpočinek

 a hlavně se trochu projít.

 Zastavili jsme se tedy v Mníšku pod Brdy, aby si syn odpočinul od řízení

a také abychom si došli někam  na oběd. 

K tomuto městečku máme osobní vztah, protože odtud pocházel manželův otec. Nějaký čas jsme tu o prázdninách trávili i část dovolené u tety ve Stříbrné Lhotě a do Mníšku jsme chodili nebo jezdili nakupovat. Tak jsme si nejdříve prošli náměstí F. X. Svobody a šli do doporučené restaurace na oběd.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Libochovice.

 Léto spěje ke svému konci a blíží se dny podzimní.  Proti dřívějším rokům jsme letos těch výletů podnikli podstatně méně. Ten poslední, do Libochovic, se opravdu vydařil i když cestování s Českými drahami je opravdu adrenalin, ale o tom tu psát nechci. Pojďme se tedy podívat k zámku. 

Předchůdcem zámku bývala gotická tvrz, kterou ve čtrnáctém století vlastnili Zajícové z Hazmburka. Od nich ji získali Lobkovicové, kteří na místě zchátralé tvrze postavili renesanční zámek. Jeho dochovaná podoba je až výsledkem razantní raně barokní přestavby iniciované Gundakarem z Ditrichštejna. Jeho potomkům zámek patřil do poloviny devatenáctého století. Tehdy jej sňatkem získali Herbersteinové, kterým zůstal do zestátnění v roce 1945. 

Více informací a podrobné historii zámku najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Libochovice_(z%C3%A1mek) 

Na motýlím keři

Babočka paví oko

Zastávka v Děčíně

 Cestou z Ústí nad Labem k nám do Rumburku,  musíme v Děčíně přestupovat. Jen že manželovi ve vlaku "otrnulo" a tak jsme se v Děčíně trochu zdrželi a došli si na Labské nábřeží, kde jsme se šli projít ke Hladovému kameni, který je teď zase vidět celý a  to  je  znamení, že je zase sucho. 

 Zámek Děčín

Ústí nad Labem

Naše cesta po delší době vedla do Ústí nad Labem. 

V prodejně FOTO-HOBBY jsem si stačila vyřídit potřebné i když na čištění snímače mého fotoaparátu sem budeme muset zajet ještě jednou,  a to až pomine množství focení na žákovské průkazky. 

Z původního plánu jít ještě navštívit hrad Střekov nebo zdejší ZOO nakonec sešlo, protože se manžel cítil unavený a nechtěla jsem ho v tom teplém počasí nutit

 k něčemu, na co se necítí. Vydali jsme se tedy přes most E. Beneše na druhou stranu Labe. Tam jsme usedli do stínu na lavičku, 

aby si manžel odpočinul a tam jsem pořídila pár fotografií.

 V ZOO i na Střekově už jsme byli několikrát, tak že mi nevadilo, 

že jsme to tentokrát vzdali. 

Pohled z mostu E. Beneše

Setkání...

 V loukách mě mnohdy často čeká i milé setkání. Tak že kromě známých "pejskařů" se téměř pravidelně potkávám i se srnkami. Tentokrát byla blízko vidět jen jedna. Většinou je to " hlídač", zatím co ostatní leží ve vysoké trávě a odpočívají.

Výzva od Stáni - poprvé

 Stáňa na blogu https://veverkoviny.blogspot.com/2023/08/do-mraku-vyzva.html vyhlásila výzvu na téma " Letní obloha". Fotografie musí být pouze z letošního léta, nikoliv vytahané z archívu minulých let. Do výzvy jsem se přihlásila a zkusím vybrat pár zajímavých fotografií  s letní oblohou. Stáňo, za výzvu moc děkuji.

Výběr z procházek.

Ještě než se nám počasí na pár dní pokazilo, vyšli jsme si na několik procházek do přírody i okolí města.

 Ráno v lukách je pro mě vždycky tím nejkrásnějším zahájením dne.

Ptáčata

 Na parapetu máme pro ptáčky vodu a občas tam nasypu přebytky od andulek a ptáčkové tam často přilétají.  Tentokrát už přilétají mláďata se svými rodiči.

Mládě hýla se dožaduje krmení...

Východ slunce a ráno s rosou...

 Východ sluníčka a voňavé ráno, to je pro mě ten nejkrásnější začátek dne. Tentokrát jsem měla štěstí i na rosu, která teď bývá málokdy, protože nastaly opět dny horka a sucha.Než se dostanu do luk, tak už mi to chvíli trvá. Na východy slunce je potřeba si přivstat.

Česká Kamenice, Děčín

Pondělí, 14. srpna 2023

Potřebovala jsem si něco zařídit v České Kamenici a tak jsme vlakem vyrazili až v deset hodin s tím, že je to jen na otočku. Naše oblíbená cukrárna byla zavřená a tak jsme se vydali do soukromé pekárny v Horní Kamenici a odtud pokračovali na vlakovou zastávku.

Krásný dům na ulici Dukelských hrdinů v České Kamenici

Z odpoledních procházek

V minulých dnech jsme pravidelně chodili na procházky a tak  jsem se snažila z těchto procházet posbírat pár zajímavých fotografií.

 Modrásek jetelový

Za východem slunce.

 Čtvrteční ráno a já jsem se probudila brzy. Vykoukla jsem z okna a mezi stromy, které máme před okny, prosvítala červená obloha. Vyrazila jsem tedy do luk, ale než jsem tam došla, tak se vše změnilo...Východ  slunce mi opět zakryly mraky. Přesto jsem si to užívala a fotila. Ranní světlo je totiž docela jiné, než to denní a večerní.

Zase jednou ptáčkové

Před okny bytu máme stále živo. Dlouhotrvající sucho přilákalo ptáčky k nám na parapet, kde máme misku s čerstvou vodou a tak sem ptáčkové přilétají pít i když tu teď krmítko nemáme.

Přilétají mladí kosi, sýkorky, brhlíci, hýlové a objevil se tu i párek králíčka obecného.

Občas přiletěly i hrdličky a objevil se tu i holub hřivnáč. Jenže všechny jsem je nafotit nestihla.  Ptáčky teď spíše pozoruje manžel a většinou mě zavolá když přiletí pít.

Mladý kos se "obléká do dospěláckého šatu".

Moje toulky přírodou

 Červenec nám utekl jako voda a kvůli vysokým teplotám jsme toho letos moc nenacestovali. Jeden výlet do České Kamenice a pak se synem Pavlem do ZOO v Drážďanech. Tak že mi nezbývá, než se toulat letními loukami. Ani to jsem během měsíce moc často nechodila hlavně kvůli hodně vysoké trávě a obavám, abych si nepřinesla klíště. Teď už jsou konečně louky posekané, uklizené a tak už mi kromě počasí, vycházkám do luk nic nebrání.

Ráda pozoruji dění v trávě i na okrajích louky. Tady mě zaujalo peříčko.

ZOO Drážďany - třetí díl

 U mnoha výběhu těchto hlodavců jsme se zastavili i na delší dobu. Byl čas krmení a tak jsme pozorovali jak si užívali času oběda.

ZOO Drážďany - ptactvo

Celou prohlídku nás provázelo množství vrabců. Jsou tu vidět  všude. Mají tu dostatek potravy a také vody. Byla radost je pozorovat.

  Lidí se nebojí. 

ZOO Drážďany - 1. díl

 Na výlet jsem se tentokrát vydala se synem, který se rozhodl pro návštěvu zoologické zahrady v Drážďanech. 

Hned u vchodu je výběh slonů.Pokud se chtějí sloni schovat mimo tento výběh, mají tu dveře na fotobuňku.  Jenže byl čas krmení a přišel ošetřovatel s dobrotami.

Moje toulky v loukách

Máme tu horké letní dny a protože louky čekaly na posekání, tak se mi do té vysoké trávy chodit moc nechtělo. Sice jsem se trochu toulala po přístupných cestách, ale focení se mi moc nedařilo.  

Čmelák polní

Česká Kamenice, pokračování

Prohlídka kaple  skončila a manžel na mě čekal v parku Franze Preidla.

Česká Kamenice, kaple Narození Panny Marie

Poutní kaple Narození Panny Marie 

je státní kulturní památka v  památkové zóně města Česká Kamenice. Jedná se o vrcholně barokní stavbu kruhového půdorysu

vzniklého v letech 1736 - 1739,  nejspíše z návrhu stavitele Octavia Broggia. O deset let později pak vznikl ambit. Ten má zdi uspořádané do čtverce a v jejich středech stojí portály,  od kterých ke kapli vedou arkádové chodby a nad jižním portálem ční z dálky viditelná zvonice. 

Ve čtyřech rozích ambitu jsou kaple zasvěcené Panně Marii Lurdské,  Svaté rodině, sv. Janu Nepomuckému a Antonínu Paduánskému.

V poslední kapli se nachází původní barokní oltář, ve kterém je v místním kostele uložena zázračná milostná soška Panny Marie Kamenické. Vznik poutního místa je spojován s více než stem zázračných skutků Panny Marie Kamenické a provází jej mnoho pověstí. 

*****

Výstavba kaple je svázána s působením čtvrtého děkana P. Jindřicha Ignáce Teigla ( od roku 1706), za jehož úřadu vzrůstalo povědomí o vzácné sošce, která bývala vystavena v pohřební dřevěné kapli na sousedícím městském hřbitově. Páter se také nakazil morem, který Českou Kamenici postihl v letech 1713 - 1714, ale nákazu přežil a z vděčnosti za uzdravení nechal sošce Panny Marie zhotovit velký nový oltář v rokokovém stylu. 

Zázračných uzdravení přibývalo a Teigl začal uvažovat o výstavbě vznešenějšího poutního místa k jejímu uložení.

Podařilo se mu úspěšně rozběhnout sbírku a než roku 1735 zemřel, odevzdal vybranou částku magistrátu, který o rok později položil základní kámen stavby.

Kaple prošla několika úpravami a renovacemi, které zahrnovaly mimo jiné i elektrifikaci, pokrytí střechy měděným plechem, vysázení lipové aleje či pořízení nových varhan. 

Tu nejrozsáhlejší opravu v letech 1883 - 1885 financoval starosta České Kamenice Franz Preidl (1810 - 1889). kdy byla klenba kaple vyzdobena freskami Itala Ferdinanda Brunettiho s výjevy ze života Matky Boží. Zdi získaly štukovou výzdobu a umělý mramor, okna vyplnily vitráže a byla zde vystavěna kaple svatého Františka Xaverského, Preidlova patrona.

Kaple po 2. světové válce dlouho chátrala a rekonstrukce se dočkala

 až v letech 1995 - 1998.

Pohled  z parku Franze Preidla

Česká Kamenice, věž kostela sv. Jakuba

 Náš další výlet vedl do města Česká Kamenice.  Hned u nádraží nás vítal Kamenický hrad. Výstup nahoru jsme však v těchto vedrech vzdali, protože manžel už tyto kopce nezvládá. Proti hradu, na druhé straně města, se tyčí vyhlídka Jehla. Tam jsme byli loni na jaře.

Děčín - zámek a terasové zahrady

 Z Růžové zahrady jsme se vydali k zámku. Měla jsem původně v plánu prohlídku, ale nakonec jsem to vzdala. Kdysi jsem na prohlídce byla, ale snad se příště najde víc zájemců, abych se mohla prohlídky zúčastnit. 

Pohled na zámeček Nebíčko na Pastýřské stěně z prvního nádvoří zámku.

Děčín, Růžová zahrada

 Jako každým rokem v červnu, navštěvujeme Růžovou zahradu u zámku v Děčíně. Loni se opravoval Gloriet a tak byl vstup pouze omezený, později byl zahrada úplně zavřená. Navíc zde nabízeli možnost "adopce" jednotlivých druhů růží s tím, že se budou jednotlivé keře obnovovat a staré keře se nahradí mladými. Každý, kdo si růži adoptoval, dostal kytici prvních rozkvetlých růží  a tak mnohé mladé keře už byly zastřižené. I tak jsem si prohlídku užila a je velká škoda, že ty krásné vůně růží nemůžu přiložit i na blog.

Pohled na zahradu od vchodu. Nejdříve se zastavíme v Sala Terena, kde zaplatíme vstupné.

Děčín, Dlouhá jízda

 25. června 2023

Tentokrát jsme nejeli do Děčína za lékařskou péčí, ale na opravdový výlet a to do zámecké Růžové zahrady, abychom si vychutnali rozkvetlé růže a prohlédli opravený Gloriet.

Vystoupili jsme tentokrát na nádraží Děčín - východ a vydali se k zámku z druhé strany. Lávka přes nákladové nádraží už je zřejmě otevřená.  V době, kdy jsem musela jít na kontrolu do nemocnice, tak se opravovala.

Luňák červený

 Každý den slýcháme zvláštní pípání. Na vysokých stromech v jedné zahradě už léta hnízdí luňáci červení a při letu často pípají  zvláště teď, v době kdy učí lovit svá mláďata.

Luňák červený a rorýs obecný...Opravila jsem původní chybu. Vendy díky za upozornění.

Východ slunce a procházka loukami

22. červen 2023

Brzy ráno jsem se probudila a po půl páté jsem vstala a rychle vyrazila nahoru do luk s očekáváním zajímavého východu slunce. 

Bylo ještě šero a sluníčko by se mělo za chvíli vyhoupnout nad obzor.  Jedna louka už je posekaná a seno v balících.

Co se děje v trávě....

Při procházkách loukami a k rybníkům se toho najde hodně zajímavého.

Šidélko ruměnné

Na Dymníku - pokračování

Dál jsem se vydala polní cestou, kudy jsem se procházela naposledy v zimě.

Cesta loukami k lesíku

Na Dymník

Na další výšlap jsem si vyrazila na druhou stranu města - tedy na Dymník. Sice jsem váhala, zda nedopadnu jako při poslední procházce a nebudu se muset vrátit domů kvůli hrozícímu dešti nebo dokonce bouřce, ale mraky postupně odtáhly pryč a já si svoji jedenáctikilometrovou procházku opravdu užívala.

"Nepokořený" v parku Rumburské vzpoury

Z Chotyně do Hrádku nad Nisou

 Naše cesta z hradu  vedla podél Václavického potoka 

Grabštejn

 10. červen 2023

Sobota, předpověď počasí docela příznivá a náš syn Pavel se zúčastnil další turistické "Expedice Banua" s kolegyněmi a kolegou z práce. Oni se vydali na cestu z Liberce od firmy Jablum  a naplánovali si okruh směrem na Stráž nad Nisou, Hamrštejn, Dolní Suchou, Chotyni, hrad Grabštejn, a zpět přes Václavice, Horní Vítkov, Chrastavu zpět do Liberce. Délka trasy 53,16 km. Zde je plánovaná trasa jejich cesty.

Rozhodli jsme se je podpořit a vydali jsme se na vlak do Chotyně, abychom je na hradě Grabštejn,  asi v polovině jejich cesty, mohli povzbudit do druhé poloviny cesty.

Strakapoudí rodinka

Po ránu nám ptáčkové zpívají a já je často pozoruji a samozřejmě se je snažím nafotit. Někdy venku a někdy pohledem z oken do korun stromů.

Samička nemá červenou čepičku

Ještě květnové toulání

28. května 2023

Konečně jsem se dostala k tomu, abych stáhla a probrala ještě poslední květnové fotografie z mých ranních procházek.

Rána v přírodě opravdu miluji Všude je ještě klid a tak se kochám vůní probouzející se přírody. Jediné co mě doprovází je zpěv ptáčků, jen občas potkám nějaké "pejskaře".

Mám tyto ranní procházky moc ráda a vždy si je užívám i když procházím stále stejnou krajinou, tak pozoruji ty proměny v různých ročních obdobích.

Cestou loukami k lesu

Pár detailů z louky

Tentokrát vybírám fotografie z konce května, kdy jsem chodila na ranní procházky do luk a občas pořídila detailní fotografie květin a hmyzu.

Pěnodějka  nížinná

V Doksech

 31. května 2023, pokračování.

Došli jsme do Doks a vydali se k zámku.

Z mostu nad nádražím je výhled na hrad Bezděz. Pyl a prach v ovzduší brání lepšímu výhledu.

Staré Splavy - Doksy

31. května 2023

 Část první:  Jarmilinou stezkou.

Slunečný den a náš výlet byl tentokrát směrem k Máchovu jezeru. 

Vlakem jsem vyrazili do Starých Splavů a odtud jsme šli pěšky do Doks.

Jarmilina stezka

Jarní procházka Děčínem

Neděle 21. května 2023

Po děčínských mostech se teď projdeme zámeckými zahradami a půjdeme pomalu na nádraží...Můžeme se kochat jarními barvami i když nám sluníčko trochu zakrývaly mraky nebo mlžný opar.

Pohled na Pastýřskou stěnu a zámeček Nebíčko.

Děčín - mosty

21. května 2023

V tomto příspěvku jsem vybrala fotografie mostů a nového mostu i pár pohledů na město a zámek.

Nová lávka přes Jílovský potok

Děčín, výstava

 21. května 2023

 Tentokrát jsme se vydali do Děčína na výstavu

  "Děčínská kotva 2023 - Mistrovství floristů ČR". 

 Na vnitřní výstavu vázaných kytic jsme se nedostali pro množství návštěvníků.  Přišla zrovna krátká přeháňka a tak se tam šla většina lidí schovat a bylo tam plno. My jsme se schovali pod podloubí, přeháňku tam přečkali a po dešti jsme si v klidu užívali venkovní výstavu na téma : "Čaj o páté", dřív, než se tam nahrnuli ostatní návštěvníci.

U rybníků

 K rybníkům chodívám ráda a docela často i když je to od nás skoro čtyři kilometry. 

Tentokrát mě po obědě vyzval manžel, že by se rád prošel a to rovnou k rybníkům podívat se, jestli už tam mají kačeny malé...

 Pro mě je to vždy jen otázka chvilky a vyrážíme ven...

Květnový východ slunce

14. května 2023

     Ráno ještě před šestou hodinou jsem vyrazila do luk, abych konečně nafotila jarní východ slunce. Při pohledu z okna byla krásně rudá obloha, ale než jsem došla nahoru do luk, vše se proměnilo a vycházející sluníčko zakryl prevít-mrak..., který mě doprovázel dost dlouho.

Děčín - Stoličná hora ( Kvádrberk)

 11. května 2023, jsme se vydali znovu do Děčína, abych si vyzkoušela, zda stihnu vlak a autobus na stanovený čas kontroly v nemocnici. Dorazili jsme na místo. Naproti nemocnici jsou městské lesy a začíná tu nově vytvořená turistická cesta E3 Hřebenovka, Via Czechia - severní,  která vede až do Lužických hor.

Teď už vím, že čas objednání na kontrolu stihnu a tak jsme se vydali nahoru na Kvádrberk.

Vyhlídka do parku. Jen tu chybí lavičky.

Loukami na Strážný vrch

 Můj výšlap pokračoval od Nového rybníku nahoru na Strážný vrch, kde je křížová cesta a kostelík - pravoslavný chrám Stětí sv. Jana Křtitele.

V pozadí vykukuje Vlčí hora

Nový rybník a Strážný vrch, 1. část.

 Na další květnovou procházku jsem si tentokrát vyšla na opačnou stranu města, kam často nechodím a nechodí tam ani moc lidí. Příroda je tam sice krásná, ale místa jsou nechvalně proslulá tragédiemi a většina lidí tam cítí negativní energii, jakoby tam zaváněl duch lidí, kteří tam přišli o život ať již z vlastního rozhodnutí nebo rukou zločince. Pamatuji si časy, kdy to u Pivovarského rybníku v létě doslova žilo a chodili se tam lidé z města koupat.

Čas ale vše změnil. Pivovarský rybník byl po revoluci a zrušení pivovaru prodán soukromníkovi, ten jej oplotil a osázel dřevinami a nakonec byl přejmenován na Nový rybník. Já jsem se tam sice vydala, ale je fakt, že jsem tam nepotkala téměř nikoho, jen jednu rodinu se dvěma dětmi a se psem. Ale k rybníku ani nedošli a vraceli se cestičkou přes louku zase zpět k domovu.

Nejdříve jsem šla ulicí Severní. Tady, kde jsou ohradníky jsou takové mírné kopečky a údolíčka. Jako děti jsme tomu místu říkaly "Kotrčák" a v zimě jsme sem chodili sáňkovat. Žádný velký kopec, ale nám to stačilo...

Na skok v Děčíně

 Po více jak půl roce jsme konečně vyrazili vlakem do Děčína. Já jsem si hlavně chtěla zjistit, jakým spojem a také zda včas,  se dostanu do nemocnice na kontrolu po operaci, aby si syn nemusel brát dovolenou a vozit mě tam autem.  Po ověření spojů jsme se vydali na procházku městem a po nábřeží. 

Ulice Prokopa Holého - pohled k nádraží ČD

Někde nám tu zahnízdily....

 ...konopky obecné. Ráno i navečer je slyšet jejich vrzavý zpěv a přilétají na krmítko, kam sypu zbytky zrníček od andulek a když jsem je tu zahlédla, tak jsem přidala i slunečnici.

Budu ráda, když nám tu vyvedou mladé...protože se jedná  u nás o docela vzácný druh pěvce.

Samička nemá červené zbarvení

K rybníkům...

 27. dubna 2023

Měsíc duben se chýlil ke svému konci a já jsem snažila pomalu chodit na procházky. Jedna z nich vedla opět k rybníkům, kde je vždycky krásně. Fotek tu bude tentokrát asi hodně, protože jsem musela jít pomalu a tak jsem fotila a fotila...

Dymník

Jarní procházka

26. dubna 2023

Modrá obloha a pár bílých mráčků... bylo rozhodnuto! 

Jdu do luk užít si jarního dne i když fouká ledový vítr.