Moje toulky, část druhá

Poslední astronomicky zimní den. Z luk se ozývaly hlasy jeřábů popelavých, ale na louky jsem se nedostala, protože cesta, která tam vede a kudy jsem vždy chodila až do lesa, je nově uzavřena a označená jako soukromý pozemek se zákazem vstupu...tak že jsem měla smůlu. Sluníčko se stejně sklánělo k západu a domů to mám odsud docela daleko a kolem lesa jdu raději za světla, než na louky vyrazí stáda divočáků. Docela nerada bych se s nimi setkala.

Přesto se mi z těchto míst naskytly zajímavé pohledy do kraje jako je třeba komín

 a v pozadí je rozhledna na Dymníku.

Louka u trati, kde jsem loni jeřáby popelavé nafotila. Letos jsem se tam nedostala, 

tak že toto je fotka z loňska.

Arriva jede do Šluknova. 

Mě však spíše zaujaly lesknoucí se dráty elektrického vedení.

Stíny se prodlužují  a  krajina nabírá podvečerní červené zbarvení 

od zapadajícího slunce

Došla jsem zpět k Tůni a v pozadí se rýsuje Vlčí hora.

Tůň. Vyběhla jsem nahoru na hráz a trochu se tu kochala.

Sluníčko a vodní hladina.

Od Tůně jsem šla k vedlejšímu rybníku Racek.

Ještě jsem nakoukla k rybníku U Natury

Na louce vedle rybníka se pásly dvě srnky.

Pospíchala jsem k lesu a domů.

Prošla jsem kolem lesa a zamířila k chaloupce v louce

a přes louku už pospíchala domů.

Jakmile zapadne sluníčko, tak je za chvíli tma.

Došla jsem ke Hrázi a domů už to mám tak třista metrů..

Procházka to byla docela náročná, ale já jsem zvyklá chodit, tak že pro mě nic překvapivého. Že toho za měsíc nachodím pěšky docela dost, mám tady důkaz. Snažím se chodit téměř za každého počasí a když to jde, tak každý den. Jeden měsíc ujdu víc, jiný měsíc méně...Podle počasí a také podle toho, v jaké fyzické kondici zrovna jsem.

Přeji vám krásné jarní dny a užívejte si sluníčka.