Děčínské mosty

Naše další cesta vedla ke Staroměstskému mostu. Měli jsme dost času a tak jsme se rozhodli jej využít.Tuto fotografii jsem nazvala "Mosty".

Podzimní Děčín.

8. listopadu 2023

Naše cesta do Děčína tentokrát nebyla plánovaná. Původně jsme šli manželovi vyzvednout do lékárny nově předepsaný lék. Jenže je zrovna výpadek tohoto druhu léku,  u nás ve městě ani v nejbližším okolí už také jej také nikde neměli.  Nejbližší lékárna, kde ještě pár balení měli na skladě, byla v Děčíně.  Měli jsme necelou hodinu do odjezdu vlaku a tak šel manžel  rovnou na nádraží a já jsem rychle pospíchala domů pro batoh s foťákem.  Dojeli jsme do Děčína, v lékárně lék vyzvedli a vydali jsme se na toulky městem, abychom si zkrátili  čekání na vlak. Bylo sice zataženo, ale zima nebyla a tak jsme si to procházení nakonec prodloužili o další dvě hodiny a užívali si podzimního dne. Jen jsme si hlídali čas, abychom se na vlak domů dostali ještě za světla.

Pastýřská stěna

Putování na Hvozd - část druhá

 Z obce Krompach jsme se vydali dál po červené turistické značce.

O podzimní barevnost tu není nouze.

Putování na Hvozd.

Část první - obec Krompach...

 Hvozd je jeden ze sedmi nejvyšších vrcholů Lužických hor s výškou 749 m. Nedělní ráno sice bylo trochu zatažené, ale i tak jsme se synem vyrazili autem na výlet. Jeli jsme do obce Krompach, kde jsme zaparkovali na návsi a vydali na pěší túru. 

V této první části bych chtěla ukázat krásu tohoto místa a  některé chaloupky, které jsou jako z pohádky.Náves, kde je tvrz, kostel Čtrnácti svatých pomocníků a zámek, který je využíván jako dětský domov. 

Wachberg a cesta zpět.

Konečně jsme na Wachbergu. Je tu výletní restaurace a nádherné vyhlídky na České i Saské Švýcarsko a Lužické hory.

Skalní masívy nejsou vidět zřetelně, protože se v údolí kolem říčky Sebnitz i v Labském kaňonu držel zvláštní opar. Navíc se honily mraky a  vypadalo to, že se na nás žene déšť. I tak je pohled dolů na městečko Saupsdorf chvílemi zvýrazněn slunečními paprsky.

Cesta na Wachberg - 1. část

 

 Wachberg je vrch v Sasku, kousek za hranicemi u Mikulášovic.

  Byla jsem ráda, když mi moje občasná společnice na cesty Hanka zavolala, jestli bych s ní zase nevyrazila na nějalý zajímavý výlet s dotazem, kam bych se chtěla podívat. Nechala jsem to na ní, protože ona zná plno míst, o kterých já nemám ani tušení. Hanka je zná, protože pracuje v informačním centru a jsou i méně známá místa, kam turisty posílá za mnoha zajímavostmi našeho výběžku. Přece jen se ve dvou  jde lépe, cesta lépe utíká a hlavně by v lesích neměl nikdo chodit sám a držet se pravidla: Mít s sebou plně nabitý telefon, pití a něco malého k snědku třeba jen sušenky nebo čokoládu...Naše cesta vedla do Mikulášovic autem k rozcestníku k Tanečnici a pak pěšky po modré  turistické značce po takzvané "Zlodějské stezce" a od povaleného rozcestníku jsme pokračovaly dál po zelené značce až na Wachberg.

Cesta z Mikulášovice na Tomášov

Pokračování z České Kamenice

Přidávám tu další část k mé výzvě " Barvy podzimu 2023"

 Podél říčky Kamenice  jsme došli do města. 

Hřbitovní kvítí (Plaisir d'amour) - Rangers

Dnes vzpomínáme na své blízké, kteří již mezi námi nejsou.

Právě na ně vždy vzpomínám při této nádherné písničce.

Na Strážný vrch

 23. října 2023...

  a krásný slunečný den, který jsem využila na příjemnou procházku, ale tentokrát na východní stranu města  až na Strážný vrch, kam moc často nechodím. Zároveň fotky použiji také jako příspěvek do mé  podzimní výzvy.

Děčín - ještě letní

Z České Kamenice jsme pokračovali vlakem do Děčína. Vystoupili jsme na nádraží Děčín východ. Už je to hodně dávno, co jsem tady vystupovala a chodila na Střední ekonomickou školu, dnes  se jmenuje Obchodní akademie.  

Pamatuji si, kdy tato budova byla s druhou částí nádraží propojena spojovací  krytou mostní chodbou, která byla stržena v roce 1978.

Tato budova byla převážně jako nákladové nádraží a bylo zde pro osobní dopravu jen "Střekovské" nástupiště, kudy se jelo po druhém břehu Labe.

Dnes už tu spojovací most není. Tato historická nádražní budova vznikla v roce 1873

v novorenesančním slohu jako reprezentativní budova rakouské severozápadní dráhy.

Objekt je památkově chráněný a doufám , že se dočká opravy.

Horní a Česká Kamenice

21. září 2023

Tak teď už tu máme sychravé a chladné podzimní dny. 

Ve svém příspěvku se tedy vracím do konce léta, 

kdy jsme se vydali do Horní Kamenice.

Horní Kamenice a Pryský potok

Orlík.

 Kousek od hradu Zvíkov je lovecký zámek Orlík. Vydali jsme se i tam a také plánovali prohlídku i když tam jsme před lety už byli. Jenže vstupné  550 Kč a senioři 450 Kč, nám přišlo opravdu přemrštěné. Jako mnoho dalších návštěvníků, nás však tady odradilo vstupné.  Na zámku Hluboká je sice více okruhů, ale vstupné třetinové...

Tak že jsme si obešli zámek a trochu nafotili a pokračovali na cestě domů. 

Také tady bylo dost návštěvníků,  ale na prohlídku zámku nikdo nešel.

Zastávka na cestě domů - hrad Zvíkov

 Poslední den v Oboře.  Skončil nám pobyt,  vše jsem sbalila, po nás trochu poklidila a  rozloučili jsme se s majitelem penzionu a vyrazili na cestu domů.Poslední ohlédnutí za penzionem Dvůr.

Zastavení v Písku.

 Cestou z Blatné, kde jsme nenašli místo, kam bychom si zašli na oběd, jsme se tedy zastavili v Písku. Zaparkovali jsme kousek od nejstaršího kamenného mostu v České republice. 

Pokud vás zajímají podrobnosti o mostu, najdete je zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamenn%C3%BD_most_v_P%C3%ADsku

Zároveň se omlouvám za kvalitu některých fotografií. Sluníčko svítilo proti nám a špatně jsem si nastavila foťák. Zjistila jsem to až doma.

Zámek Blatná a park

Po krátké prohlídce městečka jsem se vydali k zámku a na prohlídku parku, kde je obora s daňky. Více o historii zámku najdete zde:

Blatná - město

 Dalším cílem našich cest  po jihu Čech byl zámek Blatná a obora s daňky u zámku. Zámek Blatná a kolem rybník....jen nejdříve jsme šli do města.

Zámek Kratochvíle

Ubytování jsme měli v Oboře na okraji Netolic a tak jedna z prvních sobotních  prohlídek byl zámek Kratochvíle.

Netolice - Obora

Jsem ranní ptáče a tak jsem si ani tady nenechala ujít východ slunce. 

Vyrazila jsem ven, když bylo ještě šero a v údolích se válela mlha.

Sluníčko se dlouho schovávalo...

Hluboká nad Vltavou

 Cílem naší další prohlídky bylo městečko Hluboká nad Vltavou, kde jsme se chtěli naobědvat a pak pokračovat na zámek. Od zoologické zahrady jsme se vydali pěšky podél Munického rybníka do města. Auto zůstalo na parkovišti před zámkem Ohrada, kde jsme měli zaplacené parkování na celý den.

Cesta vedla krásnou alejí

Zámek Hluboká nad Vltavou

Z historie zámku...

 Kolem deseti kilometrů od Českých Budějovic stával ve 13. století královský gotický hrad s původním názvem Froburg. O názvu Hluboká se přesně neví, jak vznikl. Hovoří se však o možnostech získání pojmenování podle hluboké studně blízko původního hradu, nebo podle okolních hlubokých lesů. Strážný hrad založil Václav I. jako královský majetek se často dával do zástavy a vystřídalo se zde mnoho majitelů. Záviš z Falkenštejna získal Hlubokou roku 1278 jako věno od manželky Kunhuty.  V roce 1290 nechal opavský vévoda Záviše popravit na Pokoutní louce pod zámkem Hluboká.Roku 1317 zastavil Jan Lucemburský panství Vilémovi z Landštejna. Karel IV. vyplatil po jeho smrti (1356) vyplatil hlubocké panství ze zástavy a nechal založit lovčí hrádek – Karlův Hrádek. Držby se poté ujal syn Václav IV. a po jeho smrti zastavil císař Zikmund Hlubokou Mikulášovi z Lobkovic. Jakmile byl zvolen Jiří z Poděbrad králem, nechal hlubocké panství svojí ženě Johance z Rožmitálu. Po smrti svého manžela ji žádal králův přívrženec Jindřich Roubík z Hlavatec o proplacení majetku, který prý ztratil královou vinou. Vdova odporovala, přepadl tedy Hlubokou a vydal ji až po dodání požadované částky. Po její smrti připadla Hluboká jejímu bratrovi Lvovi z Rožmitálu. Časté střídání podivných úředníků panství moc nepomohlo a způsobilo značné škody.Roku 1490 byla Hluboká zastavena Vilémovi z Pernštejna, který založil v okolí velké rybníky s vysokými výnosy. Od roku 1534 převzal panství Ondřej Ungnad ze Suneku a projevil se jako dobrý hospodář. Vznikla velká obora pro jelení zvěř a zajíce. Svahy okolo Hluboké zkrášlily vinice a vodovod z řeky vedl až na hrad. Díky mnoha modernizacím se však zadlužil a starosti s hospodářstvím převedl na svou manželku Annu ze Střechova.Jáchym z Hradce získal panství roku 1562 a rozsáhlé stavební úpravy na sebe nenechaly dlouho čekat. Doba si žádala daleko pohodlnější sídla a v tomto duchu se i nesly přestavby – gotický hrad úplně zmizel a do dálky byl viděn pouze renesanční zámek. Posledním z rodu z pánů z Hradce byl Jáchym Oldřich, který trpěl záchvaty padoucnice a žádné z dětí se jeho manželce nenarodilo živé. Záchvaty ho nakonec usmrtily a s ním vymřela linie hradeckých pánů. Rod Malovců z Malovic vlastnil panství na konci 16. století a jelikož se řadili k protestantům, přišli v roce 1619 o majetek. Bohuslav Malovec zemřel před rokem 1608 a dědictví se ujali synové. Zámek získal Jetřich Malovec z Malovic, který musel čelit mnoha útokům až nakonec Malovcové utekli a Hluboká připadla císařským vojskům. V roce 1623 získal zámek španělský generál Don Baltazar de Marradas od císaře Ferdinanda II. jako náhradu za válečné pohledávky. Marradas nechal před zámkem postavit dlouhé stavení pro hospodářské účely s latinským názvem „ovoce války“. V podhradí postavil během let 1633 – 1634 panský hostinec, který vydržel do sedmdesátých let 20. století. Po Marradasově smrti 1638 bylo panství odkázáno jeho synovci Francescovi, hraběti ze Salentu a Marradasu. Don Francesco se prý choval k poddaným daleko přívětivěji – stával se kmotrem novorozeňat, založil jatka a masné krámy. Roku 1656 převzal panství jeho syn Bartolomeus Soler Marradas y Vique a ten ho roku 1661 prodal Adolfovi I. ze Schwarzengergu za 358 tisíc zlatých. V letech  1799 – 1800 se stala Hluboká zimovištěm pro ruská vojska (mušketýrský pluk generálmajora Miloradoviče), která táhla proti Napoleonovi. Zámek jim půjčil kníže Josef, který podporoval vzdělání u svých poddaných. Nadaní chlapci se mohli vzdělávat v hospodářské oblasti. Kníže založil fond na podporu dětí úředníků a důchodový fond. Částky byly vypláceny také osiřelým rodinám. 1. července 1810 zemřela na zásnubním plese habsburské princezny Marie Luisy s císařem Napoleonem Josefova žena Paulina, když zde vznikl požár. Kníže se už znovu neoženil. V roce 1815 se na zámku v Hluboké objevil car Alexander I. Po roce 1833 převzal správu majetku na Hluboké Jan Adolf II. Za panování Schwarzenbergů došlo k řadě dalších stavebních úprav. Je pochopitelné, že dle vlivu doby se nemohl zámek vyhnout barokní přestavbě. Na ní se podíleli stavitelé Pavel Ignác Bayer a Antonio Erhard Martinelli. Jenom sto let se cítili Schwarzenbergové spokojeni se svým sídlem a poté uvažovali o moderních změnách. Zaujal je novogotický styl a po návštěvě Anglie a prohlídce Windsor Castle si usmysleli, že něco takového by se jim také líbilo. S přestavbou se začalo v roce 1840 a povoláno bylo okolo tří set dělníků, aby bourali starý zámek. Znovu tu začali majitelé bydlet od roku 1852, ale stavba skončila úplně až roku 1871. Zámek měl 140 místností. Jan Adolf II. zemřel v září 1888, syn získal panství s mnoha dluhy po drahé přestavbě a hospodářská krize nevylepšila situaci. Po Adolfu Josefovi se ujal panství syn Jan Nepomuk. Ten se zabýval složitými záležitostmi, spojenými s pozemkovou reformou. Před začátkem druhé světové války spravoval majetek JUDr. Adolf ze Schwarzenbergu. V roce 1930 se oženil s princeznou Hildou, rozenou s Luxemburg a Nassau. Později společně koupili farmu Mpala blízko Nairobi v Keni a tady trávili většinu zimního času. Nechali tady vybudovat vodárnu a elektrárnu. Manželé společně podnikali různé lovecké a cestovatelské výpravy na africkém území. Po pozemkové reformě přišli o část majetku.Schwarzenbergové bydleli na zámku až do roku 1939, poté poslední majitel Adolf emigroval do zámoří před nacisty a do Československa se již nevrátil. Roku 1940 zabavila majetek německá tajná státní policie a 8. května 1945 byla nad majetkem zřízena národní správa.  Majetek byl zestátněn.

  

Zámek Ohrada, ZOO Hluboká

Další den jsme si vyjeli do Hluboké k zámku Ohrada a navštívili přilehlou 

zoologickou zahradu.

 V zámku je muzeum lesnictví, myslivosti a rybářství.

Zámek Mníšek pod Brdy.

 Po dobrém obědě jsme si ještě vyrazili na procházku kolem zámku.

Mníšek pod Brdy

Cílem naší letošní "dovolené" byly Jižní Čechy, přesněji Obora blízko Netolic.

Cesta od nás ze severu byla tak před půlkou a tak to chtělo odpočinek

 a hlavně se trochu projít.

 Zastavili jsme se tedy v Mníšku pod Brdy, aby si syn odpočinul od řízení

a také abychom si došli někam  na oběd. 

K tomuto městečku máme osobní vztah, protože odtud pocházel manželův otec. Nějaký čas jsme tu o prázdninách trávili i část dovolené u tety ve Stříbrné Lhotě a do Mníšku jsme chodili nebo jezdili nakupovat. Tak jsme si nejdříve prošli náměstí F. X. Svobody a šli do doporučené restaurace na oběd.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Libochovice.

 Léto spěje ke svému konci a blíží se dny podzimní.  Proti dřívějším rokům jsme letos těch výletů podnikli podstatně méně. Ten poslední, do Libochovic, se opravdu vydařil i když cestování s Českými drahami je opravdu adrenalin, ale o tom tu psát nechci. Pojďme se tedy podívat k zámku. 

Předchůdcem zámku bývala gotická tvrz, kterou ve čtrnáctém století vlastnili Zajícové z Hazmburka. Od nich ji získali Lobkovicové, kteří na místě zchátralé tvrze postavili renesanční zámek. Jeho dochovaná podoba je až výsledkem razantní raně barokní přestavby iniciované Gundakarem z Ditrichštejna. Jeho potomkům zámek patřil do poloviny devatenáctého století. Tehdy jej sňatkem získali Herbersteinové, kterým zůstal do zestátnění v roce 1945. 

Více informací a podrobné historii zámku najdete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Libochovice_(z%C3%A1mek) 

Na motýlím keři

Babočka paví oko

Zastávka v Děčíně

 Cestou z Ústí nad Labem k nám do Rumburku,  musíme v Děčíně přestupovat. Jen že manželovi ve vlaku "otrnulo" a tak jsme se v Děčíně trochu zdrželi a došli si na Labské nábřeží, kde jsme se šli projít ke Hladovému kameni, který je teď zase vidět celý a  to  je  znamení, že je zase sucho. 

 Zámek Děčín

Ústí nad Labem

Naše cesta po delší době vedla do Ústí nad Labem. 

V prodejně FOTO-HOBBY jsem si stačila vyřídit potřebné i když na čištění snímače mého fotoaparátu sem budeme muset zajet ještě jednou,  a to až pomine množství focení na žákovské průkazky. 

Z původního plánu jít ještě navštívit hrad Střekov nebo zdejší ZOO nakonec sešlo, protože se manžel cítil unavený a nechtěla jsem ho v tom teplém počasí nutit

 k něčemu, na co se necítí. Vydali jsme se tedy přes most E. Beneše na druhou stranu Labe. Tam jsme usedli do stínu na lavičku, 

aby si manžel odpočinul a tam jsem pořídila pár fotografií.

 V ZOO i na Střekově už jsme byli několikrát, tak že mi nevadilo, 

že jsme to tentokrát vzdali. 

Pohled z mostu E. Beneše

Setkání...

 V loukách mě mnohdy často čeká i milé setkání. Tak že kromě známých "pejskařů" se téměř pravidelně potkávám i se srnkami. Tentokrát byla blízko vidět jen jedna. Většinou je to " hlídač", zatím co ostatní leží ve vysoké trávě a odpočívají.

Ptáčata

 Na parapetu máme pro ptáčky vodu a občas tam nasypu přebytky od andulek a ptáčkové tam často přilétají.  Tentokrát už přilétají mláďata se svými rodiči.

Mládě hýla se dožaduje krmení...

Česká Kamenice, Děčín

Pondělí, 14. srpna 2023

Potřebovala jsem si něco zařídit v České Kamenici a tak jsme vlakem vyrazili až v deset hodin s tím, že je to jen na otočku. Naše oblíbená cukrárna byla zavřená a tak jsme se vydali do soukromé pekárny v Horní Kamenici a odtud pokračovali na vlakovou zastávku.

Krásný dům na ulici Dukelských hrdinů v České Kamenici

Zase jednou ptáčkové

Před okny bytu máme stále živo. Dlouhotrvající sucho přilákalo ptáčky k nám na parapet, kde máme misku s čerstvou vodou a tak sem ptáčkové přilétají pít i když tu teď krmítko nemáme.

Přilétají mladí kosi, sýkorky, brhlíci, hýlové a objevil se tu i párek králíčka obecného.

Občas přiletěly i hrdličky a objevil se tu i holub hřivnáč. Jenže všechny jsem je nafotit nestihla.  Ptáčky teď spíše pozoruje manžel a většinou mě zavolá když přiletí pít.

Mladý kos se "obléká do dospěláckého šatu".

Moje toulky přírodou

 Červenec nám utekl jako voda a kvůli vysokým teplotám jsme toho letos moc nenacestovali. Jeden výlet do České Kamenice a pak se synem Pavlem do ZOO v Drážďanech. Tak že mi nezbývá, než se toulat letními loukami. Ani to jsem během měsíce moc často nechodila hlavně kvůli hodně vysoké trávě a obavám, abych si nepřinesla klíště. Teď už jsou konečně louky posekané, uklizené a tak už mi kromě počasí, vycházkám do luk nic nebrání.

Ráda pozoruji dění v trávě i na okrajích louky. Tady mě zaujalo peříčko.

ZOO Drážďany - třetí díl

 U mnoha výběhu těchto hlodavců jsme se zastavili i na delší dobu. Byl čas krmení a tak jsme pozorovali jak si užívali času oběda.

ZOO Drážďany - ptactvo

Celou prohlídku nás provázelo množství vrabců. Jsou tu vidět  všude. Mají tu dostatek potravy a také vody. Byla radost je pozorovat.

  Lidí se nebojí. 

ZOO Drážďany - 1. díl

 Na výlet jsem se tentokrát vydala se synem, který se rozhodl pro návštěvu zoologické zahrady v Drážďanech. 

Hned u vchodu je výběh slonů.Pokud se chtějí sloni schovat mimo tento výběh, mají tu dveře na fotobuňku.  Jenže byl čas krmení a přišel ošetřovatel s dobrotami.

Česká Kamenice, pokračování

Prohlídka kaple  skončila a manžel na mě čekal v parku Franze Preidla.

Česká Kamenice, kaple Narození Panny Marie

Poutní kaple Narození Panny Marie 

je státní kulturní památka v  památkové zóně města Česká Kamenice. Jedná se o vrcholně barokní stavbu kruhového půdorysu

vzniklého v letech 1736 - 1739,  nejspíše z návrhu stavitele Octavia Broggia. O deset let později pak vznikl ambit. Ten má zdi uspořádané do čtverce a v jejich středech stojí portály,  od kterých ke kapli vedou arkádové chodby a nad jižním portálem ční z dálky viditelná zvonice. 

Ve čtyřech rozích ambitu jsou kaple zasvěcené Panně Marii Lurdské,  Svaté rodině, sv. Janu Nepomuckému a Antonínu Paduánskému.

V poslední kapli se nachází původní barokní oltář, ve kterém je v místním kostele uložena zázračná milostná soška Panny Marie Kamenické. Vznik poutního místa je spojován s více než stem zázračných skutků Panny Marie Kamenické a provází jej mnoho pověstí. 

*****

Výstavba kaple je svázána s působením čtvrtého děkana P. Jindřicha Ignáce Teigla ( od roku 1706), za jehož úřadu vzrůstalo povědomí o vzácné sošce, která bývala vystavena v pohřební dřevěné kapli na sousedícím městském hřbitově. Páter se také nakazil morem, který Českou Kamenici postihl v letech 1713 - 1714, ale nákazu přežil a z vděčnosti za uzdravení nechal sošce Panny Marie zhotovit velký nový oltář v rokokovém stylu. 

Zázračných uzdravení přibývalo a Teigl začal uvažovat o výstavbě vznešenějšího poutního místa k jejímu uložení.

Podařilo se mu úspěšně rozběhnout sbírku a než roku 1735 zemřel, odevzdal vybranou částku magistrátu, který o rok později položil základní kámen stavby.

Kaple prošla několika úpravami a renovacemi, které zahrnovaly mimo jiné i elektrifikaci, pokrytí střechy měděným plechem, vysázení lipové aleje či pořízení nových varhan. 

Tu nejrozsáhlejší opravu v letech 1883 - 1885 financoval starosta České Kamenice Franz Preidl (1810 - 1889). kdy byla klenba kaple vyzdobena freskami Itala Ferdinanda Brunettiho s výjevy ze života Matky Boží. Zdi získaly štukovou výzdobu a umělý mramor, okna vyplnily vitráže a byla zde vystavěna kaple svatého Františka Xaverského, Preidlova patrona.

Kaple po 2. světové válce dlouho chátrala a rekonstrukce se dočkala

 až v letech 1995 - 1998.

Pohled  z parku Franze Preidla

Česká Kamenice, věž kostela sv. Jakuba

 Náš další výlet vedl do města Česká Kamenice.  Hned u nádraží nás vítal Kamenický hrad. Výstup nahoru jsme však v těchto vedrech vzdali, protože manžel už tyto kopce nezvládá. Proti hradu, na druhé straně města, se tyčí vyhlídka Jehla. Tam jsme byli loni na jaře.

Děčín - zámek a terasové zahrady

 Z Růžové zahrady jsme se vydali k zámku. Měla jsem původně v plánu prohlídku, ale nakonec jsem to vzdala. Kdysi jsem na prohlídce byla, ale snad se příště najde víc zájemců, abych se mohla prohlídky zúčastnit. 

Pohled na zámeček Nebíčko na Pastýřské stěně z prvního nádvoří zámku.

Děčín, Růžová zahrada

 Jako každým rokem v červnu, navštěvujeme Růžovou zahradu u zámku v Děčíně. Loni se opravoval Gloriet a tak byl vstup pouze omezený, později byl zahrada úplně zavřená. Navíc zde nabízeli možnost "adopce" jednotlivých druhů růží s tím, že se budou jednotlivé keře obnovovat a staré keře se nahradí mladými. Každý, kdo si růži adoptoval, dostal kytici prvních rozkvetlých růží  a tak mnohé mladé keře už byly zastřižené. I tak jsem si prohlídku užila a je velká škoda, že ty krásné vůně růží nemůžu přiložit i na blog.

Pohled na zahradu od vchodu. Nejdříve se zastavíme v Sala Terena, kde zaplatíme vstupné.

Děčín, Dlouhá jízda

 25. června 2023

Tentokrát jsme nejeli do Děčína za lékařskou péčí, ale na opravdový výlet a to do zámecké Růžové zahrady, abychom si vychutnali rozkvetlé růže a prohlédli opravený Gloriet.

Vystoupili jsme tentokrát na nádraží Děčín - východ a vydali se k zámku z druhé strany. Lávka přes nákladové nádraží už je zřejmě otevřená.  V době, kdy jsem musela jít na kontrolu do nemocnice, tak se opravovala.

Luňák červený

 Každý den slýcháme zvláštní pípání. Na vysokých stromech v jedné zahradě už léta hnízdí luňáci červení a při letu často pípají  zvláště teď, v době kdy učí lovit svá mláďata.

Luňák červený a rorýs obecný...Opravila jsem původní chybu. Vendy díky za upozornění.

Co se děje v trávě....

Při procházkách loukami a k rybníkům se toho najde hodně zajímavého.

Šidélko ruměnné

Na Dymníku - pokračování

Dál jsem se vydala polní cestou, kudy jsem se procházela naposledy v zimě.

Cesta loukami k lesíku

Z Chotyně do Hrádku nad Nisou

 Naše cesta z hradu  vedla podél Václavického potoka 

Grabštejn

 10. červen 2023

Sobota, předpověď počasí docela příznivá a náš syn Pavel se zúčastnil další turistické "Expedice Banua" s kolegyněmi a kolegou z práce. Oni se vydali na cestu z Liberce od firmy Jablum  a naplánovali si okruh směrem na Stráž nad Nisou, Hamrštejn, Dolní Suchou, Chotyni, hrad Grabštejn, a zpět přes Václavice, Horní Vítkov, Chrastavu zpět do Liberce. Délka trasy 53,16 km. Zde je plánovaná trasa jejich cesty.

Rozhodli jsme se je podpořit a vydali jsme se na vlak do Chotyně, abychom je na hradě Grabštejn,  asi v polovině jejich cesty, mohli povzbudit do druhé poloviny cesty.

Strakapoudí rodinka

Po ránu nám ptáčkové zpívají a já je často pozoruji a samozřejmě se je snažím nafotit. Někdy venku a někdy pohledem z oken do korun stromů.

Samička nemá červenou čepičku