Letošní rok zatím na motýly a brouky moc bohatý nebyl, ale vše se teď zlepšilo a myslím, že se konečně plno motýlů objevilo. Chodím často do luk i k rybníkům na takovéto fotoúlovky. Přástevník hluchavkový je můj letošní zatím nejleší fotoúlovek.
Přástevník hluchavkový.
...zpívá skřivánek.
Jak jistě mnoho z vás už dávno ví, mám ráda ranní toulky přírodou. Vůně probouzejícího se dne, klid, zpěv ptáků a vůně kvetoucí louky nebo čerstvě posekané trávy. To je to, co mám ráda a kde se cítím příjemně, jsem šťastná a přírodu vnímám všemi smysly. Je krásné, když mi nad hlavou svoji vrzavou písničku předvádí skřivánek...
Sluníčko vycházelo a já jsem si svoji ranní procházku přírodou užívala, samozřejmě i s fotoaparátem. Byla jsem ponořená do krás přírody, zpěvu ptáků, vůně rozkvetlých luk.
Nade mnou poletoval skřivánek a tak jsem se pokusila jej nafotit. Stejně tak i kousek dál u ovčí farmy poletovalo hejno vlaštovek.
Po prohlídce zámku jsme se ještě asi hodinu toulali městem, abychom si zpříjemnili čas čekání na vlak.
Kostel Panny Marie je evangelicko-luterský městský kostel ve městě Pirně, který patří k významným sakrálním památkám Saského Švýcarska. Je centrem evangelického života v Pirně a konají se v něm různé koncerty především díky jeho skvělé akustice.
Pirna patřila v pozdním středověku, především díky živému obchodování a získanému právu nuceného skladu v roce 1256, k nejbohatším městům Míšeňského markrabství.
Raně gotický městský kostel stojí na místě původně románské baziliky, protože ta brzy větším nárokům na prostor a reprezentativním potřebám občanů nestačila, a tak se rozhodlo o přestavbě. První změnou byla výstavba velkolepé věže, která probíhala od roku 1466 do roku 1479. Její výška po nahrazení gotické věžní báně barokní helmovou střechou ještě dnes dosahuje asi 60 metrů. V roce 1502 začala výstavba vnějších zdí nového kostela.
Návrh prostorného, trojlodního kostela pocházel od stavitele Petra Ulricha, zvaného Petr z Pirny. Po jeho smrti na díle pracovali další stavitelé, tak vznikla například z dílny Jörga von Maulbronna, pod vedením pirnského stavitele Wolfa Blechsmidta, detailně zpracovaná síťová, hvězdicová a kroužená klenba. V roce 1539, kdy byly v Sasku zavedeny reformy, se stavba zvenku dokončila. Do roku 1546 byla práce uvnitř kostela vymalováním kleneb dokončena a první evangelický superintendentem Pirny byl posvěcen Antoniusem Lauterbachem. Lauterbach byl přítelem Martina Luthera a sám dal popud, aby tématem maleb v klenbách byly motivy ze Starého i Nového zákona, a tím posílil luteránské učení.
14. 6. 2025
Slunečný den a my jsme se s přáteli vydali na dlouho plánovaný zájezd do Saska, kde jsme nejdříve navštívili barokní zahrady Großsedlitz, které svým vzhledem připomínají zahrady ve Versailles.
Barokní zahrada je grandiozní dílo zahradního umění období pozdního baroka. Zahradní komplex s více jak čtyřmi sty rostlinami ve velkých květináčích, mezi nimiž je stopadesát pomerančovníků, které jsou vystavovány v letních měsících, širokými schodišti, kašnami, přesně střiženými křovinami, šedesáti čtyřmi pískovcovými sochami a ozdobnými vázami, lákají všechny návštěvníky k prožitku a oslavám v zeleni.
Struktura parkového komplexu se od roku 1732 nezměnila. Realizace dvou proti sobě lehlých svahů je severně od Apl velmi výjimečná. Spojení francouzského a italského baroka představuje jedinečný skvost saského zahradního umění.
Prudké polední slunce a obloha bez mráčku, to nejsou na focení zrovna ideální světelné podmínky. Za kvalitu fotek se omlouvám.
27. 5. 2025
Jedna cesta do Děčína, kdy jsem potřebovala něco vyřešit v O2. Stejně to nedopadlo dle mých představ, tak že se do Děčína určitě v nejbližší době vydám znovu. Volný čas před odjezdem vlaku domů, jsem ještě využila k procházce městem.
24. 5.2025
Z Krásné Lípy jsme se vydali vozíčkářskou trasou do luk k Rybništi, kde v tuto dobu vykvétá prstnatec májový, kterému se říká orchidej severu. Počasí bylo na tento výšlap opravdu krásné, jen trochu foukal chladnější severní vítr, ale při chůzi to nevadí.
26. dubna 2025
Český rozhlas Sever spolu s KČT pořádal turistický výstup na Jedlovou. Sousedka Hanka, která rádio hodně poslouchá se mi zmínila, že by na tento výstup chtěla jít, ale nemá s kým... Slíbila jsem jí, že tedy s ní půjdu. Sice jsem se v týdnu nachladila při okopávání záhonu před domem a trápil mě dost nepříjemný kašel, ale sliby se mají plnit a tak jsme se v sobotu ráno vydaly na cestu vlakem do stanice Jedlová, kde jsme obdržely Pamětní list s poukázkou na vstup na rozhlednu a v cíli na opečeného buřta. Lidí se tu od vlaků sešlo docela dost. Cesta nahoru je docela dlouhá a místy i náročná, tak že jsme po chvíli šly téměř samy.
17. dubna 2025
15. dubna 2025
Naše další pěší túra vedla z Mikulášovic do Saské obce Hinterhermsdorf. Vede tam lesem docela příjemná turistická trasa po zelené turistické značce nazvaná Stezka Českem - část I. - Zlodějská cesta.
8. dubna 2025
Po měsíci jsem se zase dostala do Děčína. Vydaly jsme se tam s kamarádkou Jitkou a v Krásné Lípě se k nám ještě přidali Krista se Zdeňkem a tak jsme si užívali sice chladného, ale krásného počasí.
Zámek pohledem mezi větvemi nádherné vrby.
4. dubna 2025
Na výlet jsme se vydali autobusem na zastávku Kamenická Nová Víska a odtud na pěší výšlap na vrch Ptáčník 353 m a pak jsme pokračovali dál do Markvartic, navštívit kostel sv. Martina. celkem nenáročný výšlap o délce 5,26 km.
Dnes vám nabídnu jako tipy na výlety některá námi navštívená místa z minulých let, kdy jsme ještě s manželem mohli cestovat společně.
Na většinu míst jsme se vydali vlakem nebo autobusem, jen na Karlovarsku jsme byli se synem autem v době, kdy jsme tam byli na společné dovolené.
21. března 2025,
.....a já jsem byla objednaná do Varnsdorfu na denzitometrii. Ordinace se nachází v ulici Karlova. Jenže Varnsdorf je poměrně rozlehlý, tak jsem hledala na mapě, jak se tam dostanu od zastávky autobusu a hlavně jsem měla starost, abych se na vyšetření dostala včas.
Naštěstí se mi ještě nabídla kamarádka Jitka, která tam nedávno byla, že by jela se mnou a že si pak uděláme malý výlet městem. To jsem uvítala. Ve dvou se přece jen lépe cestuje. Věděla jsem, že se musím dostat ke kostelu sv. Karla Boromejského pro místní známý spíše jako "kostel bez věže". Věděla jsem, že u něj je i další z křížových cest našeho výběžku, kterou jsem ještě nenavštívila a tak jsem si samozřejmě vzala fotobatoh a fotoaparát s sebou.
******
Pseudogotický kostel postavený v letech 1904-1912. Stavba byla projektována podle městského stavitele Antonína Möllera. Kostel bývá také nazýván "kostelem bez věže", protože z důvodu nedostatku finančních prostředků nebyla věž nikdy dostavěna.
Tuto fotografii jsem převzala z internetu, protože nám před kostelem parkovala auta.
Zima nám skončila a dnes 20. 3. 2025 v 10:01 hodin, nám začal první jarní den. Já jsem se díky krásným slunečným dnům rozloučila se zimou procházkami po okolí města.Vydala jsem se směrem k Valdeku za rybníky Tůň a Racek, kde jsem si chtěla nafotit parní vláček projíždějící přírodou.
"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..."
zněla slova písničky známé naší generaci dříve narozených. Ta slova písničky platila, ale jen chvíli. Začalo znovu pršet a mezi kapkami deště se objevily také vločky sněhu. Já jsem se rozhlédla po záhonku před domem, co na to moje rozkvetlé sněženky a bledulky a pořídila pár fotografií. Nechtělo se mi dvě patra nahoru běžet pro fotoaparát a tak jsem fotky pořídila jen mobilem a pak udělala pár výřezů..
Čmelák je takový "včelí medvídek" dnes dopoledne hodoval na rozkvetlých krokusech. Fotky byly pořízeny mobilem.
4. března 2025
Na další výlet jsme se vydaly tentokrát s kamarádkou Jitkou. Původně plánovaný výlet ze Svoru na Jedlovou kam jsme chtěly jít s naší partou turistů jsme vzdaly, protože cesty lesem v nadmořských výškách nad 700 m bývají v této době tání ještě blátivé a díky nočním mrazům místy zledovatělé a navíc trasa v délce kolem deseti kilometrů vedla lesními cestami a hlavně do kopců. Po krátké úvaze jsme se rozhodly, že raději pojedeme do Děčína a uděláme si výlet do přírody v okolí města. Po příjezdu do Děčína jsme nejdříve vyrazily do "školní" cukrárny na kávičku. Vždyť podle Haliny Pawlovské:
"Nejlepší sport je kafe a dort..."
Odtud už jsme se vydaly na Pastýřskou stěnu. Většina lidí tam chodí kolem synagogy po dlážděné silnici s dlážděnými chodníky a spoustou schodů. Já ale znám jinou cestu, sice malinko delší, ale mnohem pohodlnější a méně náročnou, hlavně klidnou a s pěknými výhledy na Labe a zámek. Před muzeem, které míjíme, stojí dvě sochy.
Tokáň je jedno z oblíbených romantických a nejhezčích míst v Českém Švýcarsku, které se těší přízni mnoha příznivců. Na Tokáni jsou malebné budovy alpského stylu. Areál leží asi tři kilometry severovýchodně od Jetřichovic, z druhé strany od Dolní Chřibské, kudy jsme šly my dvě.
27. února 2025
Příjemné počasí a kamarádka Hanka mi napsala, že bychom mohly spolu zase vyrazit na nějaký pěkný výlet. Domluvily jsme se a autem vyrazily k infocentru Na Saule, ( České Švýcarsko), kde v minulé turistické sezóně pracovala. Zná tu kdejakou turistickou stezku i zajímavost, tak že na túry mám tu nejlepší průvodkyni. Pro začátek nabízím příjemnou cestu lesem. O Tokáni a jeho historii napíši samostatný článek.
Tak se hezky nadechněte a pojďte se s námi projít lesní cyklostezkou.
Odtud jsme se vydaly pěšky směrem na Tokáň. Vjezd tam je povolen pouze pro strážce Národního parku České Švýcarsko.
22. únor 2025,
Slunečné počasí, ale foukal dost ledový vítr. S Jitkou jsme vyrazily na vlak, v Krásné Lípě se k nám přidali Krista se Zdeňkem a jeli jsme do Rybniště, odkud Zdeněk naplánoval trasu z Rybniště do Krásné Lípy přes skalní útvar Hrbolec.
Od křížové cesty jsme se s kamarádkou vydaly dál do Doliny, kudy protéká Vilémovský potok a je tu krásný pohled na železniční most. Kovové části mostu musely být rozřezány, byly opraveny nosné sloupy a vybudován úplně nový kovový most. Kompletní rekonstrukce byla slavnostně ukončena v roce 2020 a trať U8 do Dolní Poustevny a dál do Německa směr na Bad Schandau, která pokračuje směrem na Děčín, tedy Dráha Národního parku, byla znovu otevřena..
V našem Šluknovském výběžku je čtrnáct křížových cest a protože každý by měl znát památky ve svém okolí, tak jsem se rozhodla, že je všechny navštívím. Mám jich už většinu navštívených a nafocených. Tato mi ještě chyběla a je v pořadí jedenáctou, kterou jsem navštívila. Ještě mi chybí navštívit křížové cesty ve Varnsdorfu, Krásné Lípě ( prý se opravuje a ve Velkém Šenově. Ještě se jako patnáctá uvádí Fukov, ale to je spíše památka na zaniklou obec.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Dnes, 13. února 2025,
venku sněží jako by se protrhla peřina a my dvě bláznivé ženské, jsme se vydaly na výlet do Jiřetína pod Jedlovou. Nejdříve jsme šly na Křížovou horu.
Pro někoho počasí, že by psa nevyhnal a my dvě jsme se toulaly krajinou. Kolem nás tančily sněhové vločky, všude klid a pohoda.
