Dnes vám nabídnu jako tipy na výlety některá námi navštívená místa z minulých let, kdy jsme ještě s manželem mohli cestovat společně.
Na většinu míst jsme se vydali vlakem nebo autobusem, jen na Karlovarsku jsme byli se synem autem v době, kdy jsme tam byli na společné dovolené.
21. března 2025,
.....a já jsem byla objednaná do Varnsdorfu na denzitometrii. Ordinace se nachází v ulici Karlova. Jenže Varnsdorf je poměrně rozlehlý, tak jsem hledala na mapě, jak se tam dostanu od zastávky autobusu a hlavně jsem měla starost, abych se na vyšetření dostala včas.
Naštěstí se mi ještě nabídla kamarádka Jitka, která tam nedávno byla, že by jela se mnou a že si pak uděláme malý výlet městem. To jsem uvítala. Ve dvou se přece jen lépe cestuje. Věděla jsem, že se musím dostat ke kostelu sv. Karla Boromejského pro místní známý spíše jako "kostel bez věže". Věděla jsem, že u něj je i další z křížových cest našeho výběžku, kterou jsem ještě nenavštívila a tak jsem si samozřejmě vzala fotobatoh a fotoaparát s sebou.
******
Pseudogotický kostel postavený v letech 1904-1912. Stavba byla projektována podle městského stavitele Antonína Möllera. Kostel bývá také nazýván "kostelem bez věže", protože z důvodu nedostatku finančních prostředků nebyla věž nikdy dostavěna.
Tuto fotografii jsem převzala z internetu, protože nám před kostelem parkovala auta.
Zima nám skončila a dnes 20. 3. 2025 v 10:01 hodin, nám začal první jarní den. Já jsem se díky krásným slunečným dnům rozloučila se zimou procházkami po okolí města.Vydala jsem se směrem k Valdeku za rybníky Tůň a Racek, kde jsem si chtěla nafotit parní vláček projíždějící přírodou.
"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..."
zněla slova písničky známé naší generaci dříve narozených. Ta slova písničky platila, ale jen chvíli. Začalo znovu pršet a mezi kapkami deště se objevily také vločky sněhu. Já jsem se rozhlédla po záhonku před domem, co na to moje rozkvetlé sněženky a bledulky a pořídila pár fotografií. Nechtělo se mi dvě patra nahoru běžet pro fotoaparát a tak jsem fotky pořídila jen mobilem a pak udělala pár výřezů..
Čmelák je takový "včelí medvídek" dnes dopoledne hodoval na rozkvetlých krokusech. Fotky byly pořízeny mobilem.
4. března 2025
Na další výlet jsme se vydaly tentokrát s kamarádkou Jitkou. Původně plánovaný výlet ze Svoru na Jedlovou kam jsme chtěly jít s naší partou turistů jsme vzdaly, protože cesty lesem v nadmořských výškách nad 700 m bývají v této době tání ještě blátivé a díky nočním mrazům místy zledovatělé a navíc trasa v délce kolem deseti kilometrů vedla lesními cestami a hlavně do kopců. Po krátké úvaze jsme se rozhodly, že raději pojedeme do Děčína a uděláme si výlet do přírody v okolí města. Po příjezdu do Děčína jsme nejdříve vyrazily do "školní" cukrárny na kávičku. Vždyť podle Haliny Pawlovské:
"Nejlepší sport je kafe a dort..."
Odtud už jsme se vydaly na Pastýřskou stěnu. Většina lidí tam chodí kolem synagogy po dlážděné silnici s dlážděnými chodníky a spoustou schodů. Já ale znám jinou cestu, sice malinko delší, ale mnohem pohodlnější a méně náročnou, hlavně klidnou a s pěknými výhledy na Labe a zámek. Před muzeem, které míjíme, stojí dvě sochy.
Tokáň je jedno z oblíbených romantických a nejhezčích míst v Českém Švýcarsku, které se těší přízni mnoha příznivců. Na Tokáni jsou malebné budovy alpského stylu. Areál leží asi tři kilometry severovýchodně od Jetřichovic, z druhé strany od Dolní Chřibské, kudy jsme šly my dvě.
27. února 2025
Příjemné počasí a kamarádka Hanka mi napsala, že bychom mohly spolu zase vyrazit na nějaký pěkný výlet. Domluvily jsme se a autem vyrazily k infocentru Na Saule, ( České Švýcarsko), kde v minulé turistické sezóně pracovala. Zná tu kdejakou turistickou stezku i zajímavost, tak že na túry mám tu nejlepší průvodkyni. Pro začátek nabízím příjemnou cestu lesem. O Tokáni a jeho historii napíši samostatný článek.
Tak se hezky nadechněte a pojďte se s námi projít lesní cyklostezkou.
Odtud jsme se vydaly pěšky směrem na Tokáň. Vjezd tam je povolen pouze pro strážce Národního parku České Švýcarsko.
