Jsou tomu již tři roky, o covidu jsme neměli ani tušení, navíc byl krásný slunečný den a my jsme se vydali na naši oblíbenou horu - Jedlovou. Letošní zimu na ni jen mlsně koukám z oken bytu...Tak si alespoň zavzpomínáme, jak tam nahoře vypadal krásný slunečný den.
Vím, že fotky už jsem na blogu měla, ale na tomto blogu nejsou a tak doufám, že i vás moje foto-vzpomínky potěší.
Venku nám počasí na výlety nepřeje a tak se "prohrabávám" starými fotografiemi. Podle nich vidím, jak nám vnoučata vyrostla a sem na blog jsem vybrala pár fotografií z naší po dlouhé době společné rodinné dovolené v Soběslavi z roku 2016.
Konec ledna roku 2017, přesně 21. ledna. Sněhu bylo opravdu dost a my jsme se vydali k Brtnickým ledopádům. Jak krásná byla před pěti lety zima, posuďte sami.
Pátek 21. ledna a pohled z okna mě vylákal ven, kam jinam, než do luk.
22. ledna 2022
Po ránu ještě sněžilo a vypadalo to na další sychravý den.
Před desátou hodinou ještě padal sníh a vypadalo to na další den bez sluníčka.
21. ledna 2022
Nasněžilo, začal foukat silný vítr a před okny na stromech se objevilo plno ptáčků. Pravidelnými strávníky jsou samozřejmě sýkory koňadry a sýkory modřinky. S nimi se pravidelně na krmítku objevují hýlové, brhlíci a poslední dobou i čížkové. Dnes se po dlouhé době objevili na krmítku naši nejbarevnější ptáčkové - stehlíci.
Výlet č. 1
Neděle 16. ledna 2022
12. ledna 2022 ,
Fotografie byly pořízeny na procházce mezi osmou a devátou hodinou ranní...
Sluníčko vychází kolem osmé hodiny. Probudila mě mohutná rudá záře na východě a tak jsem se rychle oblékla a pospíchala s foťákem do luk. Než jsem tam došla, tak rudé divadlo zmizelo. Přesto jsem pořídila dost fotografií z chvil, kdy se obloha barevně proměňovala a krajina ve fialové barvě vypadala nepřirozeně. Ale taková už zimní rána v přírodě bývají....Asi jsem to s výběrem fotek přehnala, ale hodně jsem jich smazala, protože foťák v mrazu zrovna moc spolupracovat nechtěl a také jsem musela často upravovat nastavení, mnohdy doostřovat ručně.
Od pátku 7. ledna do neděle 9. ledna probíhalo sčítání ptactva pod názvem "Ptačí hodinka". Nakonec jsem byla ráda, že jsem se sčítání zúčastnila v sobotu odpoledne, protože večer někdo na silnici střílel ohňostroj a dnes tu skoro žádní ptáci nebyli.
Máme neděli večer a venku zase někdo střílí, tentokrát dělobuchy. Nesnáším to. Zbytečný rachot, který je k ničemu a chudáci ptáci a další živočichové venku, kteří se tak dostávají do stresu úplně zbytečně.
Pár ptáčků se mi podařilo nafotit, ale raději jsem moc nefotila, protože pak na krmítko ptáci nepřilétali.
3. ledna 2022
Tak jsme zase o rok starší...Přivítali jsme Nový rok s magickým letopočtem 2022, zajímavější je ještě napsaný římskými číslicemi : MMXXII.
Ráno se zdálo, že bude docela hezký den s troškou sluníčka. Hned po obědě jsem tedy vyrazila na procházku mými oblíbenými místy a také jsem si řekla, že se budu snažit někde po cestě najít krytku k objektivu, kterou jsem ztratila při dopolední procházce se synem, 25. prosince. Sice jsem po dvou dnech stejnou cestu prošla, ale krytka byla zřejmě zapadlá ve sněhu a tak jsem ji nenašla.
Říkala jsem si, že teď, když sníh roztál, tak že bych ji najít mohla, pokud ji už někdo nesebral. Na této procházce jsem také trochu fotila a tak tady jsou fotografie ze zamračených dní. Jen díky větru byla docela slušná dohlednost na Lužické hory.
