Náhodné..

 Při mých toulkách, výletech a někdy i při cestě za nákupem, si občas všimnu detailu, který si vyfotím, protože mi připadá zajímavý. Pár z nich jsem vybrala.  

 

Moje ranní toulání

Krásné podzimní ráno jsem využila na další příjemnou procházku.  Pár fotografií jsem pořídila mobilem. Fotografie jsou stále ještě z mobilu. Fotoaparát už mám opravený doma, ale fotky z něj jsem ještě neprohlížela a doufám, že na ně také brzy dojde.

Podzimní ráno

Hezký den.

Máme tu podzimní dny a já občas vyrážím na procházky do luk, abych se trochu prošla a načerpala sílu z přírody. Občas něco nafotím a tak se můžu o fotografie podělit. Fotoaparát mám momentálně u odborníků na vyčištění a tak mám  teď jen fotografie z mobilu. 

Zřícenina hrádku Hřídelík

 15. září 2026.

     Po dlouhé době jsem se odvážila jet na výlet s tím, že manžela budu pravidelně informovat a kontrolovat, zda je v pořádku. Také on už viděl, že potřebuji po náročných dnech trochu "vypnout" a sám mi doporučil, že teď, když je mu trochu lépe, tak ať vyrazím s přáteli na nějaký výlet. 

     Domluva byla celkem rychlá a s Jitkou a Maruškou jsme vyrazily směr Blíževedly u České Lípy na zříceninu hrádku Hřídelík. Je tam sice známější zřícenina hradu Ronov, ale k němu je velice náročný výstup, podobný jako je na zříceninu hradu Ralsko. 

    O zřícenině hrádku Hřídelík jsem vůbec neměla ani tušení a tak jsem byla ráda, že poznám zajímavé místo.

Trochu historie:

     Skalní hrad Hřídelík stával na jižním okraji obce Blíževedly. Poprvé se připomíná v r. 1292 jako majetek pražského biskupství. V tomto roce byly Blíževedly povýšeny králem Václavem II. na městečko. Ke správě této oblasti b yl určen purkrabí, který bydlel na hradě Hřídelíku, doloženém poprvé v r. 1334 za biskupa Jana IV. z Dražic a tehdy byl jeho purkrabím  Martin z Hřídelíka.

     Hrad stál na pískovcovém skalním sloupu, podle něhož obdržel i jméno Hřídelík. O tom, že byl Hřídelík centrem tehdejšího biskupského statku, svědčí i soupisy papežských desátků z let 1352-1369, kdy se dokonce ztotožňuje s městečkem Blíževedly.

     Brzy však svůj význam jako správní a hospodářské centrum ztratil. V r. 1375 koupil totiž pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi od Hanuše z Dubé hrad a panství Hrádek u Úštěku a vytvořil tak souvislý pás arcibiskupského majetku od Roudnice na Labem 

přes panství Hrádek až k Hřídelíku a Blíževedlům. Procházela tudy i důležitá cesta na

sever do Lužice. Novým správním centrem celého tohoto území se stal modernější, větší a v centru území ležící hrad Hřídelík. Od té doby hrad pomalu upadal a poslední zmínka o něm je z r. 1395, kdy se měl stát sídlem dominikánského kláštera, zatímco do této doby byl používám jako vězení pro kněze odsouzené církevním soudem pražské arcidiecéze.  Za husitských válek byl Hřídelík zřejmě pobořen a mizí z dějin. Jen

josefínský katastr a místní jméno Starý hrad dosvědčují, že prý tu stával starý loupežnický hrad, který je nyní zcela zarostlý. Jeho zříceniny však patřily od r. 1647 k

biskupskému panství Stvolínky.

       Někdy ve 30. letech 19. století dal postavit litoměřický biskup Augustin Hille ve tříceninách malý letohrádek z cihel, který však nepřečkal polovinu 19. století. Od té doby je Hřídelík trvale opuštěn. Ze zbytků původního zdiva Hřídelíku vyobrazení F. A. Hebera z r. 1844 je možno učinit si představu o jeho přibližném vzhledu. 

     Byl postaven na malé vyvýšenince mezi dvěma pískovcovými skalami, z nichž na měnší skále stále jednoduchá bašta, po níž nezbylo nic. Celý hrad byl obklopen příkopem. Na hlavní skále " Hřídelíku", byly postavená hradby, které jsou dnes zachovány do výše asi půl metru, s výjimkou míst,, kde bylo nutno vyplnit rozsedliny skalního útvaru.

      Tam jsou dnes zachovány části hradební zdi až do výše šesti metrů. Na hrad se vstupovalo z předhradí, kde stávaly zřejmě hospodářské budovy a větrný mlýn, připomínaný již v arcibiskupském urbáři z doby okolo r. 1390. Vnitřní příkop, přes který vedl padací most, odděloval ještě toto předhradí od vlastního opevnění hradu.

      Vstupovalo se tam zřejmě jen po dřevěné konstrukci. Nahoře stál čtyřhranný jednopatrový palác obklopený hradbami. Proti němu na druhé straně stával letohrádek, jehož zbytky se rovněž ještě zachovaly.

Květy pro radost

Před naším bytovým domem mám záhon s květinami o který už dlouhé roky pečuji. Letos mi dělá opravdu radost. 

 

Pozdravy všem.

 Vážení přátelé.

     Srdečně vás všechny zdravím. Vím, delší čas jsem se na blogy nedostala, ale v zimě si určitě vše vynahradím a všechny vaše příspěvky od června si určitě pročtu. Nějak se teď nemůžu dostat k počítači. Léto je v plném proudu, ale já už bohužel moc cestovat nemůžu kvůli manželovu zdravotnímu omezení. Navíc je práce i kolem našeho bytového domu a přece jen s přibývajícími "křížky na zádech" jde vše najednou pomaleji. Byla jsem jen jednou zařídit si pár nutných věcí v Děčíně. Na fotky snad také dojde. Mám je sice už stažené do počítače, ale ještě jsem je neprohlížela. Tak snad příště. Přeji vám krásné poslední prázdninové dny a snad se brzy ozvu...

Luňák červený - foceno z okna bytu. 

Zatmění Slunce

12.srpna 2026, autorem fotografie je syn Pavel.  Já jsem nesehnala potřebný filtr.  

 

Výběr z louky

Do přírody chodím ráda hlavně brzy ráno a fotím vše, co mě zajímá. Tentokrát dávám výběr detailů, které se mi povedlo pořídit.

Okáč bojínkový

Ptáčkové a ježci

Na plotě před domem mám krmítko pro ptáky. Letos je podle mého pozorování  málo hmyzu hlavně kvůli dlouhému suchu. Na loukách byla semena trav drobná nebo se některá nevyvinula vůbec a trávy sice odkvetly, ale semeníky byly prázdné.  Dokonce bylo zjištěno, že některé druhy ptáků jako jsou například sýkory, vyhazovaly svá vajíčka z hnízd z obav, že mláďata neuživí.  Tak že letošní léto přikrmuji ptáčky stále a na krmítku  je pořád plno.

Tady jsou mláďata vrabců polních.

Ranní procházka s východem slunce.

Ráno je podle mne nejkrásnější částí dne. Příroda se probouzí, všechno voní a tak se ráda vydávám na procházky do luk, pozorovat východ slunce a hlavně načerpat tolik potřebnou sílu na další náročné dny, které mě čekají.