Ještě pár vybraných...

Venku sněží a já se znovu probírám staršími fotografiemi.  Mám alespoň možnost   vyhledávat záběry,  které jsem možná na blog nedala, ale chci si je uchovat. 

Nasněžilo

 Máme dnes 17. února 2026, paní "Zima"  ještě vládne plnou silou a tak nám zase napadl sníh. Chvílemi se ukazuje sluníčko, tak je to o trochu veselejší a myslím si,  že už ta sněhová nadílka moc dlouho nevydrží, zvláště když přes den teploty stoupají nad nulu...a tak si tu sněhovou bílou krásu ještě užívejme a můžeme se při ní těšit na jaro...vždyť do toho astrologického nám chybí jedenáct dní a do astronomického třicet a  jeden  den. 

Hřensko - Stará plynárna

Stará plynárna je bývalé zařízení na výrobu acetylenu. Ten se používal pro svícení v obytných domech v Hřensku. Plynárna byla postavena v roce 1905 ve stylu středověkého hradu. Za svého asi dvacetiletého provozu zásobovala plynem dvanáct nedalekých obytných domů. Umístění v rokli nebylo náhodou, ale z bezpečnostních důvodů, aby v případě výbuchu nebyly ohroženy okolní domy.

V šedesátých letech minulého století byl objekt plynárny upraven na rodinné bydlení, přesto však dál chátral. V roce 2004 ruinu koupil soukromník a budovu plynárny zrekonstruoval do původní podoby. V současné době je objekt provozován jako penzion. Přibližně 200 m nad Starou plynárnou je bývalý hřbitov s hrobkou Ignaze Clara.

Historka říká, že je zde pochován i jeden z německých dělníků, který se otrávil při výrobě acetylenu. Zjistilo se, že byly porušeny bezpečnostní předpisy, a aby za to tamní nadřízení nebyli stíháni, zavolali svého známého doktora, který dělníka ohledal a napsal do protokolu, že smrt nastala selháním organismu a celkově stářím dělníka. Pochopitelně duši dělníka se to nelíbí, a proto se do plynárny každý měsíc při úplňku vrací a straší.

Co se na blog nedostalo...

Pořizujeme fotografie z výletů a z dovolených, ale příspěvek je většinou o navštíveném místě. Mnohdy však nafotíme zajímavé detaily, které se do příspěvku z navštívených míst "nevejdou" nebo jsou mimo téma příspěvku. Občas i tyto fotografie stojí za prohlédnutí. Tak že jsem tentokrát vybírala z mnoha let a z různých míst. Není ani důležité, kde byly pořízeny, ale občas  i takové fotografie můžou být zajímavé. 

Tak že jsem jich pár vybrala pro dnešní příspěvek.

Procházka k rybníkům

4. února 2026

Mrazy povolily, teplota stoupla na +5°C, ukázalo se na chvíli sluníčko a tak jsem se vydala na procházku. Jako vždy vedla první cesta ke krmelci, kam chodím téměř pravidelně.

Zlatý vrch

V západní části Lužických hor, přibližně čtyři kilometry od města Česká Kamenice a půl kilometru od obce Líska, se nachází čedičový kopec Zlatý vrch. Kolem roku 1870 byl v tomto místě spuštěn provoz lomu. Získával se tu stavební kámen z vylomených až šest metrů dlouhých čedičových sloupců. Kamenné varhany jsou typickým přírodním fenoménem krajiny se sopečnou minulostí. Vznikají v důsledku objemových změn při ochlazování a tuhnutí lávy a to vždy tak, že čedičové sloupce směřují kolmo k někdejší ploše ochlazování. Tak vznikl i Zlatý vrch, původně podpovrchové těleso, které tvoří čedič a skládá se ze dvou částí. Spodní část je odkryta lomem a tvoří ji čedičové sloupce o průměru kolem 30 centimetrů, místy až 30 metrů vysoké. V horní části je uložení sloupců vertikální, jejich sklon se směrem dolů zmenšuje, až nabývají podoby vějíře.

Zlatý vrch je unikát

Varhany na Zlatém vrchu jsou až 2,5x delší než na populárnější Panské skále u Kamenického Šenova. Jejich svahy pokrývá řídký bukový les, jehož stáří se odhaduje přibližně na 120 let. Mimo to zde roste řada chráněných květin, jako je bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá, samorostlík klasnatý, kakost smrdutý nebo mařinka vonná. Výjimečná lokalita je známá už z přelomu 19. a 20. století, kdy byly při těžbě čediče odhaleny sloupce neobvyklé délky a dokonalého vyvinutí. Čedičové sloupce těžené na Zlatém vrchu údajně již kolem roku 1870 se vyvážely do Nizozemí, kde byly používány jako ideální stavební materiál k budování přímořských hrází. Byly totiž dokonale vyvinuté a jen málo rozpukané, takže se daly lámat až 6 m dlouhé.

Poprvé byl Zlatý vrch chráněn podle říšskoněmeckého zákona v roce 1940. Po válce však byla těžba čediče obnovena a pokračovalo se s ní až do poloviny 60. let. Chráněnou přírodní památkou se stal až roku 1964, avšak těžba definitivně ustala až v roce 1973, kdy byla odkryta celá, dnes obdivovaná stěna z čedičových sloupů.

Na Zlatý vrch se dostanete i od Panské skály, která je vzdálena asi 6 km jižně. Od vesnice Líska vede od parkoviště do lomu červeně značená turistická trasa.

Zima, zima, zima...

... zima je veliká... zpívala ve své písničce Hana Zagorová. Na lukách i v lese je sníh a mrzne. Na oknech a v zahradách plníme krmítka, kde přikrmujeme ptáčky slunečnicí a směsí zrní, přidáme i jablíčko, lojové koule...Neměli bychom však zapomínat i na zvířátka v lese. 

Dnes  jsem koupila květák, košťál a listy ořezala, přidala slupky a ohryzky z jablek, koupila pytlík ovesných vloček a moje první kroky vedly ke krmelci, kam chodím téměř pravidelně.  Tak že dnes fotky od krmelce. 

 Růžová kostka je sůl (liz). Minule jsem jim donesla vločky, zrní s granulemi, jablíčka a dnes slupky z jablek, listy a košťál z květáku, ovesné vločky. 

Zimní detaily

Na poslední procházce se mi podařilo nafotit i pár zimních detailů.

Mlynařík dlouhoocasý

 27. ledna 2026

Po obědě jsem se rozhodla jít na menší procházku. Při odchodu z domova mě upoutalo zvláštní pípání. Koukla jsem se krmítku na plotě a tam se slétlo několik mlynaříků dlouhoocasých. Dva z nich se šli posilnit lojovými koulemi. Jsou nádherní a roztomilí. Škoda, že jsem nemohla jít blíž. Určitě bych je vyplašila. Ostatní štěbetali ve větvích stromů.

Zase jednou ptáčkové...

24. ledna 2026

Venku pokračují nepříjemné mlhavé dny a tak procházím fotografie ptáčků, které se mi povedlo nafotit, když příilétají před naše okna, aby se posilnili na krmítku, kde je vždy čeká něco dobrého.

Poslední dobou často přilétá červenka obecná