Česká Kamenice a Zámecký vrch

29. června 2025

S přáteli jsme se vydali na další výlet, tentokrát do České Kamenice a odtud jsme vystoupali ke zřícenině hradu Kamenice na Zámeckém vrchu.

Když mi nad hlavou...

     ...zpívá skřivánek.

         Jak jistě mnoho z vás už dávno ví, mám ráda ranní toulky přírodou. Vůně probouzejícího se dne, klid, zpěv ptáků a vůně kvetoucí louky nebo čerstvě posekané trávy. To je to, co mám ráda a kde se cítím příjemně, jsem šťastná a přírodu  vnímám všemi smysly. Je krásné, když mi nad hlavou svoji vrzavou písničku předvádí skřivánek...

        Sluníčko vycházelo a já jsem si  svoji ranní procházku přírodou užívala, samozřejmě i s fotoaparátem. Byla jsem ponořená do krás přírody, zpěvu ptáků,  vůně rozkvetlých luk. 

Nade mnou poletoval skřivánek a tak jsem se pokusila jej nafotit. Stejně tak i kousek dál u ovčí farmy poletovalo hejno vlaštovek. 

Zákupy do třetice

 Po prohlídce zámku jsme se ještě asi hodinu toulali městem, abychom si zpříjemnilli čas čekání na vlak.

Řeka Svitávka vypadá nevinně jako naše Mandava, ale jistě také toto město potrápila při povodních.

Zákupy - zámecký park a prohlídka zámku

Čekání na čas komentované prohlídky zámku jsme si zkrátili procházkou zámeckým parkem

Zákupy

18. června 2025

Na další výlet jsme vyrazili do městečka Zákupy (německy Reichstadt). 

Je to město v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Město vzniklo ve 14. století u tvrze Zákupy, později i stejnojmenného zámku u říčky Svitávky, která se jižně od města vlévá do Ploučnice. Městečko má včetně přilehlých částí Božíkov, Brenná, Kamenice, Lasvice, Šidlov  a Veselí, asi 3000 obyvatel. Rozvoj zámku i městečka byl ovlivněn šlechtickými rody Vartenberků, Berků z Dubé, Novohradských z Kolovrat,

 později pak císařskou rodinou Habsburků. V zámecké kapli se totiž konala svatba následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este se Žofií Chotkovou.

 Jejich zásluhou došlo k vybudování řady historicky cenných objektů, z nichž se zachovaly zámecký areál, morový sloup na náměstí a několik sakrálních staveb.

Původně zemědělský charakter osídlení byl zčásti změněn v 19. století rodinou Leichtenbergerů, kteří zde vybudovali velkou textilní manufakturu a založili první hasičský sbor v Rakousku. Po zániku manufaktury v Nových Zákupech zde sídlil cukrovar a pak střední lesnická škola. V roce 1883 bylo vybudováno železniční spojení s Českou Lípou a Mimoní. Silnice protínající město jsou II. a III. třídy.

Život ve 20. století ovlivnily změny politických režimů (nacismus a socialismus), a tím došlo k vysídlení původního obyvatelstva. V městečku se střídaly vojenské posádky (česká, německá, sovětská), a řada stavebních památek byla jimi zničena.

V roce 1947 byl ve zdejší posádce založen první československý výsadkový prapor. Nyní zde žádné vojsko nesídlí. Díky vojsku bylo ve městě postaveno mnoho domů.

V letech 1960 až 1980 bylo k Zákupům připojeno několik okolních vesnic. 

Kostel Panny Marie, Pirna

 Kostel Panny Marie  je evangelicko-luterský městský kostel ve městě Pirně, který patří k významným sakrálním památkám Saského Švýcarska. Je centrem evangelického života v Pirně a konají se v něm různé koncerty především díky jeho skvělé akustice.

Historie

Pirna patřila v pozdním středověku, především díky živému obchodování a získanému právu nuceného skladu v roce 1256, k nejbohatším městům Míšeňského markrabství.

Raně gotický městský kostel stojí na místě původně románské baziliky, protože ta brzy větším nárokům na prostor a reprezentativním potřebám občanů nestačila, a tak se rozhodlo o přestavbě. První změnou byla výstavba velkolepé věže, která probíhala od roku 1466 do roku 1479. Její výška po nahrazení gotické věžní báně barokní helmovou střechou ještě dnes dosahuje asi 60 metrů. V roce 1502 začala výstavba vnějších zdí nového kostela.

Návrh prostorného, trojlodního kostela pocházel od stavitele Petra Ulricha, zvaného Petr z Pirny. Po jeho smrti na díle pracovali další stavitelé, tak vznikla například z dílny Jörga von Maulbronna, pod vedením pirnského stavitele Wolfa Blechsmidta, detailně zpracovaná síťová, hvězdicová a kroužená klenba. V roce 1539, kdy byly v Sasku zavedeny reformy, se stavba zvenku dokončila. Do roku 1546 byla práce uvnitř kostela vymalováním kleneb dokončena a první evangelický superintendentem Pirny byl posvěcen Antoniusem Lauterbachem. Lauterbach byl přítelem Martina Luthera a sám dal popud, aby tématem maleb v klenbách byly motivy ze Starého i Nového zákona, a tím posílil luteránské učení.

Pirna (Sasko)

Rozloučili jsme se se zahradami Großsedlitz, nasedli do autobusu (DEZKA) a pokračovali do Pirny.

Řidič zaparkoval na nábřeží,  to aby se Ti, kteří nepůjdou do města s průvodcem, při návratu k autobusu lépe orientovali. 

Barokní zahrady Großsedlitz (Sasko)

 14. 6. 2025

Slunečný den a my jsme se s přáteli vydali na dlouho plánovaný zájezd do Saska, kde jsme nejdříve navštívili barokní zahrady Großsedlitz, které svým vzhledem připomínají zahrady ve Versailles.

Barokní zahrada je grandiozní dílo zahradního umění období pozdního baroka. Zahradní komplex s více jak čtyřmi sty rostlinami ve velkých květináčích, mezi nimiž je stopadesát pomerančovníků, které jsou vystavovány v letních měsících, širokými schodišti, kašnami, přesně střiženými křovinami, šedesáti čtyřmi pískovcovými sochami a ozdobnými vázami, lákají všechny návštěvníky k prožitku a oslavám v zeleni.

Struktura parkového komplexu se od roku 1732 nezměnila. Realizace dvou proti sobě lehlých svahů je severně od Apl velmi výjimečná. Spojení francouzského a italského baroka představuje jedinečný skvost saského zahradního umění.

 Prudké polední slunce a obloha bez mráčku, to nejsou na focení zrovna ideální světelné podmínky.  Za kvalitu fotek se omlouvám.

Löbau (Sasko) - procházka městem

Po návštěvě rozhledny jsme měli do odjezdu autobusu ještě přes hodinu času 

a tak jsme si šli prohlédnout město.

Löbau, Sasko - část druhá, o rozhledně

 Rozhledna na vrchu Löbauer Berg.

Věž krále Fridricha Augusta je jediná dochovaná vyhlídková věž z litiny v Evropě a pravděpodobně nejstarší věž postavená ze železa. Nachází se na Löbauer Berg v Löbau v Sasku a nabízí panoramatický výhled na Žitavské vrchy a oblast Horní Lužice. 

Věž byla postavena a poprvé otevřena 9. září roku 1854 löbauskými občany a pojmenována po saském králi Fridrichu Augustovi II. 

Zajímavostí je, že roku 1964 rozhledna prošla částečnou rekonstrukcí, ale roku 1992 musela být kvůli značné korozi uzavřena. Po dvou letech rekonstrukce,

 kdy došlo k jejímu úplnému rozebrání a opětovnému sestavení, 

ji ke 140. výročí její existence dne 9. září 1994, opět otevřeli.

Pak už jen stačí vhodit automatu 2 € , projít turniketem a

 vystoupat 120 schodů na 28 m vysokou věž.

Löbau, Sasko - část první

3. června 2025

Na další výlet jsem se vydala s přáteli do Saska, do města Löbau.

Na cestu jsme se vydali z obce Neugersdorf od letního divadla autobusem.

Májový Děčín

 27. 5. 2025

Jedna cesta do Děčína, kdy jsem potřebovala něco vyřešit v O2. Stejně to nedopadlo dle mých představ, tak že se do Děčína určitě v nejbližší době vydám znovu. Volný čas před odjezdem vlaku domů,  jsem ještě využila k procházce městem.

Z Krásné Lípy do Rybniště

24. 5.2025 

Z Krásné Lípy jsme se vydali vozíčkářskou trasou do luk k Rybništi, kde v tuto dobu vykvétá prstnatec májový, kterému se říká orchidej severu. Počasí bylo na tento výšlap opravdu krásné, jen trochu foukal chladnější severní vítr, ale při chůzi to nevadí.

Chřibská, za měsíčnicí vytrvalou

Na další výlet jsme se s přáteli vydali autobusem na zastávku 

Líska - Křížový Buk. Odtud jsme vyrazili na pěší túru lesem, kde v tomto čase kvetou měsíčnice vytrvalé.

Rumburk

Dnes pár fotografií z procházky naším městem.

Lužické náměstí

Broučci a motýli.

Máme tu květen a na lukách se objevují první motýli a brouci. Samozřejmě to jsou pro mě témata na focení. V minulém týdnu jsem se tedy vydala na procházku  do luk a trochu "lovila"...

Tesařík zelený 

Jedlová - Jiřetín pod Jedlovou

26. dubna 2025

     Český rozhlas Sever spolu s KČT pořádal turistický výstup na Jedlovou.  Sousedka Hanka, která rádio hodně poslouchá se mi zmínila, že by na tento výstup chtěla jít, ale nemá s kým... Slíbila jsem jí, že tedy s ní půjdu. Sice jsem se v týdnu nachladila při okopávání záhonu před domem a trápil mě dost nepříjemný kašel, ale sliby se mají plnit a tak jsme se  v sobotu ráno vydaly na cestu vlakem  do stanice Jedlová, kde jsme obdržely Pamětní list s poukázkou na vstup na rozhlednu a v cíli na opečeného buřta. Lidí se  tu od vlaků sešlo docela dost. Cesta nahoru je docela dlouhá a místy i náročná, tak že jsme po chvíli šly téměř samy.

Zvířetice - zřícenina zámku.

Zvířetice jsou zřícenina renesančního zámku přestavěného z původního gotického hradu nad vesnicí Podhradí asi dva kilometry jihozápadně od Bakova nad Jizerou v nadmořské výšce 250 metrů.

Na počátku 14. století založil nad řekou Jizerou hrad Zdislav z Lemberka, jeden ze tří synů Havla z Lemberka, zakladatele hradu Lemberk, klášterů a městeček v Jablonném v Podještědí  i Českém Dubu.

Zdislav i jeho četní potomci se psali zprvu z Lemberka, později jako páni ze Zvířetic. Zůstali zde do roku 1504. Zdislav měl dva syny, celou řadu vnuků a pravnuků.

Po pánech ze Zvířetic a nedlouhém vlastnictví Václava Sezimy z Ústí se hradu roku 1528 ujali Vartenberkové a postupně jej přestavěli na renesanční zámek. Po krátkém období let 1610 až 1623 v postupném vlastnictví Jiřího Vratislava z Mitrovic a Jana Vlka z Kvítkova zámek a okolí získal mocný rod Valdštejnů, kteří zde nechali postavit barokní kapli. V druhé polovině 17. a v 18. století sloužil objekt už jen správě panství jako sídlo vrchnostenských úřadů. Roku 1693 zámek vyhořel. Byl sice opraven, ale zásah blesku v roce 1720 způsobil nový ničivý požár a pak už byl zámek definitivně opuštěn.

Keramický dvůr a trhy - Zvířetice

 17. dubna 2025

      ...a cílem našeho výletu byly keramické trhy, které se konaly v obci Zvířetice - Podhradí. Nad námi se rýsuje zřícenina zámku, ale nejdříve jsme se šli podívat  na trhy.

Hinterhermsdorf a cesta zpět.

Došli jsme do obce Hinterhermsdorf. Obec byla krásně vyzdobená na oslavu Velikonoc a my jsme se vydali na prohlídku městečka a ke kostelu Andělů. ( Engelkirche)

Pěšky z Mikulášovic do Hinterhermsdorfu, 1. Část.

15. dubna 2025

 Naše další pěší túra vedla z Mikulášovic do Saské obce Hinterhermsdorf.  Vede tam lesem docela příjemná turistická trasa  po zelené turistické značce nazvaná Stezka Českem - část I.  - Zlodějská cesta.

Z Mikulášovic do Hinterhermsdorfu.

Toto je zatím malá ochutnávka z výletu, focené a točené mobilem. Z fotoaparátu ještě fotky nemám stažené. Nebyl na to čas. 

Rybník Racek

Neděle, 12. dubna 2025

Na odpolední procházku jsme se vydali k rybníku Racek. Tentokrát to byl manželův nápad,  protože já tam chodím často, ale on už tam dlouho nebyl. Tak jsem měla radost a  kochala se tím, že se příroda probouzí a vše se začíná zelenat.

Ranní procházka do luk

 9. dubna 2025

 Brzy ráno a já jsem vydala do luk za východem slunce.

Jarní Děčín

8. dubna 2025 

      Po měsíci  jsem se zase dostala do Děčína. Vydaly jsme se tam s kamarádkou Jitkou a v Krásné Lípě se k nám ještě přidali Krista se Zdeňkem a tak jsme si užívali sice chladného, ale krásného počasí.

Zámek pohledem mezi větvemi nádherné vrby.

Kostel sv. Martina, Markvartice

 Kostel svatého Martina v Markvarticích je barokní sakrální stavbou stojící na návrší na pomezí severní části Markvartic a Veselého. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Již ve 14. století je poprvé připomínán v Markvarticích kostel, avšak jakou měl velikost a původní vzhled, není známé. Dnešní barokní kostel byl vystavěn v letech 1701-1703 podle návrhu P. Versy  a v roce 1704 byl vysvěcen největším donátorem stavby, salcburským arcibuskupem Janem Ernstem Thun - Hohensteinem. Zařízení kostela bylo po roce 1960 odvezeno do okolí Nitry bez udání přesnější lokace. Zbytek zařízení byl zničen. V následujících letech došlo k úplné devastaci objektu. Chátrání kostela pokračovalo zřícením střechy a stropu lodi, následovala kruchta, která obepínala loď ze tří stran. Místní představitelé komunistického režimu  se několikrát pokusili o demolici kostela. O jeho odstřelu se už uvažovalo v roce 1968, kdy manžel sloužil jako voják ženijní jednotky ve Varnsdorfu a měli v rámci vojenského cvičení kostel odstřelit a odklidit jeho ruiny.  Odstřelu však zabránil srpnový  vpád vojsk armád Varšavské smlouvy a armáda měla jiné povinnosti. Naposledy měl být kostel zbourán v roce 1989. V realizaci vydaného demoličního výměru zabránila sametová revoluce. Stavba zůstala bez střechy, pouze s obvodovými zdmi. K její opravě bylo přikročeno až v roce 2003. Postupně byly zpevňovány zdi a bylo obnoveno zastřešení. Věž byla zastřešena v roce 2006 a poté i vlastní kostel. Opravy stály téměř 21 milionů korun. O finanční náklady se podělily Ministerstvo kultury České republiky, obec Markvartice, dále moravské a české farnosti, Česko-německý fond budoucnosti a německá biskupství a arcibiskupství. K znovuvybudování kostela přispěli četní dobrovolníci. V roce 2017 byla rekonstrukce kostela dokončena a 23. září 2017 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen salcburským emeritním arcibiskupem Mons. Aloisem Kothgasserem. Mše se zúčastnil litoměřický biskup Jan Baxant, generální vikář litoměřické diecéze Martin Davídek a další čeští a němečtí kněží.

Do Markvartic.

 4. dubna 2025

 Na výlet jsme se vydali autobusem na zastávku Kamenická Nová Víska a odtud na pěší výšlap na vrch Ptáčník 353 m a pak jsme pokračovali dál do Markvartic, navštívit kostel sv. Martina. celkem nenáročný výšlap o délce 5,26 km.

Výběr z let minulých

Tentokrát jsem procházela staré fotografie v archívu a vybrala jsem těchto pár, které mě ještě zaujaly...Jsou z časů, kdy jsem ještě fotila kompaktem a některé už  jsou pořízené zrcadlovkou...Snažila jsem se doplnit i popisy.

Skalní útvar u cesty z hradu Valdštejn na Hrubou Skálu

Opět tipy na výlety

Dnes vám nabídnu  jako tipy na výlety některá námi navštívená místa z minulých let, kdy jsme ještě s manželem mohli cestovat společně.

Na většinu míst jsme se vydali vlakem nebo autobusem, jen na Karlovarsku jsme byli se synem autem v době, kdy jsme tam byli na společné dovolené.

                                      Bezděz.

Vlakem na zastávku Bezděz a odtud jsme se vydali pěšky na hrad.

Varnsdorf - procházka městem

Po příjezdu do Varnsdorfu nám zbylo trochu času a tak jsme se zastavily v kavárně HOSANA. Je to takové vetešnické skladiště všeho možného a funguje jako kavárna. Dá se tu posedět, dát si kávu a kochat se starými věcmi. Tady jsem fotila jen mobilem.

Varnsdorfské kostely

 21. března 2025,

      .....a já jsem byla objednaná do Varnsdorfu na denzitometrii.  Ordinace se nachází  v ulici Karlova. Jenže Varnsdorf je poměrně rozlehlý, tak jsem hledala na mapě, jak se tam dostanu od zastávky autobusu a hlavně jsem měla starost, abych se na vyšetření dostala včas.

          Naštěstí se mi ještě nabídla kamarádka Jitka, která tam nedávno byla, že by jela se mnou a že si pak uděláme malý výlet městem. To jsem uvítala. Ve dvou se přece jen lépe cestuje. Věděla jsem, že se musím dostat ke kostelu sv. Karla Boromejského pro místní známý spíše jako "kostel bez věže". Věděla jsem, že u něj je i další z křížových cest našeho výběžku, kterou jsem ještě nenavštívila a tak jsem si samozřejmě vzala fotobatoh a fotoaparát s sebou.

******

Pseudogotický kostel postavený v letech 1904-1912. Stavba byla projektována podle městského stavitele Antonína Möllera. Kostel bývá také nazýván "kostelem bez věže", protože z důvodu nedostatku finančních prostředků nebyla věž nikdy dostavěna.

Tuto fotografii jsem převzala z internetu, protože nám před kostelem parkovala auta.

Moje toulky, část druhá

Poslední astronomicky zimní den. Z luk se ozývaly hlasy jeřábů popelavých, ale na louky jsem se nedostala, protože cesta, která tam vede a kudy jsem vždy chodila až do lesa, je nově uzavřena a označená jako soukromý pozemek se zákazem vstupu...tak že jsem měla smůlu. Sluníčko se stejně sklánělo k západu a domů to mám odsud docela daleko a kolem lesa jdu raději za světla, než na louky vyrazí stáda divočáků. Docela nerada bych se s nimi setkala.

Přesto se mi z těchto míst naskytly zajímavé pohledy do kraje jako je třeba komín

 a v pozadí je rozhledna na Dymníku.

Moje toulky po okolí

 Zima nám skončila a dnes 20. 3. 2025 v 10:01 hodin,  nám začal první jarní den. Já jsem se díky krásným slunečným dnům rozloučila se zimou procházkami po okolí města.Vydala jsem se směrem k Valdeku za rybníky Tůň a Racek, kde jsem si chtěla nafotit parní vláček projíždějící přírodou.

Další tipy na výlety

Sokolí vrch.

Rozhledna patří do katastru obce Dobrná nedaleko Děčína. K rozhledně lze dojet autem,

ale pokud nemáte auto, tak stačí jet autobusem do stanice Děčín - Folknáře nebo jet do Dobrné a nahoru na kopec vyjít pěšky, jako jsme tam šli my. 

Na záhonku při dešti

"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." 

          zněla slova písničky známé naší generaci dříve narozených. Ta slova písničky platila, ale jen chvíli. Začalo znovu pršet a mezi kapkami deště se objevily také vločky sněhu. Já jsem se rozhlédla po záhonku před domem, co na to moje rozkvetlé sněženky a bledulky a pořídila pár fotografií. Nechtělo se mi dvě patra nahoru běžet pro fotoaparát a tak jsem fotky pořídila jen mobilem a pak udělala pár výřezů..

Tipy na výlety

Poslední dny procházím staré fotografie a tak s manželem vzpomínáme

 na zajímavá místa, kam jsme vyrazili na výlety v dobách, kdy byl manžel zdráv

 a mohli jsme cestovat společně ať vlakem nebo autobusem,

v některých případech se synem autem.

  Tady je  výběr některých navštívených míst,

která mohou sloužit jako tipy na některé vaše výlety.

Luž, rozhledna

Výběr...

Slunečné počasí mě vždy láká ven a tak jsem se někdy sama jindy s manželem,

 toulala po okolí našeho města a občas i něco nafotila.

Cestou na hřbitov jsem nafotila kříž v Zálužanské ulici.

Čmelák

 Čmelák je takový  "včelí medvídek"  dnes dopoledne hodoval na rozkvetlých krokusech. Fotky byly pořízeny mobilem. 

Květy

 Dnes, 8. března, svátek má Gabriela a je MDŽ, a já jsem dostala květiny. 

Děčín - letos podruhé

 4. března 2025

        Na další výlet jsme se vydaly tentokrát s kamarádkou Jitkou. Původně plánovaný výlet ze Svoru na Jedlovou kam jsme chtěly jít s naší partou turistů jsme vzdaly, protože cesty lesem v nadmořských výškách nad 700 m bývají v této době tání ještě blátivé a díky nočním mrazům místy zledovatělé a navíc  trasa v délce kolem deseti kilometrů  vedla lesními cestami a hlavně do kopců. Po krátké úvaze jsme se rozhodly, že raději pojedeme do Děčína a uděláme si výlet do přírody v okolí města. Po příjezdu do Děčína  jsme nejdříve vyrazily do "školní" cukrárny na kávičku. Vždyť podle Haliny Pawlovské:

  "Nejlepší sport je kafe a dort..."

Odtud už jsme se vydaly na Pastýřskou stěnu. Většina lidí tam chodí kolem synagogy po dlážděné silnici s dlážděnými chodníky a spoustou schodů. Já ale znám jinou cestu,   sice malinko delší, ale mnohem pohodlnější a méně náročnou, hlavně klidnou a s pěknými výhledy na Labe a zámek. Před muzeem, které míjíme, stojí dvě sochy. 

          Sv. Jan Nepomucký

Tokáň

Tokáň je jedno z oblíbených romantických a nejhezčích míst v Českém Švýcarsku,  které se těší přízni mnoha příznivců. Na Tokáni jsou malebné budovy alpského stylu. Areál leží asi tři kilometry severovýchodně od Jetřichovic, z druhé strany od Dolní Chřibské, kudy jsme šly my dvě.

Lesem na Tokáň

 27. února 2025

       Příjemné počasí a kamarádka Hanka mi napsala, že bychom mohly spolu zase vyrazit na nějaký pěkný výlet. Domluvily jsme se a autem vyrazily k infocentru Na Saule, ( České Švýcarsko), kde v minulé turistické sezóně pracovala. Zná tu kdejakou turistickou stezku i zajímavost, tak že na túry mám tu nejlepší průvodkyni. Pro začátek nabízím příjemnou cestu lesem. O Tokáni  a jeho historii napíši samostatný článek.

Tak se hezky nadechněte a pojďte se s námi projít lesní cyklostezkou.Odtud jsme se vydaly pěšky směrem na Tokáň. Vjezd tam je povolen pouze pro strážce Národního parku České Švýcarsko.

Jaro se blíží...

Jaro se blíží a mně teprve teď rozkvétají vánoční kaktusy i obě vánoční hvězdy.

Z Rybniště do Krásné Lípy

22. únor 2025,

 Slunečné počasí, ale foukal dost ledový vítr.  S Jitkou jsme vyrazily na vlak, v Krásné Lípě se k nám přidali Krista se Zdeňkem a jeli jsme do Rybniště, odkud Zdeněk naplánoval trasu z Rybniště do Krásné Lípy přes skalní útvar Hrbolec.

Vilémov u Šluknova

 Od křížové cesty jsme se s kamarádkou vydaly dál do Doliny, kudy protéká Vilémovský potok a je tu krásný pohled na železniční most. Kovové části mostu musely být rozřezány, byly opraveny nosné sloupy a vybudován úplně nový kovový most. Kompletní rekonstrukce byla slavnostně ukončena v roce 2020 a trať U8 do Dolní Poustevny a dál do Německa  směr na Bad Schandau, která pokračuje směrem na Děčín, tedy Dráha Národního parku, byla znovu otevřena..

Křížová cesta Vilémov

V našem Šluknovském výběžku je čtrnáct křížových cest a protože každý by měl znát památky ve svém okolí, tak jsem se rozhodla, že je všechny navštívím. Mám jich už většinu navštívených a nafocených. Tato mi ještě chyběla a je v pořadí jedenáctou, kterou jsem navštívila. Ještě mi chybí navštívit křížové cesty ve Varnsdorfu, Krásné Lípě ( prý se opravuje a ve Velkém Šenově. Ještě se jako patnáctá uvádí Fukov, ale to je spíše památka na zaniklou obec.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Ptáčkové v zimě.

Křížová hora a Světlík

Dnes, 13. února 2025, 

       venku sněží jako by se protrhla peřina a my dvě bláznivé ženské, jsme se vydaly na výlet do Jiřetína pod Jedlovou. Nejdříve jsme šly na Křížovou horu. 

Pro někoho počasí, že by psa nevyhnal a my dvě jsme se toulaly krajinou. Kolem nás tančily sněhové vločky, všude klid a pohoda. 

Když příroda čaruje...

... ztrácí se i komín...

Dnes přidávám jen pár fotek z mobilu. Ty z fotoaparátu ještě nemám stažené do počítače, protože jsem využila sluníčka k toulání po venku a pak doháněla práci doma. Další fotky z mých toulek budou,  až se pokazí počasí. 

Křížová cesta Jiříkov.

 Křížová cesta je u  kostela sv. Jiří.  Jednotlivé obrazy jsou malované moderním stylem a je to první křížová cesta, která se nejen nedala pořádně nafotit, protože obrazy jsou pod sklem, ale také první křížová cesta, která se mi vůbec nelíbí.

Křížová cesta v Jiříkově na Děčínsku se nachází v centru obce u kostela svatého Jiří. Byla vystavěna podél ohradní zdi bývalého hřbitova. Je v pořadí pátou křížovou cestou ze čtrnácti ve Šluknovském výběžku.

Křížová cesta z let 1817–1826 je tvořena čtrnácti sloupky zastavení. Byla založena nadací občanů Jiříkova. Pravidla pro zakládání křížových cest ukládala povinnost sepsat a uložit dokument o zřízení křížové cesty, aby i „pozdější lidé o náležitém zřízení přesvědčeni býti mohli“. Pro její stavbu bylo vybráno místo u ohradní zdi kostela svatého Jiří.

V roce 2005 byla křížová cesta obnovena Římskokatolickou farností Jiříkov. Výklenky jednotlivých sloupků zastavení byly osazeny reprodukcemi obrazů pátera Siegera Ködera, kněze z Ellwangen v Německu. Moderně pojaté obrazy znázorňují 14 tradičních výjevů křížové cesty. Po této obnově byla Křížová cesta vysvěcena 22. 5. 2005 jiříkovským farářem P. Pavlem Tichým.

Soubor čtrnácti zastavení Křížové cesty je chráněn jako nemovitá Kulturní památka České republiky.