Na další květnovou procházku jsem si tentokrát vyšla na opačnou stranu města, kam často nechodím a nechodí tam ani moc lidí. Příroda je tam sice krásná, ale místa jsou nechvalně proslulá tragédiemi a většina lidí tam cítí negativní energii, jakoby tam zaváněl duch lidí, kteří tam přišli o život ať již z vlastního rozhodnutí nebo rukou zločince. Pamatuji si časy, kdy to u Pivovarského rybníku v létě doslova žilo a chodili se tam lidé z města koupat.
Čas ale vše změnil. Pivovarský rybník byl po revoluci a zrušení pivovaru prodán soukromníkovi, ten jej oplotil a osázel dřevinami a nakonec byl přejmenován na Nový rybník. Já jsem se tam sice vydala, ale je fakt, že jsem tam nepotkala téměř nikoho, jen jednu rodinu se dvěma dětmi a se psem. Ale k rybníku ani nedošli a vraceli se cestičkou přes louku zase zpět k domovu.
