Ranní procházka s východem slunce.

Ráno je podle mne nejkrásnější částí dne. Příroda se probouzí, všechno voní a tak se ráda vydávám na procházky do luk, pozorovat východ slunce a hlavně načerpat tolik potřebnou sílu na další náročné dny, které mě čekají.  

Poslední březnové.

31. března a poslední březnová procházka...

Čas je to, čeho se mi poslední dobou nedostává a ani jsem se pořádně nedostala k počítači. Nahlížela jsem sice na vaše blogy na mobilu a občas okomentovala,

 ale to není ono. Když se cítím naprosto vyčerpaně, vydávám se na krátké procházky do luk, abych načerpala energii, abych mohla dál fungovat, jak je potřeba.

Občas vykukuji z oken bytu a sem tam pořídím nějaké fotografie.

Zrovna toto je z posledního dne měsíce března, kdy na Pěnkavčím vrchu sněžilo a byla námraza. Pohled z okna nám dokazoval, že zima ještě neřekla poslední slovo.

Procházky k rybníkům

24. března 2026

Tento den se vyvedlo počasí a na procházku jsem vyrazila ráno a na další ještě odpoledne..

Strážný vrch...

Tentokrát jsem se vydala na procházku na opačnou stranu města, tedy na Strážný vrch. Na vrcholu se nachází kostelík Stětí sv. Jana Křtitele. V roce 1722 byl k tomuto kostelíku položen základní kámen kněžnou z Leichtensteinu. Roku 1725 byl kostel vysvěcen. Před tímto kostelem tu původně stávala menší dřevěná kaplička, která měla připomínat bratrovraždu. Tuto kapličku nechal postavit obchodnik Friedman v r.1642,  když dva bratři vzplanuli nešťastnou láskou k jeho dceři. Kostelík měl dost bohatou historii. V souvislosti s josefínskými reformami byl v roce 1787 odsvěcen a prodán významnému rumburskému obchodníkovi F.Salomonovi. Kostelík byl přestavěn na větrný mlýn , který ale nevydělával a tak jej později  jeho syn přeměnil na hostinec. Až v  roce 1845 byla stavba vrácena původnímu účelu. 

 Roku 1900 byla vybudována Křížová cesta ve výklenkových kapličkách, které byly postaveny ve tvaru podkovy kolem kostelíka a tím vzniklo i krásné výletní a poutní místo. Tato Křížová cesta je jednou z nejmladších Křížových cest na severu Čech - ve Šluknovském výběžku. Po 2.světové válce kostelík pár let neplnil svoji původní funkci, neboť jej využívala Pohraniční stráž, protože se město se nachází poblíž hranic. V roce1957, kdy kostel již opět vlastnila římskokatolická farnost Rumburk, byl kostelík pronajat na 99 let pravoslavné církvi.

Jsou odtud krásné výhledy na město Rumburk, Lužické hory a kopce Šluknovské pahorkatiny.

Cesta nahoru vede po modré turistické značce podél bývalého letního kina.

V lukách

Do luk chodím ráda i v zimě. 

Tentokrát jsem nesla do krmelce ovesné vločky a zrní s vitamínovými granulemi 

pro býložravce.

Sena tam mají dostatek a mají tam i kostku soli.

Výběr z procházek

 Ještě se musím vrátit do konce roku 2025 a mých procházek mezi svátky. Vybrala jsem pár fotografií z těchto dní, než začnu s procházkami z roku nového.

28. prosince 2025, zatím beze sněhu

Ráno ve městě

Pár fotografií jsem opět pořídila mobilem ráno,  cestou k zubaři...

Zámeček

Pro tento příspěvek jsem vybrala pár fotografií pořízených mobilem ze Zámečku, kde jsme měli sraz naší turistické partičky k ukončení letošní turistické sezóny i když je možné, že na nějaký výlet ještě dojde...

Zámeček a nádherně zdobené skleněné výplně dveří

Ještě pár zasněžených...

Fotografie v tomto příspěvku jsou ještě z 26. listopadu, kdy jsem se vracela domů z oční ambulance. Nějak jsem na tyto zasněžené fotky zapomněla. Všechen sníh už nám roztál, ale zima teprve začíná, tak že se dalšího sněhu  jistě brzy dočkáme. 

Cesta kolem školy U nemocnice

Konec listopadu...

27. listopadu 2025. 

Napadlo nám trochu sněhu a tak jsem se vydala s foťákem  na procházku.

Nasněžilo...

 Dnes jsem musela jít do oční ambulance na pooperační kontrolu. Ambulance je v areálu nemocnice na opačné straně města. Počítala jsem, že cestou zpět budu fotit první sníh a tak jsem si vzala fotobatoh, kam se mi vejde nejen fotoaparát, ale i pití, doklady a trekové hole.  S těmi jsem ostatně vyrazila hned, abych si v tom rozbředlém sněhu usnadnila cestu a musím napsat, že jsem udělala dobře. Cestou do ambulance jsem sice fotila jen mobilem, protože jsem hlavně potřebovala dorazit včas, ale na zpáteční cestě už jsem v klidu fotila fotoaparátem. Fotky zatím nemám stažené, ale dám je do příštího příspěvku. Zatím tu mám jen fotky z mobilu. 

Z okolí města

18. listopadu 2025

Ještě než se nám pokazilo počasí, snažila jsem se využít příznivějších dní k procházkám po okolí města. Jsou to místa známá přesto pokaždé trochu jiná.  V první řadě jde o pobyt na čerstvém vzduchu a chůze je v našem věku ten nejlepší pohyb.

Nejdříve pár pohledů z oken bytu...Je že to ještě bylo hezky. Než jsem se dostala ven, obloha se proměnila.

Večerním městem

Mlhavý večer a cesta od syna.

Fotografie jsou sice staršího data, ale v tuto dobu aktuální, protože stejně sychravé počasí tu už je několik dní. .

Podzimní toulání.

 Slunečné odpoledne mě vylákalo ven i když ještě bojuji s virózou. Naštěstí nemám teploty a aby se mi konečně uvolnila rýma,  která se mi většinou lépe spustí po venkovním pobytu, tak jsem vyrazila na procházku k lesu a k rybníkům Racek a Tůň.

Podzim v barvách

 Tak tu máme tu druhý listopadový den a ten je opravdu "dušičkový".  Od rána je zataženo a občas prší. Sychravé podzimní počasí přišlo a tak je nejlépe doma v teple. To ještě včera, v první listopadový den, bylo krásně a slunečno  a tak jsem šla do luk k vrbičkám, abych andulkám nastříhala větvičky, které rády ozobávají, tak že s nich zbydou jen nitky. Samozřejmě jsem si s sebou vzala foťák a kochala se ještě barevnými podzimními výhledy do krajiny a to už jsem jen cvakala, cvakala a cvakala... 

Dobře vím, že po deštích všechno to krásné a barevné listí  zhnědne a pak brzy opadá.

Tady vybírám některé  fotografie do svého podzimního příspěvku.  Jsou to už pro mnohé z vás hodně známá místa, ale pro mě pokaždé trochu jiná...Hlavně teď po operaci oka vše vidím trochu jinak a jasněji...i když stále ještě nosím tmavé brýle i na focení, už je pro mě vše ostřejší a výraznější a tak si to opravdu užívám.

Pohledy na  Lužické hory mě nikdy neomrzí. Ten pohled je pokaždé jiný a jinak krásný. Někdy jsou hory zcela ponořené do mraků, jindy se  přes vrcholky hor ženou mračna a pak se vrcholky hor dotýkají modré oblohy a já si ty pohledy vždy užívám.

Výběr z podzimních cest.

Pro tento příspěvek jsem vybrala fotky (spíš obrázky), z mobilu, které jsem pořídila cestou po kontrole očí v nemocnici,  ale také při jedné krátké odpolední procházce s manželem. Letos jsem si té podzimní krásy moc neužila. Po větru a dešti už listí z mnoha stromů opadalo. Drží se většinou jen na některých druzích dubu, které shazují listí až na jaře, kdy začíná rašit listí nové...

Rumburk, procházky městem

Tentokrát jsem pro svůj příspěvek vybrala fotografie z našeho města. Okolí města fotím často, ale město samotné moc ne, protože jdu většinou na nákup, ale na procházky do města moc nechodím. Přes město jdu jedině tehdy, když jdu k synovi na návštěvu a to většinou nefotím. Tentokrát jsem udělala výjimku a vzala si foťák s sebou. Pořídila jsem tedy pár fotografií z našeho města, něco fotoaparátem, něco mobilem. Fotly jsou z několika dní.

Park Rumburské vzpoury

Ráno v přírodě, pokračování

Fotografie jsou pokračování z ranní procházky do přírody 10. září 2025. 

Jedno krásné ráno...

Ráno se budím docela brzy zvláště v těchto teplých dnech, kdy máme v bytě opravdu dost teplo a tak brzy ráno vstávám a dokud je ještě příjemně, 

vyrážím na procházku do luk nebo rovnou až k rybníkům.

Když se louky sekají...

 Vyšla jsem si na odpolední procházku do luk "vyčistit si hlavu" a k mému překvapení tam zemědělec zrovna sekal trávu. Nad traktorem a čerstvě posekanou trávou se vznášelo plno dravců a také tři čápi, kteří čekali na čerstvě odhalenou kořist. Dole už je louka uklizená, ale právě v horní části už místní zemědělec sekal vysokou trávu. Vlevo vykukuje lesknoucí se střecha traktoru.