16. červen 2021
Ráno jsem se probudila před pátou hodinou atak jsem vyrazila na ranní procházku do luk s tím, že pořídím nějaké fotografie s východem slunce. Louky byly zahalené do mlhavého oparu a dohlednost nebyla zrovna ideální.
Ptáci vítali ráno svojí písničkou, louky voněly rosou a já se kochala krásou probouzejícího se dne.
Mlha zahalilo louku do šedivé peřiny a sluníčko bylo ještě schované za obzorem.
Mám takové chvíle v přírodě ráda.
Květů trav si málokdo všímá.
Já je ráda zkoumám a pozoruji jejich zajímavé tvary a když je ozdobí rosa...
Ohrada pro koně a kozy je už od podzimu stále prázdná.
Mám pocit, že majitel s hospodařením skončil.
Na krátkou chvíli se krajina zahalila do ohnivých barev.
Trvalo to jen chvíli, než mlha vystoupala vzhůru.
Místy byla tráva vyšší, než já...
Na špičce olše vyzpěvoval bramborníček hnědý.
Stoupající mlha vytvářela na obloze beránky
Stoupající mlha schovala sluníčko.
Moje ranní procházka tady končila.
Toto byl poslední den se zataženou oblohou, ale bez deště.
Pořídila jsem i detailní fotografie , ale ty už budou v dalším,
samostatném příspěvku.
*******
Mlha se ztratila, obloha vyčistila a nastaly krásné slunečné, ale horké letní
dny s doslova vymetenou modrou oblohou.